Česko by se mělo začít připravovat na konkrétní hrozby. Dvě procenta HDP na obranu jsou minimum, říká bývalý velvyslanec při NATO

Dvě procenta HDP. Takový rozpočet na obranu České republiky schválili poslanci, podle ministryně Černochové (ODS) ale jde o podlahu, nikoli strop. Co přinesou nové závazky kolektivní obrany států NATO? Jak reálné jsou hrozby, které se podle NATO rýsují před členskými státy? A zvýší se v dohledné době rozpočet na obranu? Na otázky Tomáše Pancíře odpovídá bývalý velvyslanec ČR při Severoatlantické alianci a ředitel organizace Aspen Institute Central Europe Jakub Landovský.

Náčelník generálního štábu Karel Řehka při dnešním zahájení velitelského shromáždění armády mluvil o tom, že Česká republika stojí před zásadním úkolem: připravit se na nové závazky kolektivní obrany. Dodal, že změny budou revoluční. Co budou zahrnovat ty nové závazky?

Plánovací alianční cyklus má čtyři roky. Do tohoto cyklu se plně promítne konflikt na Ukrajině, a to jak kvantitativně, tak kvalitativně. Přestáváme plánovat na teoretické situace, plánujeme na konkrétní hrozbu, která má v podobě ruské invaze na Ukrajinu i konkrétní vojenskou podobu. Kvalitativní plány se dotknou úplně všech jednotek Armády ČR, budou se týkat spojení, saturace například prostředky průzkumu v podobě lehkých dronů.

Pokud jde o ty kvantitativní, často se mluví o těžké brigádě. Já si myslím, že tam to naroste i kvantitativně a vzhledem k tomu, že počítáme v brigádách, tak se bude jednat o dvou brigádách různé kvality na bojišti. Půjde nahoru jak počet vojáků, tak jejich výzbroj a výcvik.

Čtěte také

Je to věc, která by neměla uniknout pozornosti veřejnosti, protože už není teoretická. Už plánujeme na hrozbu a vidíme ve zničených ukrajinských městech, úspěších či neúspěších obránců, jak vypadá válka v 21. století.

Vy jste mluvil o tom, že ty nové plány reagují na to, co vidíme na Ukrajině, tedy na ruský útok na Ukrajinu. Reagují ty plány třeba i na situaci na Blízkém východě nebo na napětí v okolí Číny?

NATO zvolilo pro budoucí plánování model, kdy jedna unitární struktura odpovídá na obě dvě hlavní alianční hrozby. Jednou z nich je tedy hrozba od protivníka státního typu,  což je jakýsi rovnocenný soupeř na kolbišti, třeba Ruská federace, která má za cíl dobývání území nebo útok na spojence.

Druhou hrozbou je distribuovaný útok nestátního aktéra, typu teroristický útok velkého rozsahu a kybernetický útok velkého rozsahu, ale nestojí za ním stát. Stojí za ním teroristická organizace, která může být třeba státem podporovaná, ale sama nejedná ve jménu nikoho jiného než sebe sama a své zvrácené ideologie.

Čtěte také

Výhodou je, že my dneska máme tak robustní strukturu pro řešení cíle číslo jedna - kolektivní obrana aliance - že nepotřebujeme vytvářet samostatnou strukturu pro boj s terorismem. Boj s terorismem byl pro alianci posledních patnáct let kvůli Afghánistánu velmi důležitý, a vyžadoval určitý jiný přístup k obraně. Úloha speciálních sil, úloha boje proti povstaleckým jednotkám byla úplně jiná, než jsou úkoly kolektivní obrany.

Budeme potřebovat obrovskou zásobu běžných věcí, jako je třeba munice. Vláda by skutečně měla na poslední chvíli odvrátit hrozbu toho, že nebudeme mít dvě procenta na obranu. A ta hrozba tady skutečně je.

Česko má letos poprvé splnit závazek dávat na obranu dvě procenta HDP. Ministryně obrany Jana Černochová (ODS) dnes mluvila o tom, že do budoucna to nebude stačit, že dvě procenta jsou minimum. I od představitelů NATO zaznívá, že se možná procento bude blížit ke třem. Kde by se tato úroveň měla pohybovat?

Zkusme být realisté. Já jsem celý život tvrdil, že dvě procenta jednoho dne splnit musíme. Tato vláda je tomu teď nejblíže a jsem rád, že paní ministryně během svého projevu zmínila, že dvě procenta jsou podlahou, na které oběma nohama stojíme a začínáme seriózně svoje obranné úsilí. Pro ČR jsou dvě procenta bohužel spíše stropem.

Organický rozpočet kapitoly ministerstva obrany rozhodně nedosahuje dvou % HDP, které jsou samozřejmě závislá i na růstu české ekonomiky, která je variabilní součástí plnění tohoto úsilí. My tam uplatňujeme další výdaje a je na NATO, aby tyto další výdaje uznalo nebo neuznalo, čímž se vystavujeme riziku.

Česká republika by mělo využít posledních dní před koncem roku, aby splnila slibovaná dvě procenta na obranu, která si sama stanovilo cestou zákona.

To riziko je, že budeme žít pod podlahou. A žít pod podlahou není ani důstojné, ani pohodlné. A proto si myslím, že by měla ČR skutečně využít těch posledních dní před koncem roku 2024, aby hodnověrně splnila dvě % na obranu, které si sama sobě stanovila cestou zákona.

Čtěte také

Nepovažujete za realistické, že by v dohledné době ty výdaje byly výrazně vyšší než dvě procenta HDP?

Tomu vůbec nic nenasvědčuje. Navíc budeme v dalším volebním cyklu. Termíny voleb jsou známy. Zatím nevidím nikoho, kdo by se choval tak, jako se chová třeba vedení polského státu. A je úplně jedno, jestli je u moci Právo a spravedlnost nebo současná koalice postavená okolo Občanské platformy, protože obě tyto politické síly absolutně respektují jasný cíl Polska, být schopen se ubránit a mít největší pozemní armádu v Evropě.

A tomu samozřejmě odpovídá i finanční závazek, který se blíží čtyřem procentům na obranu. A ukazuje se, že země, která ví, co chce, je schopná dát dohromady ekonomický růst i vysoké obranné výdaje, že to není hra s nulovým součtem, kdy vysokými obrannými výdaji podvážete zbytek ekonomiky. Naopak je tam obrovská příležitost. ČR má silný obranný průmysl a bylo by skvělé, pokud bychom dokázali kapitalizovat na efektivní obraně, stejně jako to činí Polsko.

Jak se lze bránit proti kybernetickým útokům ze strany Ruska? Kolik vojáků Česku chybí? Poslechněte si celý rozhovor.

autoři: Tomáš Pancíř , vpl

Související