Magazín Experiment: Proč se Češi bojí větrných elektráren? A jak obecní úřad využívá vlastního chatbota?

15. červen 2024

  • 00:00 Témata Magazínu Experiment
  • 00:29 Mýty o větrných elektrárnách
  • 04:38 Recyklace sklolaminátových lopatek turbín
  • 08:47 Den větru a mlýnské desatero
  • 10:52 První český obecní chatbot na bázi AI
  • 15:02 Chatbot Honzík pro starosty a úředníky
  • 19:02 Teorie vědomí

Na 15. června připadá Světový den větru. Česko v jeho využívání k výrobě energie za většinou Evropy zaostává a podle studie Akademie věd zůstává hluboko pod svými možnostmi. Aktuální analýza organizace Fakta o klimatu přitom ukazuje, že právě větrná energetika má největší potenciál Čechům v budoucnu elektřinu zlevnit – a taky snížit znečištění i chránit klima. Na co si dát pozor a jaké mýty se často objevují v souvislosti s větrnými elektrárnami?

Maletínská větrná elektrárna je nepochybně v krajině výraznou dominantou

Stojíme přímo pod větrnou elektrárnou Maletín, nedaleko stejnojmenné obce v Olomouckém kraji, a kousek od nás se točí větrná turbína. Zvuk, který slyšíme, trochu připomíná mořský příboj.

„Pod elektrárnou zpravidla lidi nechodí, takže to vnímají spíš při otevřeném okně,“ říká Aleš Jiráska, akustik a expert na hluk větrných elektráren ze Zdravotního ústavu se sídlem v Ostravě. „Doporučený odstup od obce bývá někde mezi 600 až 800 metry, ale samozřejmě je důležité udělat výpočet. Kdyby bylo elektráren víc, tak se může stát, že ani kilometr nemusí stačit.“

Zvířata, nebojte se

Limitní hranice hluku pro noční dobu je v případě větrných elektráren 40 decibelů, což odpovídá zhruba hluku, který vydává myčka na nádobí. V denní době může být elektrárna hlučnější. Tiššího provozu v noci se dosáhne naklopením listů vrtule, vysvětluje expert na akustiku, který se podílel na schvalování většiny větrníků v Česku.

Podle technika miletínské větrné elektrárny Antonína Vicence neobtěžuje její provoz ani živočichy žijící v okolních lesích a na polích. „Ptáci se tady vyskytují, není to tak, že by se elektrárně nějak vyhýbali. I zvěř se tady normálně pase,“ doplňuje.

Rozhledna, která vyrábí elektřinu

Nasedáme do výtahu zajištěni bezpečnostními postroji a začínáme se sunout nahoru k turbíně. Rychlost není nijak závratná, nahoru nám to trvá bezmála 20 minut. Ze střechy je nádherný výhled do Olomouckého i Pardubického kraje.

Nahoru na turbínu jedině s pořádným lezeckým jištěním

Maletínská větrná elektrárna je nepochybně v krajině výraznou dominantou. Podle Antonína Vicence si na ni ale místní už zvykli. „Nezaznamenávám, že by někomu vadila. Skoro si myslím, že ji začali mít rádi,“ říká.

Novým věcem Češi nevěří

Aleš Jiráska ze zkušenosti ví, že v místech, kde se uvažuje o výstavbě větrné elektrárny, se lidé obávají šíření infrazvuku. „Řeší se to už 20 let a zatím se nepřišlo na to, že by emitovaly infrazvuk,“ vyvrací nejčastější mýtus. Mezi další patří také strach z poklesu cen nemovitostí v okolí elektrárny. Ani to se ale podle experta v praxi neprokázalo.

„Na začátku jsou vždycky obavy – je to něco nového, nezvyklého. V zahraničí věří odborníkům, u nás je obecná nedůvěra ke komukoli. Takže když přijdete někam jako odborník, tak si lidi myslí své,“ sdílí svoji zkušenost s nedůvěřivostí Čechů.

A co s vysloužilou elektrárnou?

Od instalace prvních větrných elektráren v Česku uplynulo už 30 let. Jejich průměrná životnost se pohybuje kolem 20 až 25 let, a tak je taky velmi aktuální otázka jejich ekologické likvidace. Velmi problematickou částí jsou lopatky turbín, protože se většinou vyrábějí ze sklolaminátu, který je jen obtížně recyklovatelný.

Most v polské Szprotawě je vyrobený z vysloužilé vrtule větrné turbíny

Nápad, jak lopatky turbín znovu využít, dostali v Polsku kousek od českých hranic. Rodinná firma Anmet z nich vyrábí další praktické výrobky, například městský i zahradní mobiliář, výbavu do kanceláří  anebo květináče. Na svém kontě mají ale také první most na světě vyrobený z vrtule větrné elektrárny.

„Jde o 23metrový most přes řeku. Celá jeho konstrukce je přišroubovaná k bývalé vrtuli z větrníku. Ta most ozvláštňuje a můžete si tu taky sednout a opřít se o ni,“ popisuje Wojciech Wilczyński.

Díky speciální pile vlastní konstrukce umějí ve firmě Anmet rozřezávat vrtule na díly a vytvářet z něj další prvky. Za tři roky dali nový život 200 tunám materiálu.

Poslechněte si celý Magazín Experiment.

autoři: Jan Kaliba , and
Spustit audio

Související