Jak se žije ptákům ve městech? Zpívají jindy a jinak, nálepka dravce na skle je nezastaví, popisuje ornitolog

Proč ptáci po ránu zpívají?

To je výborná otázka, na kterou není úplně jednoduchá odpověď. Zúžil bych ji na to, proč zpívají víc po ránu než jindy během dne.

Čtěte také

Jak na odchov dravců? „Nadbíhám samici a přináším do hnízda větvičky,“ popisuje ornitolog, který na Filipínách zachránil ohrožený orlí druh

Jedna z teorií říká, že ptáci žijí opravdu ze dne na den, z hodiny na hodinu. Noc je pro ně poměrně nebezpečným obdobím, kdy si z nich všelijaké zubaté nebo drápaté noční potvory můžou udělat večeři nebo snídani. A oni tím zpěvem ráno, dokud se ještě sami nemůžou krmit, využívají čas a dávají světu vědět: ještě jsem přežil, pořád tady ještě jsem.

Jinak je známé, co se říká, že zpěv má funkci obrany teritoria, komunikace mezi partnery a synchronizace mezi samečkem a samičkou při rozmnožování. To všechno platí, ale to platí nejen ráno. Proč takto zpívají ráno? To je zajímavé.

Někde jsem četla, že ptáci ve městech to mají jinak než ptáci, kteří bydlí za městem nebo v městském parku, že je to všechno urychlenější. Pochopila jsem to správně?

Může to tak být. Ptáci, kteří jsou s námi ve městě, jsou vlastně ti nejodvážnější, největší průkopníci, kteří se nebojí zkoumat nové věci a úplně nové prostředí, které tu před 100-150 lety vůbec nebylo. Města jsou z tohoto pohledu úplně nová. Proto zde těch druhů máme omezené množství, protože ne všichni tak velkou změnu zvládnou. A aby ji zvládli, tak se různě přizpůsobují, třeba tím, že mohou začínat hnízdit dřív.

Čtěte také

Šéf ovocnářů: Nervozita z mrznutí stromů teprve začíná. Problém je, že vykvétají o tři týdny dříve

Města fungují jako tepelné ostrovy a všechno, co je závislé na teplotě, je tu dřív. Ale oni třeba i jinak zpívají, zpívají v jiných hodinách, protože si vybírají ty, kdy je větší klid.

Protože město nepřekřičím.

Město nepřekřičím. A když už zpívám, tak chci, aby mě bylo slyšet. V některých případech zpívají i jinak než jejich lesní kolegové. Ten samý druh ptáka, který žije ve městě, může třeba zpívat výš, aby lépe pronikl nízkofrekvenčním šumem, který je ve městě všudypřítomný 24 hodin denně. My ho nevnímáme, ale také na nás hodně působí.

Neviditelné bariéry

Trápí mě ptáci a skla. Asi nejsem jediná, kdo občas najde ve městě pod vitrínou ležet mrtvé ptáče. Když najdu ptáče jen značně otřesené, co s ním?

Pokud je pod skleněnou plochou a ten pták je živý, nejlepší je vzít papírovou krabici, přiměřeně velkou, ptáka do ní zavřít, počkat zhruba hodinu a potom ho zkusit vypustit. Buď bude mrtvý – v tom případě by mu stejně nikdo nepomohl – anebo odletí a v tom případě je všechno v pořádku.

On by to na zemi zvládl, ale mohla by ho tam najít kočka nebo pes, což by nedopadlo dobře. Takto ho uchráníme a on se vzpamatuje sám. Pokud by ale po té hodině nebyl v pořádku, ale byl živý, tak je potřeba volat záchrannou stanici a odevzdat do odborné péči.

Už se lepšíme, co se týče skleněných výplní? Protože někdo si myslí, že koupí jeden reliéfní portrét dravce, vylepí si ho na velké okno a že tím je to v pořádku, protože pták to uvidí a nepoletí tam. Jak vidí ptáci?

Čtěte také

Kdyby ptáci mluvili, řekli by nám, že naše prostředí je ve velkém nepořádku, soudí ornitolog Zdeněk Vermouzek

Ptáci vidí velmi podobně jako my. To znamená, že když na velkou skleněnou plochu nalepím jednu siluetu, tak ptáci ji vidí. Rozhodně ji nebudou považovat za živého dravce, který by jim byl nebezpečný, že by se vyhnuli celé oblasti. Nenarazí ale do siluety, narazí jen o 10 cm vedle, protože se vedle snaží proletět.

Proto je potřeba plochu vizuálně zneprůhlednit. Ať už jsou to drobné samolepky ve vzdálenosti zhruba 10 cm – říká se pravidlo dlaně, mezery by od sebe měly být na šířku dlaně, ne víc – nebo nějakým závěsem nebo něčím, co se bude ve větru pohybovat a kývat. Variant je větší množství. Nebo napnutou sítí přes celé okno, podle toho, jestli se jedná o průmyslovou budovu, obývák nebo jiné sklo.

Pořád musí být splněno, že když se na to podívám z dálky – z pěti nebo z deseti metrů – tak nezískám pocit, že tam je volný prostor. Získám pocit, že tam něco je, že tam je bariéra, kterou nebude snadné proletět. Pokud to takto vidí člověk, vidí to také pták. Jediný rozdíl je v tom, že ptáci, alespoň někteří, vidí i v určité části UV spektra, takže můžeme použít třeba samolepky s barvou, která se pro nás jeví jako matně bílá. Ne, že by byly úplně neviditelné, ale ruší nás velice málo a ptáci je vidí jako výraznou barvu.

Jak ptáci projevují svoji individualitu? Proč vůbec mnohé druhy nespí ve svých hnízdech? A jak fungují tzv. ptačí parky? Poslechněte si celý rozhovor.