Lockdown pro neočkované se v Rakousku snížením počtu kontaktů neprojevil, říká politoložka Durnová

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Anna Durnová, politoložka a socioložka z Institutu vyšších studií IHS ve Vídni

Jak se Rakušané vyrovnávají s čerstvě zavedenými omezeními označovanými jako lockdown pro neočkované? Dokáže vláda ve Vídni obyvatelstvu vysvětlit, proč jsou přísné restrikce prospěšné? A hodil by se rakouský přístup i do Česka? Tomáš Pancíř se ptal Anny Durnové, profesorky sociální politologie na Vídeňské univerzitě.

Bylo to [omezení pohybu pro neočkované na cesty do práce, na vycházky a pro základní potřeby, pozn. red.] včera a dnes vidět na vídeňských ulicích? Ubylo lidí venku?

Co se týče vídeňských ulic, v těch, ve kterých jsem se pohybovala, vlastně k nějaké redukci kontaktů nedochází. Mluví o tom i čísla jednotlivých institucí, které se tímto dlouhodobě zabývají, že k redukci kontaktů o 30 %, která by z hlediska expertů byla nutná, aby došlo ke zploštění křivky, vlastně nedochází, protože není plošně nařízen home office. Některé provozy k němu přistupují, některé firmy to dělají, některé to nedělají - je zde vlastně jakýsi individualizovaný apel na lidi, aby byli na home office. Zároveň, protože i nadále fungují školy, tak vlastně funguje i doprovod dětí do školy, takže ten pohyb je víceméně stejný. Co je jiné, tak je omezený počet návštěvníků kulturních akcí, méně lidí je v restauracích, ale to už jsme vlastně zaznamenali minulý týden.

Čtěte také

Předcházela vůbec tomu rozhodnutí vlády nějaká velká veřejná debata?

Záleží na tom, co si představujete pod veřejnou debatu. Ta debata, která se v Rakousku vede už od léta, měla jako kdyby dvě vlny. Ta první vlna byla v červenci a srpnu, kdy se slovy tehdejšího premiéra Sebastiana Kurze rakouská vláda tvářila, že je pandemie u konce, že teď už je koronavirus jenom záležitostí každého z nás. Tím se tedy myslelo, že ten, kdo se nechá očkovat, tak bude takzvaně v pohodě, a kdo se nenechá, tak je ponechán svému vlastnímu osudu. Tato strategie se ukázala jako velice krátkozraká, nejen proto, že vidíme, že se to vlastně neděje, ale i proto, že zasela jakési semínko polarizace ve společnosti a rozdělování na ty očkované a neočkované.

V tuto chvíli, což je strategie zhruba od září, vidíte, že se rakouská vláda snaží ponechat práva těm, kteří byli zodpovědní a nechali se očkovat, zároveň jí utíkají pod rukama čísla a zároveň se to vlastně stupňuje. To znamená, že velká část společnosti teď čeká na to, že v nejbližších dnech rakouská vláda vyhlásí všeobecný lockdown a v podstatě se spekuluje o tom, že se tohoto lockdownu bojí, protože vlastně veřejnosti slíbila, že pro očkované lockdown nikdy nebude.

Čtěte také

V České republice bude vláda ve čtvrtek bude rozhodovat o tom, jestli zpřísní zdejší opatření. Ve hře je i to, že by se zavedl rakouský model, jak se to u nás označuje, tedy něco podobného, jako je ten aktuální lockdown pro neočkované. S vaší zkušeností, je dobrý nápad zavést něco takového i v České republice?

Já si nejsem jistá ani jestli to byl dobrý nápad pro Rakousko, když se takhle ptáte. Myslím si, že je dobré si u takto razantního opatření a bezprecedentního zásahu do osobních práv člověka rozmyslet, co od něho očekáváme a jestli jsme schopni snést dlouhodobé důsledky, které to může mít. To znamená silnou polarizaci společnosti, silnou stigmatizaci těchto lidí, se kterými se potom můžeme setkávat příštích letech, v nějakých jiných krizích, třeba v krizi klimatické. To si myslím, že je něco, co si každá vláda musí dopředu rozmyslet a může to učinit jen ona.

Proč zůstává proočkovanost populace v Rakousku jen mírně nad 60 procenty? A jaké kulturní narativy se zde podle Anny Durnové pojí s odporem proti očkování? Poslechněte si rozhovor vedený Tomášem Pancířem.

autoři: Tomáš Pancíř , jkh
Spustit audio

Související