Triatlonista Tomáš Řenč: Start na mistrovství světa na Havaji je hlavní cíl, který mě žene stále dopředu

20. říjen 2022

Nejen o triatlonu je řeč ve čtvrtečním pořadu Na férovku s Vavřincem Hradilkem. Moderátor si do studia Radiožurnálu Sport pozval triatlonistu Tomáše Řenče. Borec, který závodí na ironmanských distancích, drží český rekord s časem 7 hodin, 54  minut a 5 sekund a sní o účasti na mistrovství světa na Havaji. Jak těžká je kvalifikace na ikonický závod? Kolik hodin denně stráví na tréninku? Užijte si celý rozhovor se sportovcem, který je zaměstnán jako mechanik v cyklo obchodě.

Rozjíždí se naplno podzim, máte nyní podobně jako většina zástupců letních sportů posezónní volno? 

Je to tak. Vždy se na to období po sezoně těším, ale po čtrnácti dnech mě to začne štvát. Protože jsem běžně zvyklý tři až šest hodin denně trénovat, tak už se pak zase těším zpátky do tréninkového procesu. Pomalu už se teď rozjíždím do tréninkového módu. 

Po sezoně odpočíváte jenom čtrnáct dní? 

Plus minus, nedokážu úplně odpočívat, protože mám rodinu, dvě děti, s kterými také trávím sportovní dny. Úplně odpočívat nechci, ale od běhání, cyklistiky a plavání mám těch čtrnáct dní až tři týdny volno. 

Jak funguje tělo v závěru sezony, potýkáte se zraněním? 

Aktuálně zrovna zraněný jsem, ale to už přetrvává dva měsíce. Mám problém s plochými nohy a blbě jsem našlapoval. To jsem začal řešit s fyzioterapeutem, takže se teď často probouzím s bolestmi chodidel. Když si vezmeme závody, tak po Ironmanu jsem tři dny k nepoužití, blbě se mi chodí do a ze schodů, ale čtvrtý až pátý den po akci už jsem schopný zvládnout nějaký lehčí trénink.  

Jak vypadá režim tři dny po závodě, když jste doma s dětmi? 

Děti nás mají jako prolejzačky, skluzavky a trampolíny, takže to s nimi není úplně jednoduché. Dceři jsou tři roky, synovy čtyři, tak je to spíše aktivní odpočinek.  

Jak hodnotíte letošní sezonu? 

Zpočátku to nebylo vůbec povedené, protože první závod v Americe v Texasu jsem nezajel podle představ. Následovaly dva závody v Česku - Czechman (2. místo) a Pálava (1. místo), pak už jsem se připravoval na mistrovství Evropy, který hostil Frankfurt, skončil jsem tam patnáctý a byla to zase skoro stejná pohádka jak v Texasu, na kole mi to moc nejelo, ale běh byl naopak slušný. Následně jsem odletěl do Španělska, ale tam byly trable s kolem, protože mi nepřiletělo, takže jsem si ho musel půjčovat. Na cizím kole se mi nejelo dobře a v závodě skončil nakonec dvanáctý. Další dva měsíce jsem obětoval tréninku a vše zaměřil na mistrovství Evropy v Nizozemsku. Tam se mi povedlo zajet nejlepší výsledek sezony, když jsem do cíle dorazil jako sedmý. To vzhledem k vývoji celého roku beru všemi deseti.

Překvapuje mě, že 15. místo na Ironmanovi nehodnotíte jako dobrý výsledek. Jsou ambice o hodně výš? 

Chtěl jsem být výš, navíc se v TOP 10 berou preis money. Cílil jsem na tu desítku, a hlavně mým dlouhodobým cílem je se kvalifikovat na mistrovství světa na Havaji. Tam byly vypsány čtyři sloty, ale to s mojí výkonností neklaplo. 

Když se řekne Ironman, tak se všem fanouškům vybaví Havaj. Je to pro vás triatlonisty ultimátní cíl? 

Je to hlavní cíl, který mě žene dopředu. Mistr republiky jsem, vicemistr Evropy také, v Ironmanu jsem byl nejlépe dvakrát pátý a mám český rekord 7 hodin a 54 minut. Už třikrát jsem to zvládnul pod osm hodin. Ale ten čas pro mě není úplně směrodatný, protože mnohdy jsou na trati rozdílné podmínky.  

Existují nějaká specifická kritéria pro závodní tratě Ironmanu? 

Kritéria jsou jenom u vzdálenosti, že se to může o zhruba pět procent lišit, takže trať pro cyklistiku může mít 177 nebo 178 kilometrů nebo i o nějaký kilometr víc. Stává se také, že se zajede světový rekord, ale není uznán, protože plavání bylo po proudu a moc rychlé.  

Zůstanu ještě u Havaje. Proč je ten závod tak ikonický? 

V první řadě tam ten dlouhý triatlon vzniknul. Je to vrchol, protože trať dlouhého triatlonu není na olympiádě a dostanou se tam jen ti nejlepší. Startujících je tam tři tisíce a z toho šedesát profesionálů.  

Kolik je ročně závodů v sérii Ironmanů? 

Třeba čtyřicet. Z každého se na Havaj nominuje jeden až dva lidi, výjimečně třeba tři. Je to i hodně o štěstí, a hlavně o konkurenci, která se v daném závodě sejde. Například v Číně nenajdete takovou konkurenci jako v Evropě. 

Vybíráte si i podle toho “snažší” závody? 

To si občas myslím, ale třeba už ve zmíněném Texasu tam nakonec přijela taková konkurence, že to bylo nereálné být na špici.  

Jaký máte rekord v počtu odjetých Ironmanů za rok? 

Je to z letošního roku, kdy jsem dokončil čtyři Ironmany. Chtěl jsem jich dát pět, ale jeden letní jsem zrušil a dal přednost tréninku. 

Jaká obvykle panuje atmosféra před startem závodu? 

Záleží na tom, kde se ten závod koná. Jestli je to v centru nebo někde na odlehlém místě. Čekal jsem, že třeba v Texasu tím budou víc žít, ale nebylo tomu tak. Diváky nevidíme během celého závodu, ale tam kde zrovna jsou, tak si díky tomu rychleji ukrajuji trať a v tom segmentu zrychlím i pocitově.  

S jakými sporty jste začínal, než jste se dal na dráhu triatlonisty? 

Mým prvním sportem byl hokej, který jsem hrál asi od pěti do čtrnácti let. Přišlo zjištění, že kolektivní sport není úplně pro mě, protože když dal tým gól, tak tam nebyla taková radost, jako když jsem uspěl já sám v závodě. V letní přípravě hokejistů jsem vyhrával běžecké závody. Můj táta byl amatérský cyklista a chtěl ze mě mít také cyklistu, takže jsme jezdili spolu. Chodil jsem si jednou, dvakrát týdně zaplavat kvůli tomu, abych neměl problémy s tím, že jsem rychle rostl. Na nějakém závodě v cyklistice visel letáček “triatlonové naděje”, tak jsem to chtěl zkusit. Byl to závod v plavání a v běhu, kde jsem skončil čtvrtý a pak jsem to zkoušel i dál. Celý triatlon jsem vyzkoušel až ve třinácti letech, kde jsem dojel také čtvrtý a už jsem u toho sportu zůstal. 

Momentálně fungujete i jako trenér? 

Ano. Když jsem začal studovat na Fakultě tělesné výchovy a sportu, tak jsem si kvůli praxi založil oddíl proti děti a dospělé. Lidé zjistili, že dělám triatlon, tak se mu začali věnovat také a postupně se mi to nabaluje a v současnosti píšu i tréninkové plány dospělým lidem po celé republice.  

Připravujete i hobby závodníky na velké akce? 

Přesně tak. Moje výhoda je v tom, že dělám sport na vysoké úrovni, k tomu mám i rodinu. Takže chápu, že nějaký den přijdou utahaní z práce a není úplně chuť na těžký trénink. Snažím se jim pomoci z toho vybruslit, a hlavně závod v triatlonu trvá hrozně dlouho a je tam důležité, jak pracuje hlava. Chci jim radit v tom, že nesmí jít proti svému tělu a musí ho poslouchat. Ne vždy to prostě jde podle plánu a člověk se musí nastavit v hlavě tak, že je potřeba vždy ze sebe dostat to maximum, na co zrovna v danou chvíli má. 

Vedete si tréninkový deník a analyzujete často trénink? 

Dřív než byl Garmin nebo další firmy se sportovními hodinkami v kurzu, tak jsem si psal tréninkový deník. Teď už se to všechno nahrává do aplikací TrainingPeaks a Strava. Tam vidím, co jsem odtrénoval já i moji svěřenci. Potřebuji mít nad lidmi kontrolu, co odtrénovali, abych jim mohl plán postavit zase dál. Každý týden tvoříme plán na další cyklus a je to z mého pohledu lepší, než když by měl plán na měsíc. Je to variabilnější a počítáme s tím, že může přijít nějaká nemoc a tak na to reagujeme. Nejsem nějaký extra analyzátor čísel, ale dávám především na společnou komunikaci se svěřencem. 

Když za vámi přijde někdo z hobby sportovců, že by chtěl absolvovat Ironman. Co mu řeknete? 

Je to jako u mého trenéra Luboše Bílka, kdyby za ním někdo v lednu přišel, že chce v létě jet Ironman, tak mu řekne, že to je prostě cesta do pekel. Ta systematická příprava musí být alespoň dvouletá a je potřeba si vyzkoušet zajet alespoň olympijský triatlon, naučit se přechody z kola na běh. Dost lidí totiž při maratonu končí v křečích a doslova ho dojdou “pěšky”. Bez přípravy takto těžký závod absolvovat nejde. 

Jaká disciplína je pro vás nejtěžší na trénink? 

Asi plavání. Je to ovlivněné tím, že se jedná o uzavřený prostor. Jsem nekonfliktní, ale někdy přijdete, jedete trénink cákáte kolem sebe, ale vedle je paní, která tam plave s hlavou nahoře a vadí jí to. Běh je naopak úplná svoboda, protože můžu běžet po silnici, v lese a kdekoliv. Na kole se dá najít silnice, kde není takový provoz a rozhodně nejezdím bezhlavě do křižovatky, i když mám přednost. 

Kolik hodin týdně strávíte tréninkem? 

Pohybuje se to někde mezi osmnácti až pětadvaceti hodinami. Trénuji každý den, ale mám rád, když během týdne mám někdy 24 hodin volno. To nastane v případě, kdy jdu trénink v pátek ráno a pak až v sobotu odpoledne.  

Kde v současnosti pracujete? 

Jsem zaměstnán jako mechanik v jednom cyklo obchodě ve Slaném.  

Jak to zvládáte zkombinovat s triatlonovou přípravou? 

Mám hodně benevolentního šéfa. Není problém být v obchodě tři, čtyři hodiny a pak si odejít z práce na trénink. Zvlášť teď na podzim, kdy těch oprav kol není tolik. Pak to zase přijde s opravami lyží v zimě, kdy to bude náročnější. 

Sportovní talkshow Na férovku s Vavřincem Hradilkem každý čtvrtek živě na Radiožurnálu Sport
autoři: Vavřinec Hradilek , rej

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.