Na horké golanské půdě si Židé s Araby notují. Nad pivem
Golanské výšiny na syrsko-libanonsko-izraelském pomezí zažily minulý týden jedny z největších manévrů izraelské armády za poslední léta. Tento týden tam dopadlo několik granátů, které na sebe v Sýrii stříleli tamní vojáci a rebelové. Jinými slovy, Golany mohou někdy být opravdu horká půda. V tamní židovské osadě Kacrin však najdete spolehlivou oázu klidu a míru – pivovarskou hospodu.
„Jsem zrovna uprostřed vaření. Klepání, které slyšíte, je unikající pára. Teď odeberu vzorek, abych změřil obsah cukru. Zrovna vaříme várku piva plzeňského typu,“ říká pan Moti.
Je na něm vidět, že mu je práce v pivovaru koníčkem. Ochota vyprávět o kacrinském pivu ještě vzrůstá, když podle mého mikrofonu uhodne, že jsem přijel z pivní velmoci.
„Jsme malý pivovar, fungujeme teprve od roku 2006. Pracujeme tu čtyři. Roční výstav máme asi 200 tisíc litrů. Zhruba tři čtvrtiny prodáváme v láhvích, zbytek je v sudech. Poptávka pořád roste. Děláme čtyři typy piva a někdy také sezónní speciály. V současnosti nabízíme letní s vynikajícím aroma,“ upozorňuje.
Pivovar je živ z turistů i z příslušníků mírových sil OSN
O zdejší produkci už zjevně ví svoje skupina Izraelců, kteří se srotili kolem výčepního pultu. Pivovárek je totiž přímo v restauraci.
„Je to výborné pivo – lepší než z velkých evropských pivovarů. Lehce se pije,“ překřikují se, když se ptám, jak jim chutná. Šéf téhle party dodává: „Přijeli jsme sem na pivo z Haify. Noc je zatím mladá. Budu pít, dokud mě někdo nezastaví!“
Nabízí se otázka, kdo vlastně uživí pivovar v šestitisícovém městě uprostřed pastvin, vinic a tankodromů izraelské armády. Hlavní sládek pivovaru Omri Zilberman vysvětluje: „Kacrin je opravdu malé město, ale jezdí sem i spousta lidí z celých Golanských výšin a také turisté.“
Zároveň dodává: „Hodně tu vypijí příslušníci mírových sil OSN, kteří střeží syrsko-izraelskou hranici. Ti obvykle zvládnou o dost víc než průměrný Izraelec.“
Oáza blízkovýchodního míru
Když odkládám mikrofon, dodává pan Zilberman perličku: v pivovarské hospodě se často ukrývají muslimští Arabové, kteří ve svých vesnicích pít nemohou, a ve stejné chvíli také izraelští vojáci, kteří mají alkohol zakázaný.
Co vlastně Omriho Zilbermana vedlo k nápadu pořídit si vlastní pivovárek v židovské osadě? „Kdysi jsem u nás na vesnici prodával ječmen. Jednou jsme zkusili uvařit pivo. Moc nám to nešlo, ale chytlo mě to,“ vzpomíná.
„Po čase jsem odjel do Německa, kde jsem začal studovat vše potřebné. Tři roky jsem se vařením piva zabýval, pak jsem složil zkoušky v Mnichově, cestoval po světových pivovarech a pak se vrátil sem,“ doplňuje.
Sem – to znamená do jakési vysněné oázy blízkovýchodního míru, kam chodí popíjet izraelští vojáci i Palestinci. I když nedaleko odtud dopadají granáty syrské občanské války.
Zvětšit mapu: šestitisícová osada Kacrin se nachází na okupovaných Golanských výšinách
