Mladí lékaři chtějí sloužit na zahraničních misích. Zájem o vojenské lékařství se zvyšuje

13. červenec 2018
Radek Uher (uprostřed) při práci v polní nemocnici v Afghánistánu

Vedle běžného studia medicíny se učí ošetřovat průstřely, amputace končetin nebo zranění po výbuchu trhaviny. A místo letních prázdnin cvičí v poli. Ze studentů vojenského lékařství v Hradci Králové se tak za šest let stanou profesionálové hned dvakrát. 

Letos jich v pražském Karolinu zatím promovalo devět. Mezi nimi i 29letý Jiří Kotek, který coby novopečený lékař zamíří do Iráku.

Voják, který se vrátí ze zahraniční mise, je jako cizinec ve vlastní zemi, říká válečný veterán

01091189.jpeg

Před rokem zaútočil sebevražedný útočník poblíž základny Bagrám v Afghánistánu na české vojáky. Čtyři z nich zemřeli na místě, pátý zraněním podlehl několik dní po převozu do České republiky.

„Extrém byl střelné poranění hlavy, kdy nám pacient došel po svých. Přežil to,“ vzpomíná mladý nadporučík na zážitek ze stáže v Brazílii, kterou absolvoval už během studia na Fakultě vojenského zdravotnictví Univerzity obrany.

A nebyla jediná. Zkušenosti má i z Portugalska nebo Indonésie. „Tam se k doktorovi nechodí s čímkoliv, ale až když je člověk pomalu na umření. Takže třeba nádory, které jsem tam viděl, byly opravdu velkých rozměrů,“ dodává Kotek.

Crash syndrom, blasty, střelná zranění

Ještě jako civilní student vystudoval fyzioterapii a při práci v pražské vojenské nemocnici si uvědomil, že by vlastně taky docela rád nosil uniformu. Studium vojenského lékařství se ale od toho předchozího docela lišilo.

Keňský pacient je stejný jako český. Jen ho všechno víc bolí, říkají mladí lékaři

Martin Pavelka a Jan Klimeš

V africké Keni není člověk nikdy sám. V rozhovoru s Lucií Výbornou to alespoň říkají student medicíny Jan Klimeš a čerstvý lékař Martin Pavelka, kteří se nedávno z Keni vrátili. „I kdybyste si po cestě chtěli jen odskočit na záchod, sesypou se kolem vás děti a budou vás sledovat,” usmívají se.

„Učili jsme se třeba válečnou chirurgii, válečné vnitřní lékařství v případě nasazení do misí. Crash syndrom, blasty, střelná poranění,“ popisuje Kotek, který do budoucna sní o tom, že bude jako vojenský lékař sloužit v zahraničních operacích.

Prozatím ho čeká alespoň další civilní stáž – tentokrát v Iráku. „Mířím do iráckého Kurdistánu na chirurgii. Jsem sám zvědavý, jaká tam bude situace a s čím vším se setkám v nemocnici.“

Armádě chybí desítky lékařů

Spolu s Jiřím Kotkem promovalo dalších osm studentů vojenského lékařství: čtyři muži a čtyři ženy. „Přijímáme množství studentů na základě toho, jaké číslo nám dá armáda. Poslední dobou se zájem armády zvyšuje. Letos například to bylo čtyřicet lidí,“ říká děkan fakulty vojenského zdravotnictví Pavel Boštík s tím, že i uchazečů o studium stále přibývá.

Přijímáme množství studentů na základě toho, jaké číslo nám dá armáda. Poslední dobou se zájem armády zvyšuje.
Děkan fakulty vojenského lékařství

„Zájem se zvyšuje v posledních třech letech, takže letos jsme měli o přijímací zkoušky na úrovni zhruba 400 uchazečů.“ Ministerstvo obrany aktuálně eviduje tři stovky lékařů-vojáků z povolání. Armádě jich ale stále desítky chybí.