Čím víc cestuji po světě, tím víc si vážím, kde žiji, vypráví moderátorka. Jak bojuje s panickou atakou?

Čtěte také

Duševní zdraví mladých je čím dál horší. Chybí prevence i odborná pomoc, upozorňují psychiatři

Dají se úzkostné stavy a panická ataka přeprat?

Dneska bych řekla, že už to nechci přeprat, už se nechci prát sama se sebou a s jakýmikoliv stavy, které mám. Asi už je chci přijmout a v podstatě s nimi žít.

Jak se panická ataka a stavy úzkosti u vás projevovaly?

Při sezení s terapeutem jsem se snažila rozpomenout, kdy se to projevilo poprvé. Zjistila jsem, že to poprvé bylo, když zhruba před sedmi lety jsem prožila nepříjemný rozchod s mužem. Jednoho večera jsme se s maminkou dívaly na telku, pustily jsme si film Zrodila se hvězda. Ten film je velmi emočně náročný, ke konci jsem strašně plakala, posilněná svým emočním zážitkem jsem najednou cítila, jak mi jde ohromný tlak z břicha, říkala jsem si, že se musím napít, voda mi vytekla z úst.

Cestování nám dává svobodu a ohromný rozhled

Došla jsem do předsíně, kde jsem seděla na čtyřech, snažila jsem se to rozdýchat, v hlavě mi jela panika – musím se nadechnout. Po pěti minutách to přestalo, hrozná doba, pak to bylo v pohodě, šly jsem spát, a maminka se mi rozplakala. A pak se v tom životě děly různé věci, pak přišel zásah shůry, kdy mi ten nahoře ten dech vzal úplně, tam ta panická ataka propukla úplně.

Co bylo tím spouštěčem, že jste přišla o dech?

Myslím si, že to bylo nakumulování záležitostí osobního charakteru, které se děly, které se sešly v průběhu tří let. A já jsem vždycky byla ten držák, ten, na kterého se rodina spoléhala, lidé kolem mě si řekli – to je dobrý, Zlata to vyřeší. Ale já se takhle vždy cítila, neměla jsem s tím problém, byla jsem taková hrdinka. Pak toho bylo hodně, neuvědomovala jsem si to. Začala mě víc bolet hlava, žaludek, byla jsem více unavená. Bylo to častěji a častěji, spánek nepomáhal, a já se pustila do panických vod.

Čtěte také

Úzkostné děti kryjí křehkost drsným obalem. Prostředí je pro zotavení důležité, říká pediatrička Gonsorčíková

V jednom starém rozhovoru jste řekla, že vaše přednosti jsou zodpovědnost, pracovitost, upřímnost, empatičnost. Tak jsem si říkala, jestli někde tam už není základ vyhořet?

Já jsem takhle vychovaná, je to silný základ, dělala jsem věci tak, jak se dělat mají, je to něco, co považuji za svůj morální kompas. Asi nikdy jiná nebudu, jenom chci najít tu správnou cestu, aby mi bylo dobře.

Také jste kdysi řekla, že vaše slabá stránka je netrpělivost?

To je velké téma, moje netrpělivost, ale snažím se. A ano, panická ataka a úzkosti jsou něco, co bez trpělivosti nedáte.

Mezilidské vztahy – bylo nutné opustit někoho, nebo vystoupit ze vztahu, u kterého jste cítila, že nemá perspektivu? Že vám třeba někdo ubližoval?

Bylo velmi nutné přehodnotit vzorce, které si nesete od narození. Na tom pracuji mnoho let, snažím se o to, panická ataka neataka. Ale tady to bylo alarmující, musela jsem v některých situacích říct ne. I třeba svým rodičů, protože některé vztahy byly nezdravé a toxické. A některé moje přístupy byly nezdravé a toxické. Musela jsem to udělat.

Dělat si život hezčí je prostě krásná věc

Do jaké míry by měl být člověk schopen prát se sám se sebou? Jak je důležitá spolupráce s terapeuty? Co se stalo teď, kdy už o tom můžete a chcete mluvit?

Začala jsem na sobě pracovat a přestala jsem se prát, přijala jsem to, řekla jsem si – ok, tak pojď, budeš moje kámoška. A byl to jediný způsob, jak to přijmout a jít do toho. Začala jsem spolupracovat s terapeuty, nejenom že to je normální, ale potřebovala jsem se očistit, dát se do kupy.

Čtěte také

Za každou hodinu vytrvalostního běhu 12 kostek cukru. Při běhu pomůže i lák z okurek, popisuje biochemik

Takže loupete sama sebe jako cibuli?

Jako cibuli. A ta má vrstev. Člověk si myslí, uf, to jsem zvládl, ale pak se otevřou další dveře. Mám do dneška dva úžasné terapeuty, jednu dámu, ke které si chodím lehnout na gauč už asi deset let, která se věnuje neurolingvistickému programování a hypnóze. A druhého terapeuta mám muže, se kterým se stýkáme online. Je to pro mě velmi očistné, s těmito lidmi řeším jakékoliv trable.

Jak se dá podnikat v Indonésii? Jak se tam dívají na cizince z Evropy, když tam chce podnikat? Poslechněte si celý rozhovor.