Mladí manželé si vybudovali minifarmu přímo ve městě
Dovolenou na zahradě letos tráví kvůli epidemii zřejmě víc lidí než obvykle, ovšem mladí manželé, které potkal Letní reportér Radiožurnálu Ľubomír Smatana v Třeboni, by trávili léto na zahradě, i kdyby žádný koronavirus nebyl. Rozhodli se hned za domem vybudovat zahradu s malým zvěřincem a už těch zvířat mají sedmdesát sedm, když nepočítáme včely nebo čmeláky. I ti se totiž dají chovat pro trochu té zábavy a radosti.
„Neotvírám víko často, abych je zbytečně nedráždil,“ říká Martin Trubač a ukazuje, jak z vaty vylézají jeden po druhém čmeláci.
„Na jaře musím chytit královnu, která je zalezlá v zemi a pak ji zabydlet, musí se jí to líbit, jinak uletí,“ vysvětluje prostě jinak zřejmě pro laika dost složitou akci.
Včelí úly jsou podstatně větší a hmyz naše návštěva doslova rozvztekala. „Dnes jsem stáčel med, tak jsou nervózní. Pořád se to učím, včely máme čtvrtým rokem,“ říká mladý muž, který s Eliškou buduje minifarmu uprostřed rozlehlého pozemku. „Já tady mám na starost drůbež a záhony, manžel je včelař a králíkář.“
Splnili si životní sen
Oba vystudovali Českou zemědělskou univerzitu, a v pracují ve velkém zemědělském podniku v Třeboni. Po práci mizí na zahradu a tráví tam většinu volného času.
„To byl od malička můj sen,“ vypráví Eliška se slepicí v náruči a působí tak trochu jako vizionářka. „Už jako malá holka jsem tvrdila, že nastane doba, kdy malé děti nepoznají krávu. To mi bylo deset let, a říkala jsem, že koupím louku a udělám farmářskou ZOO.“
Malá zahrada mezi novými bungalovy je rozhodně zpestřením a tak se tam zastavují rodiče, aby dětem ukázaly třeba drůbež.
„Naposledy jsme si přivezli z trhu tři housátka a čtyři kachňátka,“ ukazuje Eliška na barevné opeřené koule, které se pohupují v malé ohrádce. „Nejmenší jsou husičky, béžové jsou kachničky a zbytek jsou kuřata.“
Z práce rovnou na farmu
Martin chová plemeno burgundských králíků a objíždí s nimi výstavy. „Skoro všechno, co tu vychováme a vypěstujeme, rozdáme v rodině, jen výjimečně nám zbyde něco na prodej. Vloni jsem dělal medovinu, mám jí sedm litrů a je povedená,“ usmívá se při vzpomínce na svůj první úspěch s kvašením medu.
„Na stáčení medu jsme si dneska vzali dovolenou. Občas je to zápřah, z práce do práce.“ Martina poslouchá Eliška a pokyvuje hlavou. „Naším plánem je to tu udržet v přiměřené míře a hlavně mít z toho radost.“
Související
-
Agroturistika se v Česku rychle rozvíjí. Když to farmáři umí, mají obsazeno i na půl roku dopředu
Když farmář zapíská, krávy se seberou a z pastvy se vrací do stáje přímo pod okny ubytovaných turistů. A těm ani hromada hnoje u brány nevadí.
-
Vpád na cizí zahradu. V Česku se rozvíjí zahradní turistika
Relativně novým turistickým fenoménem v Česku je takzvaná zahradní turistika. Nejvíce je rozšířená v Jihočeském kraji, ale nečekejte prohlídky pěstěných zámeckých zahrad.
-
Z rozpálené Káhiry na opuštěné krušnohorské nádraží. Jak může samota konkurovat megalopoli
Cesta reportéra Českého rozhlasu Štěpána Macháčka za jeho sny je poněkud křivolaká. Z horké půdy na severu Afriky si odskakuje do Krušných hor na nádraží Kovářská.
