Dobré víno, čerstvé sýry a krásnou přírodu si dopřávají Izraelci na Golanských výšinách

Vinařství na Golanských výšinách
Vinařství na Golanských výšinách

Už přes půl století si Golanské výšiny nárokují jak Sýrie, tak Izrael. Nedávno se Golany znovu dostaly na titulní stránky médií. Americký prezident Donald Trump je totiž uznal za izraelské území. Izrael by dnes už o oblast nerad přišel. Důvody má hlavně strategické. Jak si ale všiml zpravodaj Štěpán Macháček, samotní Izraelci by oplakali spíš víkendové výpravy za golanským vínem.

prezident uznal toto území, sem rádi přicházejí na víkendové ochutnávky vín.

Teď tady lahvujeme košer víno. Toho se my dva nesmíme dotýkat, dokud nebudou lahve opatřené uzávěrem. Pak už se jich může dotknout kdokoliv,“ drží mě Israel v bezpečné vzdálenosti od posvátného procesu.

Vinařství na Golanských výšinách

Vystudoval vinařství ve Francii a teď je v tomhle malém podniku technologem. Jsme v kibucu Ein Zivan na místě původní arabské vesnice. Sýrie je odtud pouhý kilometr.

Košer víno jde hlavně na vývoz

Výrobou mě provází Ofer, která tu vítá návštěvníky a nabízí k ochutnávce nejen zdejší vína, ale i vlastní kozí sýry. „Máme tu dvě linky – jedna je košer, jedna ne. Surovina je stejná, hrozny jsou tytéž, jediným rozdílem jsou pracovníci, kteří víno dělají. U košer lahví to musí být ortodoxní židé a výhradně muži. Podle chuti ale rozdíl nepoznáte,“ říká.

Na horké golanské půdě si Židé s Araby notují. Nad pivem

Pivovarská hospoda v Kacrinu je v obležení

Golanské výšiny na syrsko-libanonsko-izraelském pomezí zažily minulý týden jedny z největších manévrů izraelské armády za poslední léta. Tento týden tam dopadlo několik granátů, které na sebe v Sýrii stříleli tamní vojáci a rebelové. Jinými slovy, Golany mohou někdy být opravdu horká půda. V tamní židovské osadě Kacrin však najdete spolehlivou oázu klidu a míru – pivovarskou hospodu.

Většina Izraelců ale prý košer vína nevyhledává. Lahve certifikované rabinátem jdou hlavně na export do Spojených států.

Za podnikem stojí manželé Pelterovi a vína také nesou jejich jméno. „Vinařství jsme tu založili před patnácti lety. Na začátku to byl hodně malý rodinný podnik. Pak jsme ale rostli a teď jsme třeba v Tel Avivu známou značkou,“ doplňuje moje průvodkyně.

Život v kontaktu s přírodou

Ofer mi ukazuje také destilační zařízení. Pálí tady gin, calvados, ale především arak. Tahle vinná pálenka ochucená anýzem je doma hlavně v Libanonu, Izraelci ji ale s chutí přijali za svou.

Vinařství na Golanských výšinách

Necháváme ortodoxní pracanty v klidu lahvovat a přecházíme do vedlejšího skladu. Venku je příšerné počasí, hustá mlha, déšť a deset stupňů – holt jsme na horách. Ale ve skladu je útulno, kromě tanků je v něm i několik vkusných dřevěných stolečků s barovými židlemi a lednice s víny a sýry.

V příjemném industriálním prostředí mi ukazuje vinařka Lital přednosti téhle oblasti: „Golanské výšiny jsou v Izraeli úplně unikátní. Je to hlavně krásná příroda, mírné klima a nadmořská výška přes tisíc metrů. Lidé, kteří se sem přistěhovali, jsou hodně spojení s přírodou. Je to prostě čistý venkov.“ Každou zimu tu prý mají aspoň půl metru sněhu.

Slunce, mírné teploty a sopečná půda

Golany jsou málo osídlené, kromě několik původních arabských vesnic jsou to hlavně malé kibucy a zemědělské samoty. Větších vinařství je tu asi deset, malých rodinných mnohem víc.

Tady víno zraje lépe než v Evropě, říká vinař z Negevské pouště

Keře zasazené na starověkých terasách, které zadržují vodu při záplavách

Už jste někdy pili pouštní víno? V Izraeli vzniklo v posledních patnácti letech několik vinařství uprostřed vyprahlé pouště Negev. Nikde v jejich širokém okolí není ani stopy po vodě, přesto se tu vinné révě daří. Pěstitelé tu naplňují vizi sionistického vůdce a prvního izraelského premiéra Davida Ben Guriona o rozkvetlé poušti. Podle místních vinařů má pouštní víno specifickou chuť, kterou vína z tradičních oblastí nemají.

Troufám si říct, že Golanské výšiny jsou jedním z nejlepších regionů pro pěstování vína nejen v Izraeli, ale i ve světě. Je tu dostatek slunečního svitu pro zrání vína, zároveň jsou tu ale mírné teploty a sopečná půda velmi bohatá na živiny,“ vysvětluje mi Lital.

Sama se přistěhovala před dvanácti lety a nikdy nelitovala. V kibucu i v okolních zemědělských usedlostech je k dispozici příjemné venkovské ubytování a není divu, že by se o tenhle aspekt Golanské vysočiny Izraelci opravdu neradi připravili.

Spustit audio
autoři: Štěpán Macháček, Anna Duchková|zdroj: Český rozhas

Související