Hry v Tokiu: Náš závod spustili hodinu po tajfunu. Nebylo to dobré, ani bezpečné, říká triatlonistka

Ještě bych se na chvíli vrátil k letním olympijským hrám v Tokiu, které byly pro českou výpravu úspěšné. Už jsme říkali, že pro vás ale úplně ne. Mužský triatlonový závod se odložil, ale ten váš startoval brzy ráno. Co byste změnila? Ono se o tom hodně napsalo, ale neznáme detaily.

Čtěte také

11 medailí a celkové 18. místo. Co stálo za úspěchem českých sportovců na olympijských hrách v Tokiu?

Ten náš závod byl spuštěn zhruba hodinu potom, co kulminoval tajfun. Myslím si, že to nebylo dobré, ani bezpečné – hlavně kvůli cyklistické části. Když jsme odplavaly a naskočily jsme na kolo, tak v každé druhé zatáčce někdo ležel, protože se vyboural. Organizátoři na to nebyli připravení – v zatáčkách nebyly molitany a byly tam jen ploty. Bylo to celé nešťastné.

Když jste ráno vstaly a viděly jste, že to počasí není ideální, proč jste se jako závodnice nebouřily? To přeci nemohlo nikomu vyhovovat.

Já si myslím, že to nevyhovovalo nikomu. Závodník je ale v tom žebříčku na posledním místě. My jsme s tím vlastně nic nezmohly. Já jsem vstávala ve tři hodiny a ve 2:58 nám přišel oficiální e-mail, že se ten závod pojede. Byla jsme hodně překvapená, protože ve vesnici ten tajfun lomcoval vším. Déšť byl vytrvalý, obrovský vichr, takže podmínky měly do ideálu daleko.

Jak moc vám pomohlo, že jste se na olympiádu nominovala nejen vy, ale i Petra Kuříková?

Určitě je to spíš více individuální záležitost. Petra trénuje ve Švýcarsku a já jsem v Čechách poslední dobou také moc nebyla, takže se vidíme spíš na závodech a často spolu ani nebydlíme. Pro mě je to závodnice jako každý jiná.