„Krejčenka místo Krejčí a Červenka.“ Hokej se strašně zrychlil a přetechnizoval, popisují hokejoví komentátoři Radiožurnálu

Jak moc Finové fandili Čechům, když tam měli „svého trenéra“?

FK: Hodně.

PK: Velmi. Takhle jsem Finy fandit Čechům nikdy neviděl, neslyšel. Bylo to příjemné. Finové prakticky každý záběr na Kariho Jalonena, který se objevil na obrovské kostce – která byla tak dvakrát větší než naše studio, takže ten detail byl opravdu výrazný – vždycky vstali, tleskali, skandovali. Oni ho tam mají velmi rádi.

Čtěte také

Trenér Kari Jalonen po zisku světového bronzu: Doufejme, že to český hokej někam posune

Stalo se vám někdy, že jste zápas komentovali sami?

FK: Jo, je to hrozný. Jde to strašně špatně.

PK: Hokej takhle nejde. Je tak rychlý a kadence slov je tam opravdu potřebná. Někdy si i trošku pomáháme, protože kombinace první útočné formace nejde odkomentovat tak, aby posluchač přesně slyšel to, co se na ledě děje. Tak třeba Franta použil Krejčenka místo Krejčí a Červenka.

FK: Jsem to zkrátil, no. Ještě jsem přemýšlel, že bude Krejčenkaňák. Jako Krejčí-Červenka-Pastrňák, ale to už mi přišlo moc laciný říkat do éteru. Komentovat sám nejde, nebo jde, ale je to hrozný. Byl jsem ve Švédsku na Spartě na Lize mistrů a přenos na Radiožurnálu Sport jsem načal kadencí, jako bychom byli ve dvou. V páté minutě jsem začal setsakramentsky brzdit. A pak jsem si velmi přál, aby už byla pauza.

Jak se hokej změnil?

PK: Neuvěřitelně se zrychlil, tím pádem se musí zrychlit i komentování. Víc se dopopisovávají situace, protože je nestíháte ukomentovat živě – abyste popsali, kdo to dělá, kde to dělá a jak to dělá. Kdybyste to popsali hned, hra je úplně někde jinde. Ve chvíli, kdy padne gól, dokomentuje se ta situace později, což podle mě vůbec ničemu nevadí.

O puk byl mezi fanoušky vždycky boj. Teď je v něm čip a musí se odevzdat.
František Kuna

FK: A taky se strašně přetechnizoval. Video, teď byly čipy v pukách… Dřív to byl většinou suvenýr pro fanoušky – když vyletí na tribunu, je to souboj, a kdo puk získá, může si ho vzít domů. Teď ho musí odevzdat a dostane jiný, bez čipu. Vrátí se na trestnou lavici, aby mohli spočítat, kdo nejrychleji vypálil. Pak jsou tam různé infografiky, kde se pohybujou takové puntíky, mezi tím lítá puk a někdo počítá, kde kdo byl, jak dlouho… A je toho někdy až moc.

Budeme tak dlouho čekat na další medaile?

PK: Když to řeknu pragmaticky – český národní tým porazil na Mistrovství světa ve Finsku jednoho silného soupeře, a to dvakrát. Prohrál se Švédskem, Kanadou a Finskem. Porazil dvakrát Spojené státy. Tentokrát to na tu medaili stačilo. Někdy porazil dva silné soupeře, ale na medaili to nestačilo.

Na mistrovství světa v Kodani byli také Pastrňák a Krejčí, a předváděli excelentní představení.
Petr Kadeřábek

Takže ta shoda okolností, ten turnaj, vývoj… Týmy nebyly o tolik horší, srovnejme letošní tým například s tím, který byl v roce 2018 v Kodani – tam byli také Pastrňák s Krejčím a předváděli excelentní představení. Ale na medaili to nestačilo, nezvládli čtvrtfinále proti Spojeným státům.

Čtěte také

Sport je zábava a drama a v hlase to má být znát, říká o svém komentování Robert Záruba

Po šedesáti letech chyběla ruská reprezentace na světovém šampionátu. Jaké to bylo bez Rusů?

FK: Ona není záruka, že se s Ruskem musí hrát na každém šampionátu. Rusové vlastně byli v Helsinkách v té druhé skupině, takže bychom se s nimi vůbec nemuseli potkat. Mohli by ve čtvrtfinále vypadnout v Tampere ve chvíli, kdy my jsme hráli v Helsinkách s Kanadou. Tohle nás hokejově úplně nezasáhlo.

PK: Bavili jsme se s hráči před šampionátem, na šampionátu už to nemělo opodstatnění. Českým hráčům samozřejmě zápasy s Ruskem chybí. Je to rivalita, která je v nás zakořeněná. A spousta našich taky působila v Rusku, takže se s jejich hráči znají. A porazit Rusy bylo prostě vždy to první. Teď to chybělo, ale během šampionátu na to už nikdo nemyslel.

Z pracovního hlediska – to, že tam nebyl ruským tým, bylo pro nás o poznání jednodušší, protože tiskové středisko se z poloviny vylidnilo. Výprava ruských zástupců médií bývá třeba k padesáti.

Rozmlouvají se komentátoři před zápasem? Co mají před sebou na stole, když komentují? A kdo jim do studia hází banánové šlupky? Poslechněte si celý rozhovor.