Vpád na cizí zahradu. V Česku se rozvíjí zahradní turistika

12. červenec 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Bují to divoce

Novým a zajímavým turistickým fenoménem v Česku je takzvaná zahradní turistika. Cílem ovšem nejsou šlechtěné zámecké zahrady nebo pečlivě sestříhané parky, ale soukromé přírodní zahrady. Nejvíc je jich v jižních Čechách, je po nich ale třeba trochu pátrat a zájemcům se otevírají na zavolání, tedy po předchozí domluvě.

Na první pohled je zahrada u domu manželů Vlkových poněkud nepřehledná. Žádný na milimetr sestřižený trávník ani nůžkami dokonale upravené živé ploty. Jejich zahrada v Chlumanech u Vlachova Březí na Prachaticku divoce bují, zeleninové záhony na první pohled bez jasného plánu střídají květinové nebo bylinné. Nejvýraznější jsou četné do jednoho metru vyvýšené záhony, ve kterých zrají cukety.

U jednoho stojí Ivana Vlková. „U takového záhonu vás nebolí záda,“ směje se žena, která v obci dělala dvanáct let starostku a založila i obecní zahradu KY-BY. „Dneska se na ní lidé jezdí dívat úplně běžně. K rozvoji ‚měkké‘ turistiky rozhodně přispívá.“

Čtěte také

Tu svoji přírodní zahradu buduje Ivana Vlková devátým rokem. Dala jí jméno U Vyšatů na paměť cestovatele a dobrodruha Františka Čecha Vyšaty, který se na konci 19. století v současném domě Vlkových narodil. „Když jsem se zahradou začala, rostly tu jen stromy. Jezdila jsem se inspirovat třeba do Rakouska, kde jsou přírodních zahrad stovky.“ 

Všechno se vrací do zahrady 

U Vyšatů

Na zahradě U Vyšatů nesmí chybět hmyzí domečky, nízký plůtek zdobí hrnečky, samozřejmostí je tůň a využívání dešťové vody na zalévání. „Zjistila jsem, že pokosené trávy mám na konec málo. Všechno vracím do kompostu a zpátky do zahrady.“ Vlkovi využili i prostoru a pořídili si několik koz a jednu oslici, která s příchodem Ivany Vlkové okamžitě vesele zahýká.

Přírodní zahradníci nepoužívají chemická hnojiva, pesticidy ani rašelinu. To jsou základní podmínky na první pohled neviditelné. Co je však vidět, je jistá divokost a neuspořádanost zahrad, kde nesmí chybět třeba kopřivy, které ožírají housenky motýlů. To podle další zahradnice Věry Dvořákové z Myslovic na Klatovsku překvapuje hodně lidí. „Měla jsem tu zájezd starších zájemců a někteří se s tím nedokázali smířit. Chyběla jim ta dokonalá upravenost, moc to tu bujelo.“ 

Zjistěte, co se děje v Česku, třeba jen kousek od vás, anebo naopak na druhém konci republiky. Naši letní reportéři jedou za vámi.

Poslouchejte Radiožurnál po celé prázdniny nebo sledujte naše sociální sítě.

Soukromé zahrady získávají certifikáty, aby měli návštěvníci jistotu, že jdou na to správné místo. Je jich necelá stovka a jejich seznam je na webu spolku www.prirodnizahrada.eu. Pro zájemce je zároveň zajímavé, že se podívají do soukromí na cizí zahradu, kam by se jinak nedostali.

„Je to pro obě strany nová zkušenost. My tu máme hlavně stálé hosty, kteří si zvykli,“ říká Ivana Vlková, která má certifikát Ukázková zahrada, a proto její zahradu může navštívit kdokoliv. „Je třeba se objednat po telefonu. Tak to funguje skoro u všech přírodních zahrad.“ 

Přírodní zahrady mají dlouho tradici v Rakousku, kde se kolem toho točí už slušný turistických ruch. Z Rakouska se rozšířily do jižních Čech a na Vysočinu a odtud postupně po Česku.

autoři: Ľubomír Smatana , prh
Spustit audio

Související