Děkani fakult mě nazývali žlutou zimnicí. Nechtěla jsem jim dát pokoj, vzpomíná iniciátorka univerzit třetího věku Dana Steinová

Co je to Centrum celoživotního vzdělávání?

Centrum celoživotního vzdělávání oficiálně vzniklo v roce 2005, ale zahrnula jsem tam všechny vzdělávací programy, které jsem do té doby řídila, vedla a založila. Ten úplně první vznikl v roce 1988. Už v září jsme otevřeli tzv. přípravný kurz ke studiu na univerzitě třetího věku.

Jste uváděna jako iniciátorka vzniku univerzit třetího věku. Jak to bylo?

Čtěte také

Jak si pamatovat? Vytvořit si asociaci a opakovat. Paměť omezuje stres a nesoustředěnost, říká autor Dokonalé paměti

Úplně první univerzitu třetího věku v roce 1986 založil pan docent Květoslav Šipr v Olomouci. Ale byla to trošku jiná forma, než jsem si představovala já. Byla tam přednáška o historii města Olomouce, proč nás píchá v zádech a vystoupení pěveckého sboru.

A já jsem si představovala, že univerzita třetího věku by měla být tematicky jednooborová, něco na trochu vyšší úrovni a pokud možno na akademické půdě, kde by se ti, kteří nikdy na vysoké škole nestudovali, mohli opájet pocitem, že se tam konečně dostali.

No a s tímto nápadem jsem v roce 1986 přišla za profesorem Vladimírem Pacovským. Za ním jsem tehdy šla, protože byl hlavním geriatrem ministerstva zdravotnictví a zároveň také děkanem Fakulty všeobecného lékařství UK. A v podstatě jsme se začali radit o tom, zda by se taková forma seniorského studia mohla otevřít v Praze, právě na jeho fakultě.

Ale pan profesor Pacovský měl úplně jinou představu. Myslel si, že by ti senioři mohli vystudovat medicínu, a to celou medicínu. Já jsem argumentovala tím, že pokud v pětasedmdesáti dokončí studia medicíny, žádný pacient jim nebude důvěřovat, protože nebudou mít žádnou medicínskou praxi. Pan profesor to nakonec uznal a skutečně jsme v říjnu 1987 Univerzitu třetího věku na Fakultě všeobecného lékařství otevřeli.

Čtěte také

Stárnutí není záležitostí věku, upozorňuje odborník na vzdělávání seniorů

Já jsem se stala organizační pracovnicí. Tu funkci jsem vykonávala pět let, ale pan profesor dostal nápad, že bychom ty seniory měli naučit znovu studovat, že přeci jen mají 50 let po maturitě a že už možná pořádně nevědí, jak na to. A že bychom mohli založit přípravný kurz ke studiu na univerzitě třetího věku a že by se tam případně mohly nabízet i další obory, které by nabízely další fakulty pražských vysokých škol.

To byl trochu kámen úrazu, protože jsem skutečně musela přinutit děkany pražských vysokých škol, aby také chtěli otevřít obory univerzity třetího věku. A ne vždycky se to setkalo s velkým pochopením. Dokonce mě nazývali žlutou zimnicí, protože jsem jim nedala pokoj. Ale nakonec se to povedlo a všechny obory, které byly v Praze otevřené do roku 1992, prakticky vznikly z mé iniciativy.

Inspirace v Toulouse

A kde jste se inspirovali? Existovalo už něco podobného zahraničí?

Ano, v roce 1973 vznikla úplně první univerzita třetího věku v Toulouse ve Francii. Tehdy to mělo speciální důvod. Došlo k procesu rozsáhlého penzionování a lidé byli posíláni do předčasného důchodu, protože nebyl dostatek pracovních míst pro studující, kteří právě opouštěli univerzity.

Čtěte také

Zastaralým přístupem učitelé i rodiče zabíjí nadání dětí, myslí si odborníci na vzdělávání

V roce 1992 jsem byla víceméně násilně oddělena od organizování univerzity třetího věku ministerstvem školství. Tehdy mi trvalo asi 14 dnů, než jsem se rozhodla, že si založím vlastní vzdělávací program, do kterého mi nebude nikdo mluvit. A už v lednu 1993 jsem otevřela Univerzitu volného času.

Zase jsem vycházela z programu francouzské univerzity, která se z původně věkově segregované univerzity třetího věku přetransformovala v mezigenerační univerzitu volného času. A to byl můj záměr – založit mezigenerační studium.

Jak se udržovat v mladistvém módu, zkrátka pořád na sobě pracovat?

Celá řada mých studujících vlastně už nic neorganizuje, ale organizuje svůj vlastní život nebo volný čas, kterého mají přemíru. A Centrum celoživotního vzdělávání, které je důsledkem všech mých vzdělávacích programů, jim dává velké možnosti.

Máme momentálně 25 oborů, z toho 10 online pro ty, kteří jsou imobilní nebo bydlí příliš daleko a nechce se jim do Prahy dojíždět. A pak máme 15 oborů, které nabízíme prezenční formou. Z toho je jeden skutečně mezigenerační, kde jsou studující od šesti do devadesáti nebo ještě víc.

To je ta experimentální univerzita pro prarodiče a vnoučata? 

Čtěte také

Mozku nejvíc pomůže fyzický pohyb a učit se novým věcem, radí trenérka paměti a zakladatelka Mozkoherny

Ano. My to teď nazýváme Mezigenerační studium a může se tam přihlásit úplně každý. To znamená, že tam můžou být rodiče, prarodiče i děti.

V tomto školním roce běží obor zahrada a zahradničení, který vede pan docent Pavela, a v příštím školním roce budeme mít obor Znát houby není na houby, který nám připravuje Česká mykologická společnost. 

Trénování mozku

Co to je mozkový jogging?

Naše společnost se jmenuje Česká společnost pro trénování paměti a mozkový jogging. Jsou to takové dva různé přístupy. Mozkový jogging můžeme přirovnat ke klasickému joggingu, kdy běháte a sám si určujete, jak moc se budete trápit a kolik do toho chcete vložit energie.

Čtěte také

Ráno potkáte v kavárně Stará škola spíš mladé. Senioři nemají čas, chodí na přednášky, usmívá se baristka

V případě trénování paměti je odpovědnost přenesena na trenéra paměti, který je přímo zodpovědný za úspěch klienta. Takže když klient neuspěje, tak je to zkrátka a dobře vina trenéra paměti, který špatně nastavil to cvičení.

Jak vy sama často joggujete, co se mozku týče?

Vzhledem k tomu, že vedu kurzy trénování paměti pro veřejnost v češtině i v angličtině, tak minimálně tedy jednou týdně. V kurzech děláme mentální cvičení. A jinak se snažím si moc nezapisovat do žádného diáře. Snažíme se, aby senioři pokud možno nepoužívali příliš mnoho externích pomůcek, protože to nás samozřejmě vede k určité lenosti.

Víte, když si něco někam napíšete, tak dáváte mozku signál, že toto si nemusí pamatovat. Mozek si zapamatuje, kam jste to zapsali, ale už si nepamatuje obsah té informace. Takže to není tak moc dobře, když si zapisujeme věci. Je lepší si najít nějakou mnemotechniku, která nám pomůže si zapamatovat třeba program na příští den.

Jak moc je pro udržování mozku podstatná zdravá výživa? Proč je důležité aktivovat obě mozkové hemisféry? A jak bojovat proti digitální demenci? Poslechněte si celý rozhovor.