Eva Obořilová

K práci v africké misii se dostala jako dobrovolnice projektu Adopce na dálku. "Odjela jsem tam, abych potom, až se vrátím do Česka, mohla mluvit o tom, jak projekty skutečně fungují," přibližuje důvody, které ji do Afriky poprvé přivedly.

"Asi dva dny jsem potom nebyla schopná mluvit," říká Eva Obořilová o dojmech, které si odnesla ze své první návštěvy v největším východoafrickém slumu Kibera. "Zasáhlo mne to natolik, že jsem se tam během své první návštěvy v Keni vrátila ještě třikrát. Měla jsem najednou pocit, že musím něco udělat pro lidi, kteří tam žijí," vysvětluje pohnutky, které ji vedly k rozhodnutí pracovat v misii přímo v Nairobi.

Současně však stále zůstává nohama na zemi. "Nemůžete nikdy zachránit celou Afriku. Můžete však změnit život konkrétního dítěte v konkrétním místě," přibližuje svou zkušenost s pomocí dětem ulice v Nairobi.

Sami Afričané podle Evy Obořilové přijímají pomoc z vyspělých zemí většinou velmi pozitivně. "Je nesmírně důležité, aby oni sami byli ti, kdo začnou projekty vytvářet," dodává k tomu Eva Obořilová. Nezbytné je proto udržet si křehkou pozici pomocníků a partnerů, kteří se nesnaží zasahovat. Respekt ke kultuře, mentalitě a komunikace jsou podle vedoucí misie Univerzity sv. Alžběty klíčové předpoklady pro úspěšnou pomoc.

Lucie Výborná se Evy Obořilové ptala také na to, jak konkrétně vypadá pomoc, kterou humanitární misie nabízí nejchudším obyvatelům Nairobi, nebo jaké jsou příběhy lidí, k nimž je tato pomoc směrována. Odpovědi Evy Obořilové i její doporučení, jak mohou lidé v Česku pomoci, si můžete poslechnout v záznamu celého rozhovoru.

Záznam celého rozhovoru s Evou Obořilovou i s dalšími Hosty Radiožurnálu si můžete poslechnout v Rádiu na přání.