Odseknout se od Ruska je v našem zájmu. V Německu pohár trpělivosti přetekl, situace je vážná, hodnotí Pojar

Německý ministr vnitra v úterý řekl, že zodpovědnost za pokus o útok na letiště Lipsko-Halle nese Rusko. Ruské státní orgány podle něj pověřily provedením útoku osoby, které neměly zpravodajské školení, ale naverbovala je tajná služba. O čem toto veřejné prohlášení svědčí? Proč se Německo právě teď rozhodlo k takovému oficiálnímu kroku, tedy k veřejnému obvinění Ruska?

Protože bylo přesvědčeno nebo nabylo přesvědčení o tom, že to jsou skutečně ruské služby, které zatím stojí a mají pro to, předpokládám, pádné důkazy. Není to nic překvapivého a zároveň už se to možná nakumulovalo, že na jiné incidenty, které alespoň zvenčí nebo z dálky vypadaly, že mají také ruský rukopis, tak Německo zase tak moc nereagovalo. Tady možná ten pohár určitým způsobem přetekl a oni věděli, že musí nějakým způsobem reagovat, že musí něco udělat, protože Rusko by stále posouvalo laťku dál, protože Rusko stále testuje, co je možné a co mu projde. A Německo si teď podle mě vyhodnotilo, že musí něco udělat.

Čtěte také

Maskování a stokrát opakovaná lež. Ruská taktika je „kdo ví, jak to bylo“, říká o dronu v Lipsku Bříza

Tak vzkaz Rusku je to ten, že víme, že to Rusko dělá, že víme, co Rusko dělá, víme, za čím je, víme, co sleduje, respektive, že jeho nepřátelství vůči nám se stále stupňuje. A zároveň je to vzkaz Rusku, že když vy budete pokračovat, tak my budeme muset také něco dělat a my budeme pokračovat na naší straně. Takže to není tak, že vám všechno projde a že to nebude mít žádné následky. Naopak, jako vy nám znepříjemňujete situaci a život, tak my vám budeme znepříjemňovat život taky a nadále. Nic jiného nám nezbývá, vy jste si začali.

Další sabotáže

Zatím jsme mluvili o tom útoku drony na letiště v Lipsku, Halle na začátku srpna, ale Německo aktuálně řeší také dvě sabotáže mířící na energetickou infrastrukturu. Myslíte si, že i to mohlo být organizované z Ruska, z Ruska a že to může třeba souviset i s tím veřejným oznámením, tím spíš, že už od víkendu byly informace, že v úterý takové oznámení, takové prohlášení německých politiků přijde?

Určitě to může být spojené. Nevím, jak to je. Počkejme si, co řeknou Němci, s čím přijdou, co řeknou veřejně, jaké informace jako poskytnou ostatním. Když jsem slyšel včera vyjádření jak ministra Macinky, tak premiéra Babiše, tak si myslím, že to vnímají jako vážné. Oba to prohlásili za vážné a prohlásili to, předpokládám, na základě informací, které dostali, včetně informací neveřejných. Takže ano, situace je vážná.

Čtěte také

Jak těžké je dopátrat majitele dronu? Dálková identifikace je hudba blízké budoucnosti, říká Plaček z Úřadu pro civilní letectví

Nevím, jestli všechno dělají Rusové a něco jiného jako pomatenci, ale zároveň prostě Rusko velmi dobře dokáže pracovat s užitečnými idioty, takže dost často někteří lidé, kteří chtějí škodit, tak škodí, ani nevědí, že jsou vedeni nebo nějakým způsobem podporováni nepřátelským státem, protože to dělají pro nějaké své vlastní kauzy a své vlastní přesvědčení. Prostě využívat užitečné idioty je umění a Rusko toto umí.

Nový normál?

V posledních týdnech v zemích Severoatlantické aliance se odehrálo několik dalších bezpečnostních incidentů. Třeba v Rumunsku byl několik set metrů od projektu na těžbu zemního plynu v Černém moři objeven a stíhačkami zneškodněn námořní dron naložený výbušninami. Slovenská policie zmařila plánovaný žhářský útok na továrnu vyrábějící bezpilotní systémy u Prešova. Terčem dalšího žhářského útoku se tento týden stala polská továrna na drony. O odhalených plánech na sabotáž na dánském území v dnešním rozhovoru mluvil šéf tamní tajné služby. Co toto ukazuje? Přibývá těch pokusů anebo se o nich víc ví a víc mluví?

Myslím, že je to obojí. Myslím, že jich přibývá, protože Rusko se snaží dlouhodobě tímto směrem působit a délka toho působení jim otevírá určité možnosti. Prostě rekrutace nějakou dobu trvá a myslím si, že teď vidíme výsledky, takže incidentů je více. Rusko zároveň více tímto směrem tlačí, ale zároveň se země naučily to nedávat pod pokličku a nenechávat si pro sebe, což dělaly v minulosti v některých případech, aby nešířily paniku, ale věří, že daleko lepší je vyjít s pravdou ven – a je to dobré jak vůči vlastním občanům, tak i jako vzkaz do Ruska.

Čtěte také

Vyspělejší Evropa nás teď bere jako černé pasažéry, posouvá nás to na Balkán, hodnotí Pojar

A z těch zemí, které jste vyjmenoval, tak je krásně vidět to, že žádná evropská země není imunní, že to směřuje na všechny země, kde Rusko dostane příležitost, kde cítí krev, že prostě musí jako predátor zaútočit nebo se snažit situaci využít, bez ohledu na to, jestli jsou vlády vstřícné vůči Rusku, jako třeba slovenská, nebo prostě ze zásady proti Rusku, nebo někde neutrálně, bez ohledu na to, co konkrétně dělají s ohledem na Ukrajinu. Prostě Rusko vidí západní svět od svých hranic jakožto svět nepřátelský a je to ten svět, se kterým bojuje. A je to boj, na základě kterého ten režim opírá svoji legitimitu vůči vlastním občanům.

Ty útoky nepůsobí velké škody, nezabíjejí lidi. Je to štěstí a náhoda, nebo zatím útočníkům jde spíš o varování, o testování, co je možné a co ne?

Zase si myslím, že to je obojí. Štěstí a náhoda tam určitě hrají roli, ale také platí to, že kdyby Rusko skutečně chtělo jít do války a chtělo způsobit škody, a to nejen materiální, ale i lidské, tak by to samozřejmě udělat mohlo – ale spíše by se opírali o vlastní agenty než o rekrutaci na dálku právě těch užitečných idiotů nebo lidí, kteří to dělají čistě pro peníze.

Dá se daleko více zakročit proti stínové flotile, než se to děje nyní. A mimochodem se dají osekávat ruské ambasády po Evropě ještě více
Tomáš Pojar

Myslím si, že Rusko ještě může tímto směrem eskalovat, ale my musíme ukazovat, že jakákoliv taková akce z ruské strany bude znamenat protireakci z naší strany a bude to Rusko nějakým způsobem bolet. A my takto budeme muset reagovat do té doby, než Rusko přestane tyto akce provádět.

Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová včera řekla, že Evropané čelí tvrdé realitě, že toto je nový normál. V souvislosti právě s útokem v Německu i jinde v EU dodala, že Evropa musí být připravena reagovat na ruskou bezohlednost rychleji a lépe. Co si pod tím představit? Vy už jste mluvil o té vízové povinnosti. Co dalšího by Evropa měla udělat?

Je to vízová povinnost, jsou to další sankce na Rusko, je to třeba, že Francie přestane odebírat ruský zkapalněný plyn a přestane Rusku platit. Škála toho, co může Evropa udělat – a bude to mít sice nějaké náklady, ale Rusko, které je tím škůdcem, to bude stát více – tak ta je ještě poměrně velká.

Dá se daleko více zakročit proti stínové flotile, než se to děje nyní. A mimochodem se dají osekávat ruské ambasády po Evropě ještě více, než se to stalo, protože v některých zemích jsou stále přebujelé a je tam více diplomatů, než je třeba. Ti diplomaté prosazují ruskou politiku a ruská politika veřejně a činy jde proti nám. Takže já nevím, proč by měli mít Rusové velké ambasády v Evropě, když ještě se nezaměřují pouze na zemi, kde jsou ti diplomaté akreditovaní, ale dost často i přeshraničně.

Tak ta škála je velká. Prostě se můžeme ještě více od Ruska odseknout, protože to je prostě v našem zájmu.

V posledních týdnech se objevují varování analytiků, ale také zprávy odvolávající se na zdroje z tajných služeb, že Rusko může v příštích měsících zkusit, jak je soudržná Severoatlantická aliance. Jak vážně tato varování berete?

Čtěte také

Politolog Kubáček: Pohodu odvál studený vítr. Ruské stíhačky nad Baltem vedou i protestní proudy ke střízlivění

Myslím, že je máme brát vážně. Já nevím, na jakých důkazech je to postavené, ale Rusko se snaží vždy a od začátku konfliktu Západ rozklížit, poštvat nás proti sobě – koneckonců jako jsme to viděli teď na pokusu rozeštvat Čechy a Poláky. To je prostě ruská taktika. V tom jsou Rusové mnohdy dobří, byť to má omezené dopady, protože stále je dostatek lidí v evropských společnostech, kteří prostě uvažují dle zdravého selského rozumu a není to tak jednoduché je k něčemu vyprovokovat. Ale snaží se to dělat různým způsobem propagandisticky a snaží se to dělat samozřejmě i konkrétními činy, jak sabotážními, tak jinými.

Snaží se zastrašovat a snaží se rozeštvávat a oni se s tím ani netají, ona je to veřejná součást jejich doktríny, jejich taktiky, tak by nás to nemělo překvapovat. A když nás to nebude překvapovat, tak si myslím, že budeme mít střízlivější reakce a že budeme mít větší imunitu určitě.

Považuje Tomáš Pojar za reálnou možnost ruský útok na Pobaltí v nejbližších měsících? A jak významná byla cesta šéfa CIA do Moskvy? Poslechněte si celých Dvacet minut Radiožurnálu.