Napůl houba, napůl červ. Nejsilnější afrodiziakum světa převrátilo život Bhútánců, vypráví cestovatel Rudolf Švaříček
Cestuje po celém světe se svou agenturou, aktuálně připravil výstavu Tajemná Indonésie a audioknihu Tamtamy času, kde hlasem populárních herců promlouvají také Hanzelka se Zikmundem nebo Miloslav Stingl. Cestovatel Rudolf Švaříček si oblíbil Bhútán, ale opakovaně jezdí třeba i do Etiopie. Co zažil na vysokohorských trecích? A kolikrát ho postihla malárie? Poslechněte si celý rozhovor!
Jak bylo v zemi hřmícího draka, odkud ses teď vrátil?
Bhútán se stal pro mě na dlouhá léta nejmilejší zemí. Každá návštěva Bhútánu je vždycky fantastická, ať je každá jiná. Letos jsem tam byl dvakrát, ta první akce byl Snowman, říká se, že to nejtěžší trek na světě, ale to je taková nálepka a nadsázka – je to obtížnější pro tu odlehlost, horská sedla, pro tu nadmořskou výšku.
Kudy vede?
To v podstatě kopíruje hranici s Tibetem. Je to unikátní už v tom, že je tam nejvíce neslezených velkých hor světa. Je tam 16 hor nad sedm tisíc, na které se nikdy nikdo nepodíval, včetně nejvyšší hory světa, neslezené – Gangkhar Puensum, která má přes sedm a půl kilometru, kam se nejenže nikdo nepodíval, ale asi ani nikdy nepodívá, protože pan král ji drží pro bohy.
A co sis přivezl tentokrát? Minule to byl myslím královský dar, ručně šité boty.
Čtěte také
To je dar, kterého si opravdu nesmírně vážím. Na audienci u pana krále, jsem měl na sobě takovou srandovní dřevěnou kravatu, která se panu králi hrozně líbila. Tak jsem mu ji na konci audience, už venku před palácem, chtěl navléknout. Vystartovala po mně královská ochranka, že jim chci zabít krále.
Králův švec mi vzal míry a než jsme dovečeřeli, přinesl mi krásné vyšívané boty
On se smál a ptal se, co nadělí on mně, a jestli mám pořádně bhútánské boty, jakou mám velikost nohy. Nastoupil na mě královský švec, vzal mi míry, a než jsme dovečeřeli, dostal jsem za tři hodiny neuvěřitelný dar od krále. Opravdu vysoké, krásné, vyšívané boty.
Co je to „jarsa gomba“?
Říká se, že je to nejsilnější afrodiziakum na světě. Je to housenice čínská, napůl houba, napůl červ. Nedá se to pěstovat, proto je to tak drahé. Naprosto to převrátilo život Himaláje. Tím, že se to musí nacházet, hodně lidí opustilo své domky, chýše a hledají jarsa gombu, aby se stali bohatými.
Teď aktuálně pražské Palladium představuje opravdu exotickou cestovatelskou výstavu Tajemná Indonésie. Má jít o největší sbírku svého druhu ve střední Evropě. V jakém smyslu?
Čtěte také
Každý kluk, který se dostane třeba do Afriky nebo na Guineu, doveze si svůj luk, šíp, pak třeba masku. Já jsem za ta léta navozil trošku větší věci, máme tam třeba i lodě. Na výstavě jsme vystavěli třeba i stromovou chýši.
U toho jsou obrovské totemy, které jsou třeba pěti- šesti-, někdy sedmimetrové. Postupně jsem cargo vezl dokonce opakovaně. Všechny ty exponáty jsou originály, kromě jediné – lidské mumie. Je to tam velký fenomén, ale tu jsem pochopitelně přivézt nemohl.
Na co se Rudolfa Švaříčka vyptával Miroslav Zikmund? A co se dá zažít na zamrzlé řece v Ladakhu? Poslechněte si celý rozhovor!
Související
-
Výborná v Himálajích. Sledujte benefiční dobrodružnou expedici na Radiožurnálu
Cesta na motorkách k ledovcovému jezeru, rafting na Indu a výstup na šestitisícovku. To vše pro dobrou věc. Pomáhejte s partou dobrodruhů a Lucií Výbornou dětem v Indii.
-
Trabant mění za „žábu“ Luaz: Nejméně vhodné auto na dálkové expedice, směje se cestovatel Přibáň
Význačnou žlutou barvu, spojenou s výpravami trabantem kolem světa, ponese i nové vozidlo Dana Přibáně na cestě do Mongolska. Proč zvolil sovětské armádní vozidlo Luaz?
-
Írán má obrovský turistický potenciál a Peršané cizince milují, vypráví průvodce
V 17 letech ho uchvátil Írán. Dnes je Vladimír Váchal cestovatel, zkušený průvodce, tlumočník a abstraktní malíř. „Je to krásná země se špatnou pověstí,“ popisuje.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.