Hold československým hrdinům operace Overlord vzdali na pláži Gold i nadšenci z Plzně
Pamětní deska ve francouzském městě Arromanche věnovaná československým vojákům má nové místo. Po rekonstrukci tamního muzea se posunula blíž k moři, kde se před 80 lety vylodila Československá samostatná obrněná brigáda. Hold této jednotce na francouzském západním pobřeží vzdali nejen francouzští politici a představitelé města, ale taky klub vojenské historie z Plzně.
Nad městem Arromanche vlaje česká vlajka a pamětní deska věnovaná Československé samostatné obrněné brigádě se přesouvá jen pár metrů nad pláž Gold, kde se před 80 lety vylodili spojenci včetně československých oddílů.
Čtěte také
„Už od otevření v roce 1954 máme v muzeu vitrínu věnovanou Československu a československým oddílům. V 50. letech sem přijeli někteří českoslovenští veteráni z této brigády a věnovali nám osobní věci vojáků,“ vypráví Guillaume Dormy, který spravuje sbírku v místním muzeu.
„Ve vitríně jsou medaile československých vojáků a uniforma československého seržanta, který se vylodil tady v Arromanches a bojoval u Dankerque.“
Obrana Dankerque
Československá samostatná obrněná brigáda vznikla v roce 1943. Výcvikem prošla na britských ostrovech a v srpnu 1944 se českoslovenští vojáci vylodili v Normandii. Brigáda byla nasazená ve francouzském přístavním městě Dankerque.
Bojů se tam zúčastnil i český veterán Charles Strasser, který dlouhodobě žije na britském ostrově Jersey: „V letech 1939 až 1940 byl Dankerque evakuační přístav pro britské expediční síly. Naším úkolem bylo ho bránit a samostatná československá brigáda tento úkol splnila.“
„Já jsem sloužil jako motospojka. Potom jsem převezl asi 50 obrněných transportérů a nákladních aut zpět do Československa,“ vyprávěl u pláže Omaha 97letý Charles Strasser.
Dočasný přístav
Československá samostatná brigáda se vylodila v městečku Arromanches, kde spojenci postavili dočasný přístav. „V té době bylo naprosto nepředstavitelné zkonstruovat na druhé straně Lamanšského průlivu umělý přístav, přepravit ho sem a postavit ho tady na pobřeží. Byla to úžasná operace.“
Starosta městečka Arromanches Marcel Bastide upřesňuje, že za celou myšlenkou vybudování umělých přístavů byl Winston Churchill. Padesát tisíc lidí na několika místech na britských ostrovech budovalo skládačku, ze které měly v Normandii vzniknout umělé přístavy.
V úterý 6. června 1944 spojenci spustili na moře jednotlivé díly. Některé z nich byly velké jako šestipatrové domy. Za dva týdny byly dva přístavy u normandských břehů, ten na pláži Omaha ale zničila bouře, zbýval tedy umělý přístav v městečku Arromanches. Tudy projížděly zásoby a technika pro celou bitvu v Normandii.
Poslední z rodiny
Dneska je to přesně na den 80 let, co zahynul v kabině svého spitfiru Miroslav Moravec, starší bratr Ati Moravce. To je postava spojená s operací Anthropoid,“ říká Karel Polata, člen plzeňského klubu vojenského historie. Na kapotě džípu, u kterého stojí, je fotografie Miroslava Moravce a taky několik plastových panáků.
„Jeho matka a otec patřili mezi nejaktivnější podporovatele z řad sokolského odboje. Byl vlastně poslední žijící z rodiny a padl přesně den po začátku operace Overlord v řadách RAF. Tak mu chceme vzdát hold,“ vysvětluje a nalévá do malých kelímků připravený limitní gin RAF.
„Jsme zvědaví, jestli funguje kouzlo výrobce – po nalití nebo smíchání s tonikem by modrá barva ginu měla zčervenat. Modrá symbolizuje oblohu, které létaly, a nachová barva potom jejich krvavou oběť, kterou položili,“ dodává Karel Polata a připíjí na počest Miroslava Moravce a československých oddílů, které se tady před 80 lety vylodili.
Britský handicap
Uniformu Československé samostatné obrněné brigády na sobě má i český režisér Václav Marhoul. „Je to klasický britský battle dress, protože 1. československá samostatná obrněná brigáda byla součástí britské armády,“ vysvětluje. Do Normandie letos přijel se členy plzeňského klubu vojenského historie a taky se svým džípem jménem Pašák.
Právě britské uniformy i technika byly podle Marhoula jeden z důvodů, proč se Čechoslováci nepřidali ke generálu Patonovi a neprošli až do Československa: Měli britskou techniku a ne americkou, takže by vlastně trpěli nouzí. Neměli by náhradní díly.“
