Jediný oficiální průvodce v Lipsku mluví česky. Má babičku z Děčína, ale češtinu studoval v Německu
Lipsko bez příkras turistům v německém městě ukazuje místní průvodce, který jako jediný umí i česky. Jmenuje se Frank Dietze, má babičku z Děčína. Zájemcům ukazuje Lipsko autenticky, jak ho od malička zná. Výkladem umí spojit industriální minulost s hudební současností.
Vysoký štíhlý vysoký muž s krátce střiženými bílými vlasy a knírem v černé košili a černých kalhotách dokáže mluvit o každém období Lipska velmi otevřeně.
Fuj, smrad a špína
„Tady jsme těžili hnědé uhlí. Tady to smrdělo, ve vodě nic nežilo,“ začíná výklad Frank Dietze.
Špinavé už město není, rozhodně ne jako dřív. A industriální areály teď spíš přitahují kavárny a umělce a tím pádem i turisty, kterým Frank místa ukazuje.
„A když se dneska říká: jéé, ty továrny, jak je to všechno hezký, tak dříve se říkalo, špína, hrůza, chci odsud pryč.“
Za kořeny až v roce 1991
Frank má česko-německé kořeny, babičku z Děčína a babičku z Lipska. Češtinu studoval v Německu, do střední Evropy vycestoval poprvé v roce 1991.
Čtěte také
Česko, Slovensko a státy bývalé Jugoslávie považuje za svůj druhý domov. A dokáže najít i paralely spojující východ a západ, zajímavosti nebo historické fotky vytahuje z plátěné tašky přes rameno. A českým turistům ukazuje třeba naučnou interaktivní stezku o hudebních skladatelích, mezi které patří i Leoš Janáček.
Město plné hudby
„Leoš Janáček tady studoval rok. Z Lipska napsal 500 dopisů,“ říká Frank.
Lipsko je město hudby. Rodiště Richarda Wagnera, působiště Johana Sebastiana Bacha a dalších. A teď i město pouličních umělců, třeba na náměstí před starou radnicí. I na ty Frank rád upozorňuje.
„Na náměstí nebo skoro na každém rohu je přítomna hudba, dá se poslouchat téměř všude. Je to povolené, protože jsou i města v Německu, která to zakázala.“
Made in Czechoslovakia
Další část prohlídky vede po centru města uvnitř pasáží a honosných paláců s vysokými stropy zdobené štuky nebo propracovanými mozaikami, které sloužily jako veletržní prostory pro výstavy nového zboží. Z Československa se do nich vozilo třeba sklo.
„Československo tak mělo možnost představit i své produkty, ty menší, například sklo,“ zmiňuje Frank spojnici s Českem.
Nezapomene upozornit ani na typickou sladkou pochoutku, kterou vidíme všude ve výlohách kaváren nebo pekařství a která má zajímavou historii.
Skřivánci na plechu
„Medové Lerche, tedy skřivánci, ti se také prodávali na veletrhu, jsou pečené. Saský král zakázal lov těchto ptáků, protože skoro vymírali, tak si pekaři řekli, upečeme si vlastního skřivana.“
A tak pekaři pečou malé košíčky připomínající linecké těsto plněné marcipánem s křížkem nahoře.
„Když se do toho kousne, tak to má chuť třešně nebo je tam džem, což symbolizuje srdce.“
Frank umí poradit, kam si s místními zajít na dobré jídlo, kam se večer chodí na pivní zahrádku a jak jako návštěvník nespadnout do turistických pastí.
Čtěte také
Zajímá se taky velmi o meziválečnou architekturu. S kamarádkou provozují internetový atlas Modernism in Architecture, kam vkládají fotky zajímavých domů z Německa, ale i z Prahy, Brna, Zlíny, Bratislavy nebo Lomnice nad Popelkou ze svých cest.
I díky těmto znalostem Frank provádí turisty nejen v Lipsku, ale na objednávku výjimečně i u nás, na Slovensku nebo v Bosně a Hercegovině. Zapojuje se i aktivně ve znovuobnovení spolku pro podporu partnerství Lipska a Brna.
Související
-
Máme víc mostů než Benátky, pyšní se německé Lipsko. Na gondoly zapomeňte a pozor na hlavu!
Německé město Lipsko se chlubí tím, že v něm stojí víc mostů než v Benátkách. Dohromady jich je přes 400. A pod řadou z nich se dá pohodlně proplout na lodi.
-
Německý kancléř Konrad Adenauer po sobě zanechal historický odkaz i zahrady plné růží
První německý spolkový kancléř Konrad Adenauer, vysoký muž s vizáží indiánského náčelníka, měl jeden velký koníček: ve volném čase se rád věnoval svým růžím.
