Horník začal vyrábět cimbály, syn do firmy přešel z IT. Cimbály z Moravy putují do světa už 30 let

Představuji si to tak, že se tady vedle v dílně vytvarují jednotlivé části cimbálu včetně rezonanční desky a potom se to nějakým způsobem montuje dohromady. Je to tak?

Cimbál začíná v lese. Dřevo se ale nejdřív musí dobře vysušit.|foto:Tomáš Černý, Český rozhlas

Vždycky říkávám, že cimbál začíná v lese. Tam si vyberete dřevo, pak si to dřevo dovezete sem k nám do firmy, dřevo se suší, a pak se s ním začne pracovat. Postupem času se udělá spodní deska, pak se cimbál takzvaně staví, dodělávají se na něj další komponenty. A pak už se cimbál jenom ladí, ladí a ladí.

Musí výrobce cimbálů umět na cimbál hrát?

Já upřímně na cimbál nehraji. Hraji na piano, na kytaru. Ale k hudbě jsem byl veden odmala, navštěvoval jsem v ZUŠ hru na piano, pak jsem se dostal ke kytaře. Takže cimbálu velmi dobře rozumím, vím, kde jsou které tóny, jak se cimbál chová, ale bohužel hrát na něj neumím.

Odkud k nám přišly cimbály?

Původně z Blízkého východu. Cimbál nebo jeho obdoba je známá už asi 3 tisíce let. Pak přišel z Balkánu do střední Evropy, zejména do Maďarska. Ale byly to takové malé stolové cimbály. Až český tovaryš Václav Josef Schunda na konci 19. století odjel do Maďarska a dostal úžasný nápad – dát cimbálu nohy, rozšířit jeho rozsah a taky tam dal pedalizační čili tlumící systém. A tak vznikl koncertní cimbál.

Váš tatínek byl původně z Rožnova pod Radhoštěm, pracoval jako horník. Jak se dostal k výrobě cimbálů?

Otec už jako dítě chodil do folklorního souboru, kde tančil. Pak se dostal k cimbálu. Vždycky říkal, že uměl tři, pět akordů. To v té době trochu na folklor stačilo. Pak se přiženil do Kozlovic, sousední vesnice a po revoluci sekl s horničinou.

A našemu kolegovi udělal jako svatební dar malý přenosný cimbál. Vyrobil ho doma ve sklepě, na koleně. Říkal mi, že jeho první dláto bylo ze šroubováku, který našel v okapu, když ho čistil od listí.

Tak vznikl jeho první cimbál a kamarádi tátovi řekli, že tady není žádný výrobce, žádný opravář, aby se tomu zkusil věnovat. Tak začal a dnes už jsme na trhu přes 30 let.

Ze začátku asi nic nenasvědčovalo tomu, že jednou tatínkovu firmu převezmete.

Ne, zezačátku ne. Vystudoval jsem IT a měl v plánu jít na vysokou školu, ale tam jsem se poprvé nedostal, tak jsem se vydal do Španělska, kde jsem různě po ulicích hrál na kytaru. Když jsem se vrátil a chtěl znovu na vysokou, naskytla se možnost jít dělat kastelána na Hukvaldy. Tam jsem strávil krásných 10 let.

Pak jsme chvilku pracoval v IT firmě, ale vůbec mě to nebavilo. Bylo jaro, díval jsem se z okna a řekl jsem si: „já to balím a jdu dělat něco smysluplnějšího“. Zavolal jsem tátovi a on mi řekl, ať přijdu a zkusím to s ním. A mě to začalo bavit. Teď to dělám osmým rokem a je to teď moje životní poslání. Vlastně i tím, že jsem to převzal po tátovi, v tom chci pokračovat, aby ta značka nezanikla a abych mu tam nahoře dělal radost.

Lucie Výborná si vyzkoušela hru na cimbál.|foto:Tomáš Černý, Český rozhlas

Z jakého dřeva se cimbál vyrábí? Co je to sedačka strun? A jaký je o hru na cimbál zájem? Poslechněte si celý rozhovor.