Estonský podzemní monument z dob komunismu je sice na seznamu chráněných památek, Tallin ale neví, co s ním
Multifunkční monument Linnahall, dříve Palác kultury a sportu Vladimira Iljiče Lenina, stojí v estonském Tallinu od roku 1980, a už v době svého vzniku vyvolával rozporuplné reakce. Svrchu připomíná vesmírnou loď, která dosedla na pobřeží Baltského moře. Ale nutno říct, že ten koráb je už poněkud zchátralý. Linnahall je posledních třináct let zavřená a její majitel, tedy město, neví, co s ní. Pomalu se tak začíná mluvit i o demolici.
Na vrátnici tallinského monumentu mě vítá historik architektury Mihkel Karu. Cestou dolů po točitých schodech vysvětluje, že místo není zcela opuštěné. Pár firem si uvnitř ještě pronajímá kanceláře a venku, u moře, je taky funkční heliport.
Na dohled od Finského zálivu
A teď vstupujeme do velkého amfiteátru, což je takové srdce budovy na pobřeží Finského zálivu.
Stojíme na jevišti sálu, ve kterém je podle Mihkela bezmála 4300 míst. Řady sedadel se táhnou ve vzestupných řadách daleko do tmy, abychom viděli i na ty poslední, musíme si posvítit baterkou.
„Poprvé jsem tady byl v roce 1988 jako malý kluk na filmu Bambi. Sál se využíval i jako kino. A později jsem tady viděl různé koncerty nebo muzikály. Poslední veřejná akce tady byla koncem roku 2009. Jak vidíš, budova není vůbec v dobrém stavu,“ říká Mihkel.
Střecha jako řešeto
Když procházíme potemnělými chodbami. Na podlahách jsou různě rozestavené kbelíky, které zachycují kapky vody padající ze stropu. To by ale asi nebylo to nejhorší. Část budovy je v havarijním stavu. Třeba ledové kluziště, druhá dominanta Linnahall, v předním traktu. Tam se ani nejdeme podívat.
Linnahall nevypadá z vnějšího pohledu jako uzavřený nebo temný monument. Připomíná trochu Stalinův pomník v Praze. Taky tady jsou široká, kaskádovitá schodiště i rozlehlá prostranství, jen se svrchu nedíváme na meandr Vltavy ale na dálavy Baltského moře.
Čtěte také
Podle Kirsi-Merilin Luikové z Tallinského odboru památkové péče to vypadá, že město, kterému Linnahall patří, tak úplně neví, co si s ní počít. Dřívější projekt na renovaci ve spolupráci s hlavním estonským lodním dopravcem Tallink spláchla pandemie covidu. Další partneři se nehrnou ani potom, co letos vypršela omezení pro případnou rekonstrukci vyplývající z památkové ochrany.
Demolice jako budoucnost?
Monument je od roku 1997 na seznamu památkově chráněných budov, takže zbourat jednoduše nejde, na druhou stranu opravit ho a znovu otevřít veřejnosti by znamenalo investici, kterou si Tallinn bez dalších partnerů nemůže dovolit.
Linnahall je tak v jakémsi limbu. Popraskané betonové dlaždice prorůstá tráva a kromě turistů a zájemců o historii si sem snad jen mladí lidé chodí v létě otevřít láhev vína a užít si výhled na moře.
Nic ale nemusí trvat věčně. Jak říká Kirsi-Merilin Luiková město na demolici zatím nemyslí, ale celosvětově platí, že objekty postavené po válce se ve srovnání se staršími památkami tolik nechrání. A navíc, pozemky na pobřeží patří v hlavním městě Estonska k těm nejlukrativnějším.
Související
-
Peklem na břehu Tallinského zálivu prošel i prezident. Ze sovětského vězení je dnes muzeum
Od roku 1940 byla estonská pevnost Patarei obávaným žalářem. Dnes je v ní výstava, která na příbězích jednotlivých vězňů ukazuje, jak fungovala totalitní mašinerie.
-
Jak se z Luthera stal Stalin. Příběh bronzové sochy v estonském Tallinnu připomíná absurdní drama
Upomínky na éru sovětské nadvlády najdete po celém Estonsku. V zahradě paláce Maarjamäe v hlavním městě Tallinnu reportér Tomáš Jelen objevil sbírku soch sovětských vůdců.
