Zpěv, modlitba a hroznová šťáva. O šabatu se lidé v Izraeli modlí i za konec války a propuštění rukojmích

V Tel Avivu už slunce zapadlo a asi patnáct lidí postává v kroužku v improvizované modlitebně před muzeem umění, kterému teď místní neřeknou jinak než náměstí Rukojmích. Lidé zpívají, rabín drží v ruce pohár s hroznovou šťávou, vedle sebe má tóru. Chystá se pronést kiduš, židovské požehnání, které se pronáší před páteční večeří. Ještě předtím je ale čas na modlitbu.

Čtěte také

iROZHLAS

Izrael schválil dohodu o příměří s Hamásem v Pásmu Gazy, boje by měly v neděli utichnout na 42 dní

„Modlíme se za naše děti a za všechny děti, které jsou stále drženi jako rukojmí a nemůžou být se svými rodiči nebo které během války přišly o své rodiče a jsou sirotky. Než vykonáme kiduš, modlíme se za to, aby je Bůh chránil a aby věděly, že jsme na ně nezapomněli a modlíme se za jejich návrat domů,“ říká rabín Leor Sinai.

Musí se vrátit domů

Modlitby za rukojmí držené Hamásem a konec války v Pásmu Gazy vede už déle než rok – od října 2023, kdy palestinské militantní hnutí Hamás zaútočilo na Izrael a rukojmí odtáhlo do zajetí.

„Scházíme se tu každý pátek, ani nevím, kolik to je pátků. Modlíme se, žehnáme a zpíváme s každým, kdo sem přijde, ať je nábožensky založený, nebo ateista, žid či nežid, zkrátka každý, kdo přišel sem na náměstí Rukojmích, protože toto je svaté místo,“ popisuje rabín.

„Modlíme se a posíláme energii našim bratrům, sestrám, dětem, ženám a starým lidem, kteří jsou pořád rukojmími, aby se vrátili domů. Musí se vrátit domů teď, v to doufáme.“

„Modlíme se za naše děti a za všechny děti, které jsou stále drženi jako rukojmí a nemůžou být se svými rodiči nebo které během války přišly o své rodiče a jsou sirotky,“ říká rabín Leor Sinai|foto:Marcel Faltys, Český rozhlas

Světlo naděje

Místu vévodí obrovská chanukija, židovský svícen také známý jako menora. Kovovou chanukiju obalenou ve žlutých stužkách pomáhal vytvořit Daniel Elkouby ze šrapnelů, které v Izraeli zůstaly po útoku Hamásu.

Čtěte také

iROZHLAS

Cesta k příměří na Blízkém východě byla složitá. Vyjednávání probíhala do posledních minut

„Chanukija je inspirovaná menorou, kterou v roce 70 ukradli Římané z druhého chrámu, který stával na Chrámové hoře. Na Titově oblouku v Římě je krádež a to, jak ji Římané táhnou ze svatého domu, vyobrazená, takže inspirace pochází z této události,“ vysvětluje mi Daniel.

I přes pochmurný příběh ale podle něj svícen symbolizuje naději.

„Na tvorbě svícnu pracovali umělci z Itálie, Velké Británie a dalších zemí. Snažíme se lidi spojit a šrapnely proměnit v něco pozitivního. Menora nám byla možná před dvěma tisíci lety ukradena, ale my budeme nadále přinášet světlo do našeho světa a s tím i naději. Naději, že se rukojmí vrátí zpátky domů,“ říká Daniel.

I podle rabína Leora je smyslem pátečních modliteb šířit světlo. „To je naše poselství. I v těch nejtemnějších momentech je vždycky trošku světla, i v noci je světlo. Světlo vždycky převáží, a proto si uchováváme náš optimismus a naději,“ dodává rabín Leor.