Máme víc mostů než Benátky, pyšní se německé Lipsko. Na gondoly zapomeňte a pozor na hlavu!

Německé město Lipsko se chlubí tím, že v něm stojí víc mostů než v Benátkách. Dohromady jich je přes 400. A pod řadou z nich se dá pohodlně proplout na lodi. Nikoliv na gondolách, ale třeba v kajacích a kánoích, jak to dělají místní. Městem se vine skoro 300 kilometrů dlouhá síť řek a kanálů. Jeden z nich pravidelně brázdí i kapitán Ingolf, který vozí turisty na lodi s elektrickým pohonem.

Vyplouváme! Za kormidlem, nebo spíš volantem podlouhlé lodi se stolem uprostřed a lavicemi okolo sedí postarší čiperný kapitán Ingolf v tmavě modrém tričku s límečkem a bílými krátkými vlasy.

Všichni honem pod stůl

A hned pro začátek má upozornění. „První most je hodně nízký, má metr patnáct. Takže se skloňte, jinak…,“ začíná plavbu s varováním a cestující na lodi ho doplňují: „Jinak budeme bez hlavy.“

A tak si na povel zalézáme pod stůl a hladce proplouváme, někteří stíhají fotit skrčené selfie. Nehodu tu prý měli jen jednou, do hlavy se praštil otec od nevěsty na svatební plavbě. Nic vážného se mu nestalo. Nás už další adrenalinové zážitky nečekají.

„Tady stojí dům rodiny Baedekerů,“ tlumočí kapitánův výklad Irena Dudová z lipského turistického centra, zatímco míjíme novorenesanční vilu rodiny, která vydávala průvodce a zavedla hvězdičkové hodnocení hotelů a restaurací. Dnes je uvnitř klinika ORL.

Další vila, kolem které pomalu plujeme, patří rodině Meyerů, její jméno proslavilo vydání německého lexikonu. V dalším době bydlel také Max Klinger, místní známý malíř a sochař, a poblíž, kde se teď staví, stála i první velká manufaktura rodiny Blüthnerů, kde se vyráběly klavíry. Značka existuje dodnes.

Z bytu rovnou do lodě

„Halo!“ zdraví nás okolo plující veslaři, ale taky lidé v kajacích a kánoích. Odpovídáme „Ahoj!“ a zdravíme i děti u jedné z loděnic, které se zrovna chystají do vody.

„Lidi tady bydlí, u domů mají zaparkované kajaky a ostatní lodě a po práci si jdou zajezdit,“ říká Irena Dudová a připomíná, že místní se tu podle ní ve vodě nekoupou, na to mají okolní jezera. Po kanále taky pluje jen minimum hlučných motorových lodí. Naše elektrická bateriová je velmi tichá.

Čtěte také

Mnohem častěji vše přehlušuje cvrlikání ptáků. Přelétají mezi stromy podél břehů. I když jsme v centru města, chvíli to spíš vypadá, jako bychom pluli lesem. Později podél břehů vyrůstají do nebe obrovské cihlové budovy, bývalé továrny, dnes v majetku soukromníků, kteří je opravili na loftové byty. Některé mají až šest metrů vysoké stropy.

Kdysi továrna, dnes luxusní bydlení

„Po pravé i levé straně tady dnes už žijí lidé, trochu zámožnější, kteří si to můžou dovolit. Ale do roku 1990 to byla továrna na barvená vlákna,“ ukazuje po výkladu kapitána Irena Dudová na jeden z vysokých domů, kde zrovna v jednom bytě s otevřeným oknem někdo věší prádlo.

Pokračujeme do kdysi čistě průmyslové čtvrti Plagwitz. Voda v kanále je čistá, rostou v ní zelené rostliny.

„Před dvaceti lety tomu ale tak nebylo. Říkalo se, že voda byla tak černá a plná chemikálií, že do ní můžete hodit kinofilm a on se vám tam vyvolá,“ převypráví místní oblíbenou historku Irena Dudová.

Pokračujeme do kdysi čistě průmyslové čtvrti Plagwitz. Voda v kanále je čistá, rostou v ní zelené rostliny

Klidně se napijte přímo z řeky

Kanál se ale povedlo vyčistit a kapitán Ingolf navádí pasažéry jeho lodi, aby se vody klidně napili. „Je jen o něco málo kvalitnější než horský pramen,“ přesvědčuje cestující, ale nikdo nemá odvahu se napít.

Po cestě podplouváme celkem dvanáct mostů pro auta, pěší i vlaky. Jeden se od ostatních výrazně odlišuje. Na zrušené železniční trati stojí dům ve tvaru menší výletní lodi.

Čtěte také

„Toto bylo studio MDR, natáčela se tady talkshow Riverboat,“ vysvětluje kapitán Ingolf. Dnes je to místo pro kulturní akce. Talkshow se připravuje jinde.

Ochrana před bombardováním

Kousek od této lodi na souši stojí v záhybu kanálu velký dům podepřený mohutnými sloupy.

Zřejmě jediným lipským oficiálním průvodcem, který mluví česky, je Frank Dietze. Ten přibližuje historii takzvaného domu na chůdách. 

„Postavili ho v roce 1938 a každý sloup unese jednu tunu trosek a lidé by se pod pilíře mohli skrýt. Už to tady stavěli s tím, že očekávali bombardování. Dům používali jako slévárnu a pozinkovnu a taky jako sklad na vlnitý plech pro použití na stroje v druhé světové válce.“

Nejstarší kanál ve městě je starý 800 let. Ten, kterým plujeme, v jednom místě s kamennou hrází křižuje i řeku Bílý Halštrov, Weiße Elster, která pramení u Aše.

Tlumočnice Irena Dudová ukazuje po výkladu kapitána na jeden z vysokých domů

My se po třech kilometrech otáčíme zpět. Celá plavba nám zabere hodinu. Za deset let by mohla být ještě delší, a to že se kanál propojí s dalším. Prokopat zbývá 80 metrů, v cestě je ale rušná silnice a železniční trať.

autoři: Tomáš Kremr , aka
Spustit audio

Související