Česko pomáhá rozsvítit zapadlé vesnice v Bosně. Solární panely vrací obyvatelům světlo i teplou vodu
S elektrickým osvětlením stráví letošní Vánoce Jelka Rodičová ze západní Bosny. Elektřinu a teplou vodu má od letošního podzimu díky solárním panelům.
Za kvalitou pravého livaňského sýra stojí podle bosenských sýrařů hlavně tráva, vzduch a voda
Žlutý, hutný, uleželý. Livaňský sýr se na farmách na jihozápadě v Bosny a Hercegoviny vyrábí už od 19. století. Musí být vyrobený ze 70 procent z ovčího mléka pocházejícího z pastvin v okolí města Livno na největší podhorské planině na světě – Livaňském poli. Zpravodaj Pavel Novák navštívil jednoho z výrobců livaňského sýra, který získal stroje a vybavení sýrárny díky české rozvojové pomoci.
Paní Jelka mne provádí svým domem v obci Veliko Očijevo v oblasti Hercegoviny na západě Bosny. V ložnici kdysi býval nábytek, stejně jak v kuchyni a obýváku. V koupelně býval bojler. Ještě dnes tam stojí stará pračka.
Celých 14 let si ale paní Jelka Rodičová neposvítila jinak než svíčkami a později lampou na propan-butan. Válka zničila elektrické vedení do obce a rozvodná společnost je tam už nikdy nezavedla. V domku se jí s manželem dobře žilo. Měli všechno hezky zařízené. Do města Drvar to byla půlhodinka autem.
Znovu od začátku
Z obce Veliko Očijevo Srbové včetně paní Jelky s manželem utekli v roce 1995. Devět let strávili u syna. Když viděli, že se ostatní začínají vracet do svých domovů, vrátili se také. To byl rok 2004.
„Elektrické vedení, které tu bylo před válkou, bylo všechno zpřetrhané. Přijeli nám pomoci dva synové. Opravili jsme střechu a strop. To všechno spadlo. Jestli to způsobil granát nebo jen vítr, to se dá těžko říct,“ vzpomíná paní Jelka na těžké chvíle. Dům byl vykradený. Seník, kde měli Rodičovi seno pro krávy, byl spálený. Podle paní Jelky za to mohli Muslimové a Chorvati, kteří krajem prošli.
Solární zázrak
Nebojša Jovičić z Regionální rozvojové služby v Drvaru vysvětluje, že oblast byla po válce zcela zničená. Vesnice jsou daleko od nejbližších měst Drvar a Bihać a energetická společnost nemá hospodářský zájem na tom, do vesnic dráty zase zavést. Vybudování vedení by stálo asi milion korun. Vzhledem k řídkému osídlení a věku obyvatel vesnic by se energetické společnosti investice nevrátila.
Dana Drábová: Naději vidím v solární energii v kombinaci s bateriemi
Jaderné technologie se používají skoro ve všech oborech, všechno přitom musí být děláno správně, aby rizika byla co nejmenší. Právě na to dohlíží Státní úřad pro jadernou bezpečnost – v jejich hledáčku jsou například rentgeny ve zdravotnictví, jaderné technologie jsou ale také v průmyslu, zemědělství, umění, výzkumu. V čele úřadu už 18 let stojí Dana Drábová, kterou dnes večer na ČT uvidíme v dalším díle GEN.
Proto teď na domy v odlehlých vsích instalují solární panely, které budou obyvatele zásobovat elektrickou energií a ohřívat jim vodu. „Musejí se dát na střechu, zeď nebo na zahradu, aby byly otočené na jihozápad. To zajistí největší využití sluneční energie. Ale není potřeba, aby přímo svítilo slunce. Nevadí, když bude pod mrakem. Panely potřebují pouze světlo,“ vysvětluje Nebojša Jovičić.
Konec života potmě
Letos přistály solární panely dodané v rámci české rozvojové pomoci na střechách dvaceti domů, včetně toho paní Jelky Rodičové. Energií zásobují všechny běžné domácí spotřebiče – ledničku, pračku, televizi, sporák a ještě ohřejí vodu. Paní Jelka už má solární panely na střeše a bojler v koupelně. Bude si moci zase večer posvítit a podívat se i na televizi, kterou 14 let nezapnula.
A co dělala celou tu dobu po večerech? „No nic,“ směje se. „Prostě jsme si sedli, dokud na nás nepřišla dřímota. Svíčky jsme si nosili do ložnice nebo jsme chodili s baterkou.“ Dnes už svíčky zapalovat nemusí. Díky solárním panelům z české rozvojové pomoci má po 14 letech první Vánoce ve svém domě zase s rozsvícenými žárovkami.
