Ekonom Pavel: Z daní by mělo jít méně peněz krajům a obcím. Snížení jejich přebytků by stlačovalo deficit státního rozpočtu

Národní rozpočtová rada vydala zprávu o dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí spolu se zprávou o plnění pravidel rozpočtové odpovědnosti za loňský rok. Základním konstatováním je, že české veřejné finance směřují k udržitelnějšímu stavu v budoucnu. Váš kolega Petr Musil zdůraznil, že zatímco podle loňské projekce jsme mohli očekávat náraz na tzv. dluhovou brzdu kolem roku 2028, aktuální projekce náraz odhaduje o deset let později. Mohou aktuální povodně a jejich škody zásadně změnit tyto optimistické závěry?

Významně by je změnit neměly, protože se bude jednat o jednorázový výdaj, který přibližně v horizontu jednoho roku odezní. Z hlediska dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí je důležité saldo pravidelných příjmů a výdajů, které to tímto způsobem nebude nijak výrazně ovlivněno.

Čtěte také

Ekonom Janský: Rozpočet je málo orientovaný na cíle. Dnes je to jen účetnictví jdoucí do extrému

Ministr financí Zbyněk Stanjura uvedl, že Ministerstvo financí připraví novelu letošního státního rozpočtu, deficit se má zvýšit o 30 miliard korun, o deset miliard korun se také mají zvýšit výdaje a schodek rozpočtu na příští rok. Je 40 miliard za dva roky významné navýšení?

Je to nějaké navýšení, ale jde o jednorázový výdaj. Otázka je, jestli bude celá částka vyčerpána. Je jasné, že vzhledem ke škodám je nutná participace státního rozpočtu. Na základě informací, které máme, se mi jeví, že částka 40 miliard je na škody dostatečná.

Měly by být speciální povodňové dluhopisy? Považujete za reálné, že by v takovém případě mohly být pro stát výhodnější?

Jediným kritériem, které dává logiku při emisi jakýchkoli dluhopisů je, aby náklady byly pro vládní sektor co nejnižší, tedy aby byla úroková míra co nejvýhodnější. Jakékoli řešení, které se vymyslí a přinese menší úrokovou míru, je vítáno.

Pokud by se naopak vymýšlely dluhopisy, které by se sice jmenovaly protipovodňové, ale měly by méně příznivý úrokový výnos pro stát, nepovažovali bychom to za vhodné. Vzhledem k absorpční schopnosti českého bankovního sektoru se domnívám, že 30 miliard letos, případně deset miliard navíc v dalším roce, by neměl být problém umístit na finanční trh.

Čtěte také

Analytička Klímová: Státní rozpočet prověří sílu koalice. Žádná strana ale nemá tak navrch, aby ho nepodpořila

Váš kolega a předseda Národní rozpočtové rady Mojmír Hampl ve čtvrtek řekl, že je důležité, aby u vydaných dluhopisů byla co nejnižší úroková sazba, aby se neprodražovalo financování státního dluhu. Co z pohledu odborníků v Národní rozpočové radě znamená nízká úroková sazba?

Stát každoročně vydává velké množství dluhopisů, protože financuje své schodky a refinancuje dluhy, které jsou splatné – protože negeneruje přebytky, tak dluhy roluje. Jakákoli úroková míra vyšší než ta, za kterou normálně prodává „obyčejné“ dluhopisy by tedy byla ekonomicky iracionální. Dnes si stát půjčuje kolem 3,7 procenta ročně, úrok by tedy měl být méně než to. 

Povodňová daň nemá logiku

Premiér i ministr financí v tomto týdnu v našem vysílání řekli, že se v této situaci nepřiklánějí k možnosti zavést povodňovou daň. Odmítli ji i zástupci opozičního hnutí ANO. Je to v dané chvíli zodpovědný přístup s ohledem na stav veřejných financí?

Nemyslím si, že je vhodná cesta zavádět ad hoc daň na řešení této situace. Jednorázové daně mají logiku, pokud vznikne jednorázový výdaj, proti kterému můžeme identifikovat nějaký jednorázový příjem, který „odebereme“ někomu, kdo benefituje z toho výdaje.

To byl případ energetické krize, kdy vedle sebe byly příjmy z časově omezené daně z mimořádných, neočekávaných zisků, a naproti tomu výdaje na energetické kompenzace. Daň z neočekávaných zisků směřovala na odvětví, která v energetické krizi dosahovala vyšších, než normálních zisků.

V situaci povodní zde tato symetrie není. Není tu subjekt, který by z této katastrofy inkasoval něco navíc, takže tam to moc logiku nedává.

V posledním roce se vedou velmi intenzivní debaty o rozpočtovém určení daní, tedy ohledně pravidel stavujících to, jak velká část daní má zůstat státu, kolik a na základě kterých kritérií mají dostat kraje, města a obce. Ukazuje se, že není potřeba, aby kraje a třeba hlavní město Praha dostávaly z daní víc?

Čísla ukazují, že sektor místních vlád přijímá hodně a měl by dostávat méně. Přebytky, které nyní tento sektor má, nejsou nové – jsou tu od roku 2015, kdy v průměru každý rok tato skupina místních samospráv generuje přebytek 0,8 procenta HDP. Představte si, že každý rok odeberete daňovým poplatníkům 60, 65 miliard, a přesunete to na účet v bance. Co z toho mají daňoví poplatníci? Nic.

Čtěte také

Petr Šabata: Státní rozpočet na příští rok – málo času a hodně požadavků

Také s tím souvisí, že souběžně má stát deficit, půjčuje si na finančním trhu a platí úroky investorům. Obce a kraje mají možnost uložit své prostředky na termínované účty České národní banky, kde fiktivně půjčují státu, který jim za to platí poměrně hezkou odměnu ve formě kompenzace za ušlý úrok. Přestože mají obce a kraje tuto možnost, tak ji téměř nikdo nevyužívá.

V řadě případů je to kvůli neznalosti, nebo protože mají dlouhodobější zkušenosti s komečními bankami a nechce se jim používat tento instrument. Je to ale škoda, protože stát by díky tomu nemusel na kapitálový trh emitovat tolik dluhopisů.

Doporučujeme, aby víc z daní zůstalo státu. Domníváme se, že u koeficientu hlavních tří daní – daně z příjmu fyzických a právnických osob a z DPH – by se procento, které dostává stát, mělo zvýšit zhruba o dva až tři procentní body. To by vedlo k tomu, že by se přebytky, které každoročně obce a kraje generují, o třetinu snížily. Makroekonomicky by to nemělo tento sektor ohrozit.

Zákon o rozpočtové odpovednosti stanovuje maximální deficit na úrovni celého vládního sektoru. Čím jsou tedy kraje a obce ve větším přebytku, tím větší deficit může mít státní rozpočet. Ve chvíli, kdy bychom jim touto operací snížili přebytky, by to zároveň stlačovalo deficit státního rozpočtu. 

Které kraje a obce mají nejvyšší úspory a co to znamená? Poslechněte si celý rozhovor, audio je nahoře v článku.