I po 20 letech jsou Češi k EU podezřívaví. „Trochu plesnivé a určitě to smrdí,“ popisuje Buchtík
Evropská unie je pro Čechy vzdálená, abstraktní a moc o ní nevědí. Unie ve společnosti nikdy pořádně nezačala být tématem, Češi se spokojili s tím, že se ČR před 20 lety stala členským státem. „Po roce 2004 jsme téma vyklidili. EU tady nemá silného mluvčího nebo zastánce,“ přibližuje ředitel analytického ústavu STEM Martin Buchtík. Češi by potřebovali konkrétní příklady, kdy něco v Unii mohli udělat a co dokázali. Z nějakého důvodu totiž právě tento vliv politici vynechávají.
„Nemáme důvod se Evropskou unií v běžném životě moc zabývat. Když se tím nezabýváte, tak to moc neznáte. A když to neznáte, nemáte k tomu neutrální, ale spíš podezřívavý vztah. Je to trochu plesnivé a určitě to smrdí,“ připodobňuje sociolog Buchtík.
Čtěte také
Ve výroční epizodě Bruselských chlebíčků, která reflektuje 20 let Česka v EU, Buchtík zdůrazňuje, že česká společnost není rozdělená evropskými tématy na dvě poloviny. Jak ukázal rozsáhlý průzkum Rozděleni Evropou, na kterém se podílel Český rozhlas a STEM, identifikovat je možné celkem šest skupin.
„Oproti době před deseti lety má Evropská unie velkou roli. Je to symbol toho, kam se ubírá svět, a tedy i tahle země,“ popisuje společenské trendy sociolog. Jedním z překvapivých zjištěních podle Buchtíka bylo, že „se o EU vlastně nezajímáme a názory si děláme zprostředkovaně skrz jiná témata“.
Nedůvěra v instituce
Češi tak dosud nepřijali EU jako sobě vlastní, což se ukazuje na pocitu evropanství, respektive hrdosti na to, že kromě českého sdílí i unijní občanství. Jako hrdý Čech se totiž identifikuje téměř 80 procent lidí, jako Evropan 76 procent, ale jako občan EU se cítí jen 46 procent Čechů.
„Nikdy jsme otázku evropské identity nezvedali. Zároveň je až 40 procent lidí, kteří vidí Unii velmi kriticky, takže se s ní vůbec nebudou identifikovat. Pokud něco nemáte rád, tak toho nechcete být moc velkou součástí. Nebo to chcete změnit,“ vysvětluje Buchtík.
Nemáme rádi instituce a Evropská unie není výjimka. Je to úřad, na který když jdete, tak se vám trochu ježí chlupy na zádech.
Martin Buchtík
Sdílená je potřeba spolupracovat v rámci Evropy, kterou nejen Češi, ale i okolní státy považují za důležitou. Vnímají společnou kulturu, historii a hodnoty. Ale v případě EU je to složitější. V regionu střední a východní Evropy do toho promlouvá i postsocialistická zkušenost a s ní spojená skepse k institucím.
„Nemáme rádi instituce a Evropská unie není výjimka. Je to úřad, na který když jdete, tak se vám trochu ježí chlupy na zádech, protože to zase bude problém, bude to složité, musíte vyplnit nějaké formuláře a vy vlastně nevíte jak. Tohle je asociace, kterou máme s každou institucí,“ přibližuje české dojmy sociolog.
„Zlý Brusel“
Nepřívětivé konotace, které se k EU v českém prostředí váží, jsou zapříčiněné mimo jiné i tím, že poté, co Česko před 20 lety do Unie vstoupilo, nepokračovala žádná debata. Co bude dál, se neřešilo.
„V roce 1990 jsme měli dvě hesla: Svobodné volby – ty jsme naplnili a dodržujeme je dodnes, je to jedna z mála věcí, které se nezpochybňují. A zpátky do Evropy – najednou jsme v roce 2004 byli zpátky v Evropě, takže si naše politická reprezentace odmávla, že to tak je, a téma opustila,“ komentuje Buchtík.
Tento přístup ale nezvolily další tzv. nové členské státy. Například sousední Polsko se k tomu postavilo jinak. Evropská unie je pro ně součástí identity a do určité míry i nutností přináležitosti ke kulturnímu celku.
Čtěte také
Ředitel STEM si to vysvětluje tím, že vymezování se „my“ vs. „zlý Brusel“, je snadná výmluva. Ačkoliv to není vyloženě českým specifikem, podobný slovník využívají i další státy sedmadvacítky: „Já jsem to nechtěl, ale Brusel nám to nařídil,“ parafrázuje Buchtík rétoriku politiků.
Druhým dechem zároveň upozorňuje na zbytečnou regulaci a byrokracii, kterou si do značné míry vytváří Česko samo, když přejímá unijní nařízení a snaží se být tzv. papežštější než papež.
Jak se promítlo 20 let českého členství v EU do společnosti? Proč se nedaří unijní dění srozumitelně přiblížit? Co bude dál? A v čem se vymyká mladá generace Čechů? Poslechněte si nejnovější epizodu Bruselských chlebíčků.
Související
-
Reformy, nebo smrt. Jednotný unijní trh se musí změnit, jinak bude mrtvý
Bývalý italský premiér Enrico Letta dostal od EU pověření připravit návrhy reforem jednotného evropského trhu. Co bude v jeho zprávě pro dubnovou mimořádnou Evropskou radu?
-
Česku chybí v EU vize. Dopadá to i na pracovní trh, varuje prezident Svazu průmyslu a dopravy Rafaj
Česko mělo po revoluci jednotnou vizi, kam se chce vydat. Ta dnes chybí a dopadá to i na ekonomiku, říká prezident Svazu průmyslu a dopravy Jan Rafaj. Jak se to projevuje?
-
Brusel je obří včelín, kde se vyměňují informace a drby, usmívá se mluvčí českého zastoupení
Novou mluvčí Stálého zastoupení ČR při EU je Alice Krutilová, někdejší ředitelka vládního odboru pro předsednictví. Co obnáší práce mluvčí v Bruselu?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.