Jak si o šábesu uvařit, a přitom nesáhnout na práci? Ortodoxní židé v Izraeli na to mají svoje vychytávky

Avram normálně nevaří, ale páteční příprava šábesového šouletu je čistě jeho práce
Avram normálně nevaří, ale páteční příprava šábesového šouletu je čistě jeho práce

Pokrm zvaný šoulet se v českých kuchařkách objevuje běžně. Popisují ho jako luštěninové jídlo židovského původu. Kdybyste se ale po šouletu pídili přímo v židovském státě, asi byste moc nepochodili. Výraz šoulet je totiž česká zkomolenina. Původní výraz v jazyce jidiš zní „čolent“ a hebrejsky se tohle vydatné jídlo řekne ještě úplně jinak – chamín.

V jeruzalémské ortodoxní čtvrti Meat Šearim se před šábesem tradiční šoulet vaří v každé domácnosti. A právě do jedné takové ultraortodoxní židovské rodiny jsem dnes pozvaný, což se často nepoštěstí.

Izraelci spojují šabat stále častěji se sportem. Za rozbřesku obouvají tenisky a vyrážejí na pobřeží

Běh patří k oblíbeným šábesovým aktivitám. Nejlepší je sportovat brzy ráno, než začne být horko

Šabat, v jazyce jidiš šábes, tráví v Izraeli každý po svém. Ortodoxní židé modlitbami v synagogách, sekulární židé pak světskými volnočasovými aktivitami. Obecně platí jen to, že od pátečního do sobotního západu slunce nesmí židé pracovat. A sport se za práci nepovažuje. Obyvatelé Tel Avivu to dokazují každý týden.

Ve třetím patře domu mě vítá asi čtyřicetiletý Avram Šlomovič se svou ženou Sárou a spoustou dětí. Avram mi hned říká, že jeho tatínek pochází z Československa – z městečka Solotvyno, takže z Podkarpatské Rusi.

Hned se mi vybavuje Golet v údolí, a to i při pohledu na Avrama samotného. Vlastně celá tahle jeruzalémská čtvrť Meat Šearim by mohla posloužit jako dobové kulisy.

Hlavně, chlapče, nepracuj!

Avramovi se právě v malé kuchyni chystá s vařečkou v ruce na své dílo, tak jako každé páteční odpoledne. „Normálně nevařím, ale šoulet dělám vždycky já,“ vysvětluje. Vaří v nažehlené bílé košili s dlouhým rukávem, v černých kalhotách a polobotkách, na hlavě má černou jarmulku a pejzy.

Tradiční židovský šoulet - bílé fazole, omáčka s rajčatovým základem, brambory a navrch kuřecí krky

Ukazuje mi elektrický nerezový hrnec a na něm knoflík přelepený leukoplastí. To je prý proto, aby s ním omylem o šábesu neotočil. A má tu ještě další zlepšovák. „Na šňůře od hrnce mám spínací hodiny. Sepnou chvíli před západem slunce a vypnou zítra v jedenáct dopoledne,“ chlubí se.

V ultraortodoxním prostředí je všechno podřízené tomu, aby se o šábesu neudělal žádný pracovní úkon, ale aby jídlo zároveň zůstalo po celou sobotu teplé.

„Babička z Československa ještě dávala šoulet do rozpálené trouby, ze které před šábesem vyndala uhlíky a zavřela ji tak, aby zůstala co nejdéle horká,“ vypráví Avram a pochvaluje si, jak jim dnešní moderní technika usnadňuje život.

Všechno pod jednou pokličkou

„Každý týden dělám šoulet trošku jinak. Tady mám bílé fazole, pak mám připravenou omáčku s rajčatovým základem,“ ukazuje a na fazole v elektrickém hrnci pokládá oloupané brambory. Jiní dávají i kroupy, ale jeho děti je prý nemají rády. Nakonec to celé pokryje hromadou kuřecích krků.

„Teď se to bude celé pomalinku péct, až to bude nakonec pěkně křupavoučké a krky nahoře budou do zlatova. Budou nakonec tak křehké, že půjdou jíst i s kostmi. A všechna chuť ze dvou kil krků se krásně vsákne do celého šouletu,“ rozplývá se.

Sára je žena statečná

Avramova Sára mi mezitím prozrazuje, že dětí, které jsou v tomhle nevelkém bytě všude, mají deset. A zdá se mi, že ještě neskončili. „Šoulet dělá Avram nesmírně dobrý, a jsem fakt ráda, že ho nemusím připravovat já. Dělám všechno ostatní, takže je příjemné sednout si k hotovému jídlu,“ přiznává.

V pátek večer začíná židům šábes. Připravují se na něj celý den

Ovoce a oříšky jsou před šábesem žádané zboží

Židovský šábes začíná v pátek se západem slunce a končí v sobotu se setměním. Po tuto dobu by židé neměli pracovat, nakupovat, vařit a vůbec vyvíjet jakoukoliv všední činnost. Na celý šábes se proto musí nakoupit všechno potřebné předem. Jeruzalém je na izraelské poměry město konzervativní a šábes tam velká část lidí poctivě dodržuje. A k tomu patří i hektický shon na pátečních jeruzalémských tržištích.

Do západu slunce a tedy do začátku šábesu a sepnutí hodin od elektrického hrnce zbývá ještě dost času. Až pak se začne u Šlomovičů úplně pomalinku rozlévat vůně.

„Večer se na šoulet ještě podívám, přivoním a pak ho v sobotu ráno znovu zkontroluju. Je to, jako když se těšíte z dítěte, jak vám pěkně roste,“ říká se zřetelným uspokojením ve tváři Avram Šlomovič.