I po 20 letech jsou Češi k EU podezřívaví. „Trochu plesnivé a určitě to smrdí,“ popisuje Buchtík

Evropská unie je pro Čechy vzdálená, abstraktní a moc o ní nevědí. Unie ve společnosti nikdy pořádně nezačala být tématem, Češi se spokojili s tím, že se ČR před 20 lety stala členským státem. „Po roce 2004 jsme téma vyklidili. EU tady nemá silného mluvčího nebo zastánce,“ přibližuje ředitel analytického ústavu STEM Martin Buchtík. Češi by potřebovali konkrétní příklady, kdy něco v Unii mohli udělat a co dokázali. Z nějakého důvodu totiž právě tento vliv politici vynechávají.

„Nemáme důvod se Evropskou unií v běžném životě moc zabývat. Když se tím nezabýváte, tak to moc neznáte. A když to neznáte, nemáte k tomu neutrální, ale spíš podezřívavý vztah. Je to trochu plesnivé a určitě to smrdí,“ připodobňuje sociolog Buchtík.

Čtěte také

Ve výroční epizodě Bruselských chlebíčků, která reflektuje 20 let Česka v EU, Buchtík zdůrazňuje, že česká společnost není rozdělená evropskými tématy na dvě poloviny. Jak ukázal rozsáhlý průzkum Rozděleni Evropou, na kterém se podílel Český rozhlas a STEM, identifikovat je možné celkem šest skupin.

„Oproti době před deseti lety má Evropská unie velkou roli. Je to symbol toho, kam se ubírá svět, a tedy i tahle země,“ popisuje společenské trendy sociolog. Jedním z překvapivých zjištěních podle Buchtíka bylo, že „se o EU vlastně nezajímáme a názory si děláme zprostředkovaně skrz jiná témata“.

Nedůvěra v instituce

Češi tak dosud nepřijali EU jako sobě vlastní, což se ukazuje na pocitu evropanství, respektive hrdosti na to, že kromě českého sdílí i unijní občanství. Jako hrdý Čech se totiž identifikuje téměř 80 procent lidí, jako Evropan 76 procent, ale jako občan EU se cítí jen 46 procent Čechů.

„Nikdy jsme otázku evropské identity nezvedali. Zároveň je až 40 procent lidí, kteří vidí Unii velmi kriticky, takže se s ní vůbec nebudou identifikovat. Pokud něco nemáte rád, tak toho nechcete být moc velkou součástí. Nebo to chcete změnit,“ vysvětluje Buchtík.

Nemáme rádi instituce a Evropská unie není výjimka. Je to úřad, na který když jdete, tak se vám trochu ježí chlupy na zádech.
Martin Buchtík

Sdílená je potřeba spolupracovat v rámci Evropy, kterou nejen Češi, ale i okolní státy považují za důležitou. Vnímají společnou kulturu, historii a hodnoty. Ale v případě EU je to složitější. V regionu střední a východní Evropy do toho promlouvá i postsocialistická zkušenost a s ní spojená skepse k institucím.

Martin Buchtík, sociolog

„Nemáme rádi instituce a Evropská unie není výjimka. Je to úřad, na který když jdete, tak se vám trochu ježí chlupy na zádech, protože to zase bude problém, bude to složité, musíte vyplnit nějaké formuláře a vy vlastně nevíte jak. Tohle je asociace, kterou máme s každou institucí,“ přibližuje české dojmy sociolog.

Zlý Brusel

Nepřívětivé konotace, které se k EU v českém prostředí váží, jsou zapříčiněné mimo jiné i tím, že poté, co Česko před 20 lety do Unie vstoupilo, nepokračovala žádná debata. Co bude dál, se neřešilo.

„V roce 1990 jsme měli dvě hesla: Svobodné volby – ty jsme naplnili a dodržujeme je dodnes, je to jedna z mála věcí, které se nezpochybňují. A zpátky do Evropy – najednou jsme v roce 2004 byli zpátky v Evropě, takže si naše politická reprezentace odmávla, že to tak je, a téma opustila,“ komentuje Buchtík.

Tento přístup ale nezvolily další tzv. nové členské státy. Například sousední Polsko se k tomu postavilo jinak. Evropská unie je pro ně součástí identity a do určité míry i nutností přináležitosti ke kulturnímu celku.

Čtěte také

Ředitel STEM si to vysvětluje tím, že vymezování se „my“ vs. „zlý Brusel“, je snadná výmluva. Ačkoliv to není vyloženě českým specifikem, podobný slovník využívají i další státy sedmadvacítky: „Já jsem to nechtěl, ale Brusel nám to nařídil,“ parafrázuje Buchtík rétoriku politiků.

Druhým dechem zároveň upozorňuje na zbytečnou regulaci a byrokracii, kterou si do značné míry vytváří Česko samo, když přejímá unijní nařízení a snaží se být tzv. papežštější než papež.

Jak se promítlo 20 let českého členství v EU do společnosti? Proč se nedaří unijní dění srozumitelně přiblížit? Co bude dál? A v čem se vymyká mladá generace Čechů? Poslechněte si nejnovější epizodu Bruselských chlebíčků.

autoři: Anna Urbanová , and
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.