Jan Kubiš
Do výsadkové skupiny Anthropoid se dostal vlastně náhodou, když si jej velitel Jozef Gabčík vybral jako náhradu za zraněného Karla Svobodu. Zkušený voják sloužil v československé armádě už od roku 1935, s Gabčíkem ho navíc pojilo osobní přátelství. A volba to byla šťastná. Právě Kubišova duchapřítomnost bezprostředně poté zachránila celou akci poté, co se Gabčíkovi v osudové chvíli zasekl samopal.
Jan Kubiš se narodil 24. 6. 1913 v Dolních Vilémovicích v okrese Třebíč, v rodině ševce Františka Kubiše a jeho manželky Kristýny, rozené Mikyskové. Po ukončení školní docházky v rodné obci pracoval v zemědělství a jako topič v místní cihelně.
Čtěte také
V říjnu 1935 nastoupil k výkonu vojenské služby u p. pl. 31 v Jihlavě. Krátce poté byl odeslán do poddůstojnické školy, kterou ukončil s velmi dobrým prospěchem 25. 4. 1936 a následně působil u 9. pěší roty ve Znojmě. Dnem 1. 10. 1936 byl povýšen na svobodníka a 1. 9. 1937 do hodnosti desátníka.
Mnichovská rána
Vojenský život se mu zalíbil a rozhodl se proto v armádě zůstat. Na základě příslušné žádosti byl přijat do další dobrovolné činné služby jako délesloužící poddůstojník a dnem 15. 10. 1937 byl přemístěn k p. pl. pluku 34 v Opavě. Službu však konal u nově zřízeného strážního praporu XIII. v Jakartovicích, který byl pluku bezprostředně podřízen. U této jednotky nasazené na střežení výstavby opevnění, konal službu jako velitel družstva, zástupce velitele čety a velitel strážního oddílu 3./XIII. strážní roty v Litultovicích.
Poté, co byl strážní prapor XIII. přepodřízen opavskému pěšímu pluku 15, působil na jaře 1938 krátce i jako instruktor v plukovní poddůstojnické škole. Po Mnichovu s ním byl dnem 19. 10. 1938 závazek k další dobrovolné činné službě rozvázán. Vrátil se proto do Dolních Vilémovic a začal opět pracovat jako topič v místní cihelně.
Na francouzské frontě
S protektorátními poměry se však nedokázal smířit. Dne 16. 6. 1939 překročil hranice do Polska a po pobytu v táboře v Bronowicích odplul na lodi Chrobry 28. 7. 1939 do Francie. Zde 2. 8. 1939 vstoupil do Cizinecké legie a byl zařazen k jejímu 1. pluku.
Po vypuknutí války byl dne 26. 9. 1939 prezentován v Agde a zařazen ke 4. rotě čs. pěšího pluku 2. Už 11. 10. 1939 byl však přemístěn k 11. rotě čs. pěšího pluku 1 a 22. 12. 1939 se dočkal povýšení na rotného. Bojů s Němci se zúčastnil jako velitel družstva a po pádu Francie připlul 13. 7. 1940 na lodi Rod el Farag do Británie.
Po vzniku 1. čs. smíšené brigády byl zařazen ke 3. rotě pěšího praporu 1. V únoru 1941 absolvoval kurz na rotmistry pěchoty v záloze a tuto hodnost získal 7. 3. 1941. K výcviku pro zvláštní účely byl vytipován mezi prvními a už 15. 8. 1941 odjel do základní sabotážního kurzu na STS 26 ve Skotsku. Bezprostředně po jeho absolvování byl v polovině září odeslán do Ringway u Manchesteru, kde u tamní STS 51 prodělal paravýcvik.
Speciální úkol, speciální výcvik
Dne 21. 9. 1941 se Jan Kubiš vrátil ke své jednotce, kde působil jako zástupce velitele 1. čety až do 14. 10. 1941, kdy byl povolán na MNO v Londýně a následně odeslán do Skotska ke čtyřdennímu speciálnímu kurzu ve střelbě. Důvodem bylo jeho zařazení do formující se skupiny Anthropoid, v níž na přání velitele skupiny rotmistra Josefa Gabčíka nahradil zraněného rotného Karla Svobodu.
Čtěte také
Společně s Gabčíkem byl 8. 11. 1941 přidělen na čs. výcvikovou stanici STS 2 v zámečku Bellasis u Dorkingu. Zde se až do 27. 12. 1941 procvičoval ve střelbě, práci s výbušninami, jízdě motorovými vozidly a sebeobraně.
Před odletem do akce byl spolu s Gabčíkem přijat prezidentem republiky Edvardem Benešem. Jejich úkol byl totiž veskrze speciální – provést atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.
Oběť nejvyšší
Vysazení skupiny Anthropoid se podařilo teprve na třetí pokus, 7. a 30. 11. 1941 se letoun pro nepřízeň počasí vrátil zpět do Británie. Letadlo současně přepravovalo i skupiny Silver A a Silver B. Kubiš s Gabčíkem seskočili 29. 12. 1941 namísto u Plzně v blízkosti obce Nehvizdy nedaleko od Prahy. Poté, co se zorientovali, se vydali na záchytné adresy na Plzeňsku, které obdrželi v Londýně, a poté našli útočiště v Praze.
Díky pomoci řady místních spolupracovníků a parašutistům Adolfu Opálkovi a Josefu Valčíkovi se jim 27. 5. 1942 v 10.35 podařilo jejich nesnadný úkol splnit. Kubišovi byl při atentátu zraněn, přesto se také jemu podařilo z místa uprchnout a ukrýt se v pravoslavném chrámu v Resslově ulici. Tam 18. 6. 1942 padl při obraně kůru v boji s nacistickou přesilou.
Už v roce 1942 byl posmrtně povýšen do hodnosti poručíka pěchoty a bezprostředně po válce do hodnosti kapitána. Ke dni 30. 6. 2002 byl posmrtně jmenován do hodnosti plukovníka. Nacisté se krutě pomstili na jeho nejbližších. Dne 24. 10. 1942 bylo v Mauthausenu zavražděno čtrnáct členů rodiny Kubišových.