Skateboardista Martin Pek: Zajezdit si se světovými jezdci v Kalifornii byl pro mě splněný sen

Martine, nedávno jste vyhrál republikový šampionát v Praze na Štvanici a na sociálních sítích jste zmínil, že to byl nejtěžší titul. Proč tomu tak bylo?

Ta moje kariéra nějakým způsobem postupuje a každý rok je znát. Myslím si, že jsem byl na MČR nejstarším účastníkem a mladí jsou stále více dravější a snaží se prosadit a znepříjemnit to. Podmínky ve finále byly opravdu náročné, posouval se časový harmonogram až do večera a člověk musel kličkovat mezi kalužema vody. Naštěstí se nikomu nic nestalo a samozřejmě mám radost z toho, že to pro mě dopadlo vítězně.  

Kam se v současnosti vyvíjí český skateboarding?

Určitě bychom potřebovali skateboardovou halu, což je základní věc. Chybí nám to k tomu, aby jsme se mohli vyrovnávat mladším závodníkům ve světové špičce. V Česku když je zima, tak se nedá moc jezdit a není tady tolik prostoru na kvalitní přípravu. Jsou tu menší projekty v jednání, ale zatím to nestačí.

Vrátím se ještě k republikovému šampionátu. Co pro vás ten závod znamená? 

Je to mistrovství republiky, což znamená, že jedeš doma a chceš předvést, co nejlepší výkon. Skatepark, kde se jezdí šampionát, je plně otevřený. Takže se tam snažím i trénovat a hlavním cílem je se dostat na vrchol své výkonnosti. Dal jsem tam i nové triky a z toho posledního jsem měl velký respekt, ale pak zároveň i velkou radost, že se to povedlo. 

To byl poslední trik celé jízdy?

U nás je systém takový, že se jedou dvě pětačtyřicetisekundové jízdy a ta lepší se počítá. Pak se jede pět jízd bez triků, ze kterých se počítají dvě nejlepší. Stalo se mi, že jsem první tři zkazil, takže jsem musel bojovat až do samotného konce. Poslední trik byl trochu nebezpečný, ale povedlo se mi to.

Co vás nejvíce udržení v koncentraci před závodní jízdu?

Mým největším kamarádem jsou sluchátka. Buď poslouchám muziku nebo se odhlučňuji. Mám svůj svět, ve kterém se snažím soustředit na triky, které chci udělat. Vzhledem k tomu, že už děláme triky na velkých zábradlích, tak je tam velké riziko pádů nebo i zranění, tak se snažím soustředit, co nejvíce. 

Na olympiádě v Tokiu zažil skateboarding premiéru. Jak vnímáte váš sport jako součást olympiády?

Skateboarding měl nějaký zajetý systém závodů a to závodění se relativně nezměnilo. ta změna byla v tom, že se to rozdělilo na dva názorové tábory, kdy jedna strana byla přesvědčená, že ten sport na olympijské hry patří a ta druhá, že spíše do ulic. Myslím si, že je to naprosto jednoduché. Kdo chce jezdit závody, tak bude jezdit závody, kdo chce jezdit na ulici, bude jezdit na ulici. Mě třeba baví nejvíc varianta, kdy jezdím obojí.

Jak se vám líbily závody v Tokiu?

Skatepark byl hodně zajímavý v tom, že překážky byly na sobě hodně naplácané. Kluci se s tím i v tom teple poprali hodně dobře, i když jsem viděl zase spoustu komentářů lidí, kteří to odsuzovali. Obtížnost v realitě je neuvěřitelná a ono by to chtělo, aby si to lidé někdy vyzkoušeli, že to není vůbec nic jednoduchého.

Máte ambice se pokusit o nominaci na olympijské hry?

Už jsem se chtěl dostat do Tokia, ale tam mi to uteklo asi o deset míst. Odcestoval jsem za vlastní peníze do Kalifornie, kde jsem se naplno připravoval a zároveň natáčel i nějaké profily pro sponzory. Bohužel v nejlepším stádiu, kdy jsem se cítil, že na to mám, přišla korona. Postupně se rušily závody, takže jsem nevěděl, jak s tím naložit. Investoval jsem do toho docela dost financí, ale pak to byla spíše frustrace. Určitě pokud budu mít tu možnost a dostatečný budget, tak se o účast v Paříži poperu.

Čtěte také

Mistryně Evropy ve freestyle BMX Iveta Miculyčová: Trik backflip dávám v každém tréninku minimálně třikrát

Jak je to se závody, které musí člověk při nominaci na olympiádu absolvovat?

Určitě příští rok budou určité kvalifikační závody, ve kterých se získávají body. Finální počet 24 nejlepších skaterů pak pojede na olympijské hry. Ještě není přesně dané, kolik těch závodů bude. 

Jaké to je odcestovat do Kalifornie a sledovat tam jezdce, které jste do té doby sledoval jen na videu?

Díky sociálním sítím už je ten svět docela propojený. Když někoho sleduješ, občas napíšeš, tak se ti někdy možná ti top skateři ozvou a pak se i naskytne příležitost si s nimi zajezdit. Je to hodně inspirující být s nimi přímo v Kalifornii, kde jsou nejlepší podmínky. Byl to splněný sen.

Před pár dny na Štvanici byla skupina jezdců Red Bullu, kteří zde byli považováni za hvězdy. Vnímal jste to?

Nebyl jsem tady, protože po mistrovství republiky jsem odjel k sobě na chalupu. Potřeboval jsem si odpočinout, ale tu partu co tu byla znám. Oni jsou superstar, protože jezdí největší závody na světě. Výrazně jim pomáhá skvělý sponzor, který skvěle podporuje sportovce. Navíc na Štvanici jsou skvělé podmínky, tak se sem top závodnici rádi vrací. Prostě levný pití a hezký holky (smích).

Opravdu v Čechách není žádná krytá hala?

Menší kryté prostory tady jsou, ale halu prostě nemáme. Kvalitní, zateplený a dostatečně velký skatepark, který by sloužil ke kvalitní přípravě i přes zimu tady dosud není. Česká asociace skateboardingu se snaží už několik let vymyslet plán, ale zatím se to nepodařilo. Momentálně nevím o žádném projektu, který by to měl změnit.

Máte ponětí o tom, jak to vypadá s podmínky v okolích státech v Evropě?

Třeba v Berlíně je obrovský hangár, který je přetvořen na skatepark. V Německu v každém druhém, třetím městě je nějaká hala, která je zateplená. Očividně se to tedy nějak udělat dá.

Funguje ve skateboardingu nějaká finanční a materiální podpora od státu nebo měst?

Všeobecně letos vzniklo hodně venkovních skateparků bez střechy, což je super. Města tomu jdou naproti a i ty místa jsou relativně kvalitní. Bohužel, když prší nebo je zima, tak se u nás jezdit nedá. Tím pádem se skatepark využívá jen jistou část roku a pak je nutné dodělat tu druhou složku, kterou je hala. Možná kdyby se rovnou udělal komplexní areál jako hala, tak se to dá využívat celoročně pro široké spektrum aktivit.

Čtěte také

Skateboarding si na olympiádě zachová svoji jedinečnost. Doufám, že to lidé ocení, říká Habanec

Trénujete celý rok?

Snažím se. V zimě se pak oblékám do termoprádla, jezdím pořád a snažím se natáčet videa, protože je na to nejvíc času, když nejsou závody. Teď máme první lepší halu v Olympu, kde nám udělali střechu a částečné zateplení, což je uděláno jen pro členy Olymp týmu a clubu. 

Několikrát jste zmínil, že natáčíte videoprofily. Co to obnáší?

Momentálně jsem natáčel především na sociální sítě. Je asi nejhodnotnější natáčet videa na ulici, natočit trik a dávat to na sítě. Nejsou tam totiž ideální podmínky jako v hale nebo uzavřeném prostoru a o to je to cennější. Funguje to tak, že si vytyčíš nějaký cíl a jseš tam dokud ho prostě neuděláš. Některé triky se točí několik dnů, týdnů, dokonce i měsíců. 

Máte už i takovou nemoc z povolání, že když někam cestujete, tak koukáte po schodech, zábradlích, co vše by se dalo skočit?

Je to tak. Když jedu někam s přítelkyní, tak si zpočátku myslela, že se otáčím za holkami. Ale já se vždy díval, kde jsou nejlepší schody nebo zábradlí. Neustále jsem v pozoru, zastavuji i v autě a zajímavá místa si fotím. Pokud člověk dělá ten sport už několik let, tak je to určitá nemoc (smích).

Jaký máte vztah k ikonickému místu Stalin na pražské Letné?

Je to nejvíc ikonické místo ve střední Evropě a vůbec i na světě. Jedná se o otevřený prostor, který nebyl primárně vytvořený ke skateboardingu. Vzniklo to tím, že kluci vylámali pár schodů a udělali z toho bedny, na kterých nakonec jezdili. Nakonec to podpořili i město, které tam dodalo lavičky. Pro mě je to unikátní místo, kde je krásný výhled nad Prahu.  

Trávíte tam hodně času nebo už to máte "oježděné"?

Více času jsem tam trávil, když jsem začínal "skejtovat". Mám rád více ježdění na zábradlí, které tam zrovna nejsou. Na Stalinu je to spíše technický spot, kde je hodně zídek a schodů, což úplně nepotřebuji. Chodím spíše na ty zábradlí, ale na Stalinu taky během roku strávím několik hodin ročně.

Jaké je vaše parta kolem skateboardingu? 

Naše partička je normálně v reprezentačním týmu. Jezdíme společně a trénujeme nějaké triky. Pak je další partička s kterou chodíme na ulici. Okruhu lidí, s kterými se věnuji skateboardingu, je větší množství. Občas se zase chodím natáčet sám, protože na rozdíl od pracujících lidí mám čas pilovat triky i během dopoledne.

Vás skateboarding momentálně živí?

Je to tak a samotné ježdění je jednou z částí, která mě živí. Všechno, co mi přináší nějaké finanční prostředky, se točí kolem skateboardingu.

Máte i vlastní značku, kterou rozjíždíte. O čem to bude?

Je to značka Skate Family. A její vznik byl způsoben i proto, že tu byla i jakási komunita, která se "hejtovala" a moje myšlenka je o tom, že skate je o svobodě, o zábavě, o tom, že se chceš bavit s ostatními lidmi a poznávat svět a místa. Chci propojovat tyhle lidi, kteří nemají zapotřebí se "hejtovat", jen proto, aby ukázali před svým kámošem, že jsou hustí. Snažíme se spojovat komunitu, protože plno lidí neví, že má kolem sebe podobně poblázněné sportovce.

Co se tak ve skateboardingové komunitě nejčastěji řeší?

Úplně všechno. Od toho co máte na sobě až po to, co děláte za triky. Trollové a "hejtři" si vždy najdou věc, kterou dokážou poslat do negativní vlny.

Co dělá Martin Pek, když trénuje bez skateboardu?

Už několik let chodím párkrát v týdnu trénovat s osobním trenérem. Ten skate je docela náročný na dopady, takže se snažím posilovat a také chodím na fyzio, kde dělám různá mobilizační cvičení. Dřív jsem hrál basketbal a v posledních pár letech jsem začínal i se surfováním. Hodně času jsem trávil i u vody, protože moje přítelkyně se věnuje wakesurfingu. 

Využíváte i služby nějakého mentálního kouče?

Před deseti lety mě srazil ve skateparku kluk na kole a měl jsem otevřenou zlomeninu holenní a lýtkové kosti. Vypadalo to tak, že určitě nebudu sportovat, možná ani chodit. V té době jsem začal pracovat i s mentální nastavením a číst knížky o mentálním rozvoji. Cesta mě dovedla k Honzovi Mühlfeitovi, který mi pomáhá zvládat stresové situace mnohem lépe než dřív.

Co vás čeká v nejbližší době?

Určitě příprava na další sezonu a chtěl bych se věnovat více streetu. Takže mě můžete vidět v ulicích házet sebou o zem. Teď mám pifku na jedno zábradlí v Trutnově, kde jsem se před rokem "rozbil". Určitě bych se na něj chtěl zajet podívat a trochu mu to oplatit. 

Sportovní talkshow Na férovku s Vavřincem Hradilkem každý čtvrtek živě na Radiožurnálu Sport|foto:Aleš Vavřík