Všichni muzikanti, kteří hráli na našem festivalu, byli nadšení. Česko má nejlepší obecenstvo na světě, říká Rudy Linka k Bohemia JazzFestu

Co českého je v tobě?

Česká krev. Jsem český kluk. Říkám: můžeš vzít českého kluka z Česka a dát ho kamkoli do světa, ale nemůžeš vzít to češství z toho českého kluka.

Hodí se ti tvoje češství k organizaci něčeho tak velkého jako tady dvacet let už děláš, a to je Bohemia JazzFest? Nebo naopak to, že ses vyučil v Americe, kde jsi prožil 40 let a kde je fakt všechno možné, tak naráží občas na úřední nebo jinou bariéru?

Čtěte také

Kdybych nehrál na kytaru, byl bych asi alkoholik, usmívá se Rudy Linka. Přijďte na Bohemia JazzFest!

Jedna věc, která je, myslím si, typicky česká, je – nezastavím se nad ničím, abych někomu s něčím nepomohl. Když byl festival na Staroměstském náměstí, byl jsem jedním z těch lidí, kteří nosili ty ohrady a dávali jsme to tam, protože jinak bych tam jenom stál. Jako správný Američan bych tam jenom stál a koukal se, jak to ostatní dělají. Ale i když je mi pětašedesát, vždycky přiložím ruku k dílu. Říkám si, už mi je dost let na to, abych nějaké věci nedělal. Myslím si, že to je české, že si všechno uděláme sami. A myslím si, že to je dobrá vlastnost. Jsme velice schopni v různých věcech.

Pojďme na 20. ročník Bohemia JazzFestu, který začíná 8. července v Praze, potom je v Plzni, v Hluboké nad Vltavou, v Prachaticích a taky v Brně. Koho to tu bavilo z těch jazzmanů tak moc, že se sem rád vrací? Nebo že by se sem rád vrátil?

Musím říct, že všichni, kteří hráli na našem festivalu, z toho byli nadšení. A myslím si, že Česko má nejlepší obecenstvo na světě. Fakt si to myslím. Protože na našem festivalu nejsou židle a ten festival začíná v půl šesté, jde do deseti hodin a lidé tam stojí, stojí a stojí.

Myslím si taky, že ten festival dělá něco, co je dneska – aspoň pro mě – hrozně důležité, a to je to, že se všichni sejdeme a vůbec se neznáme. Ti lidi se vůbec neznají, sejdou se na náměstí pod širým nebem, poslouchají něco, co je úžasné, najednou mají dobrou náladu a jsou spolu. Zní to velice naivně, ale začínám si toho vážit čím dál víc, že něco takového může být.

Je těžké přesvědčit jazzmany, aby přijeli do malinké Bohemie ve středu Evropy na JazzFest?

Můj nejlepší kamarád John Scofield přijede. Ten už tady mnohokrát hrál. Ale vždycky hrál v Praze nebo v Plzni nebo v Brně. A teď hraje na Hluboké. Ten první koncert je na Hluboké a potom druhý koncert je v Prachaticích. Na Hluboké je permanentně pódium, které je asi 5 x 4 metry. Oni se nevejdou na to pódium. Já to vím zcela jistě, protože to prostě není možné.

Takže největší hvězda festivalu bude hrát na nejmenším pódiu festivalu. A já věřím tomu, že si s tím poradí přesně tak, jak si poradili, když jednou přijeli hrát na Staroměstské náměstí a tam bylo asi 15 tisíc lidí. A John přijel se svým triem, které hraje jazz. John se podíval na ten obrovský dav, vstoupil na pódiu a začal hrát I Can’t Get No Satisfacion. A všech 15 tisíc lidí vybouchlo a po této první písničce už mohl hrát cokoliv.

Představení jsou pořád zadarmo? Jak to děláte? Doplácíš na to?

Musím teda říct, že už se několikrát stalo, že jsme byli v takovém minusu, že jsem musel prodat kytaru. Ale zase mám 42 kytar, takže není to úplně taková tragédie...

A já myslím, že pro kytaristu prodat kytaru tragédie je.

Vždycky pak na ni vzpomínám dlouho. Ale zase na druhou stranu, já věřím tomu, že když člověk něco začne, tak je to moje povinnost, aby to buď šlo, nebo aby to nešlo. A myslím si, že to je ten největší rozdíl mezi naším festivalem a všemi ostatními festivaly. Protože vidím, že náš festival je založený na tom, že plno lidí mi s tím opravdu pomáhá.

Čtěte také

Český jazzman ohromuje věřící v americkém Harlemu. „Hrát v kostele není koncert, ale služba,“ říká Ondřej Pivec

Máme člověka, Zdeněk Lhotský, je světový sklář, který, když jsem hrál v Bruselu, tak jsem byl v galerii a říkám: „Co je tohleto?“ Byla tam cena nějakých 150 tisíc eur. A Zdeněk nám dělá cenu, kterou dáváme, Bohemia Jazz Award a vlastně úplně za nic. Člověk, který nám ladí piano, nám to dělá taky zadarmo.

Takto projdu všemi, kteří nám pomáhají s tím festivalem a najednou zjistím, že existuje jenom díky tomu, že plno lidí chce, aby to existovalo. Nemáme vlastně žádného partnera, třeba ministerstvo kultury, které by najednou řeklo: Dobře, to je tak skvělá akce, tady je 35 milionů korun. To nemáme vůbec, ale máme plno malých partnerů. Možná, že je to lepší a možná kvůli tomu tady jsme těch 20 let.

Co Rudyho Linku osobně pojí s Františkem Palackým nebo třeba taky s vlašským salátem? V čem je New York unikátní? A co se o životě dozvěděl ve Švédsku? Poslechněte si celý rozhovor.