Hamás i Izrael jsou pod tlakem. Jednání o příměří mohou skutečně přinést zlom, míní analytik Tureček

Hnutí Hamás souhlasí s dohodou o příměří v Pásmu Gazy a propuštění rukojmích, řekl podle agentury Reuters nejmenovaný izraelský činitel. Stejnou informaci přinesla i agentura AFP s odkazem na palestinské zdroje. Může být dohoda podepsána již ve čtvrtek dopoledne? Vladimír Kroc se ptal vedoucího Centra pro studium Blízkého východu na Metropolitní univerzitě Praha Břetislava Turečka.

Nyní se zdá, že se Izrael dostal pod tlak, kývl na jakýsi kompromis, nicméně se ještě pořád nedořešilo, co nastane po skončení horké fáze války, tedy kdo bude Pásmo Gazy ovládat, zdůrazňuje Břetislav Tureček

Jak velkou naději v tuto chvíli dohodě o příměří v Gaze dáváte?

Myslím, že jsou v jejím dosažení velké předpoklady. Hamás i izraelské vedení se dostaly pod tlak, že po více než roce různých prodlev, odkladů a přehazování viny, se dohody nedaří dosáhnout. Klíčovým aktérům v pozadí došla trpělivost. I v souvislosti s předáváním moci v Bílém domě situace dozrála a nyní by se to mělo zlomit. Jsem optimistický, nicméně pouze pokud jde o první fázi, poté mají přijít další, možná mnohem těžší.

Z jakých parametrů by příměří mělo vycházet?

Pokud bude dohody dosaženo, z různých zdrojů již víme, že první fáze by měla trvat šest týdnů, během nichž by Palestinci z Gazy měli propustit třicet rukojmích, označovaných za řekněme humanitární případy, to znamená ženy, nemocné lidi a podobně, nikoli například muže ve vojenském věku. Za to by měl Izrael ze svých věznic propustit zhruba tisíc arabských vězňů a zajatců. Jsou mezi nimi i lidé s vysokými tresty za násilí, zabití nebo terorismus.

Čtěte také

Výměnou za to by se židovský stát měl stáhnout z obydlených částí Pásma Gazy. Měl by si tam ponechat nějakou vojenskou přítomnost, nicméně jen v určitých vymezených oblastech stanovených v mapách. Také by se měla výrazně zvýšit propustnost hranice, tedy že Izrael v daleko větší míře umožní dodávky humanitární pomoci. Po šestnácti dnech, kdy dohoda vstoupí v platnost, se pak začne jednat o druhé a třetí fázi.

Americký ministr zahraničí Antony Blinken je přesvědčen, že Izrael se bude muset smířit se sjednoceným Pásmem Gazy a Západním břehem Jordánu pod vedením reformované palestinské samosprávy a vzdát se představ o anexi. Je to tak?

To se týká velice ošemetné a složité otázky, která s první fází příměří v podstatě nesouvisí – souvisí s druhou a třetí. Tam se bude formulovat, co bude po válce. Momentálně si Izrael stále ponechává právo válku proti Hamásu znovu obnovit, tedy až poté, co budou rukojmí z Gazy propuštěni. Podle izraelského premiéra Netanjahua jejich propuštění k ukončení války nepovede. Nyní se zdá, že se Izrael dostal pod tlak, kývl na jakýsi kompromis, nicméně se ještě pořád nedořešilo, co nastane po skončení horké fáze války, tedy kdo bude Pásmo Gazy ovládat. Zde se pořád nachází obrovská propast.

Je nakročeno k tomu, že by o dohodě v příštích hodinách a ve čtvrtek měly jednat izraelský bezpečnostní kabinet a vláda.

Povídáme si ve chvíli, kdy se čeká na tiskovou konferenci přímo z Kataru, ohlášenou již téměř před hodinou. Zatím neznáme detaily, ale vypadá to, že by k dohodě skutečně mohlo dojít. Pokud se tak stane, za jak dlouho by se mohla začít realizovat?

Především zmíním, že v Kataru má být tisková konference tamního premiéra a ministra zahraničí a předpokládá se, že když se představitel Kataru jako jedné ze zprostředkovatelských zemí vyjádří na takto vysoké úrovni, určitě nebude říkat, že se dál jedná a jednoduše řekne, že je hotovo, klíčoví hráči to nějakým způsobem podpořili. V Kataru nyní jednají nejen vůdci Hamásu, ale i islámského džihádu nebo Lidové fronty pro osvobození Palestiny, tedy militantní frakce z Gazy.

Čtěte také

Ty to všechny měly údajně podle arabského tisku schválit. To znamená, že je nakročeno k tomu, že by o tom v příštích hodinách a ve čtvrtek měly jednat izraelský bezpečnostní kabinet a vláda. Tam se předpokládá, že to i přes disentní hlasy zastávající žádný kompromis s Palestinci projde. Poté by se, ostatně se to můžeme dočíst v izraelském tisku, mohli již o víkendu první rukojmí údajně vrátit domů.

Izrael by se v první fázi dohody měl stáhnout z téměř celého území Pásma Gazy. Kde by ale armáda zůstala?

V jakési nárazníkové zóně mezi Pásmem Gazy a Izraelem, uvnitř palestinského území. To znamená, že by si Izrael zase ukrojil kousíček Gazy v neprospěch tamního obyvatelstva. Stejně je to ale taková – neřekl bych země nikoho – je palestinská, ale v minulosti byla využívána k zemědělství, žádné budovy tam obvykle nejsou a nyní by se v důsledku války další využití stejně jen těžko hledalo. Izraelci mají zůstat v úzkém pruhu země na jihu Pásma Gazy, který jej odděluje od Egypta. Tel Aviv říká, že daný prostor potřebuje monitorovat. I o to se ale například dlouho vedly spory, neboť i izraelští generálové říkali, že na tom by dohoda stát neměla, že se odtamtud mohou stáhnout, monitorovat oblast ze vzduchu a neblokovat dohodu o návratu rukojmích jen kvůli tomu.

Armáda by tam nicméně měla v určité omezené míře i nadále pobývat. Také má být v jakémsi čtverci uprostřed Pásma Gazy, který jej rozděluje na dvě části. Kdysi tam bývala židovská osada, armáda tam má již zázemí pro stovky vojáků a vojaček. Izrael tedy evidentně předpokládá, že tam vojsko zůstane hodně dlouho. Jak dlouho by se nicméně mělo řešit v rámci druhé a třetí fáze a může se stát, že Hamás bude trvat na jejich úplném odchodu a po propuštění 33 rukojmích budeme opět na začátku, až se bude řešit osud zbývajících několika desítek.

Co za roli ve vyjednávání o příměří hrají Spojené státy a jaká bude jejich pozice po inauguraci Donalda Trumpa? Jak to v Pásmu Gazy vypadá z hlediska humanitární situace? A za jakých podmínek by se rukojmí měli dostat zpět do Izraele? Poslechněte si celý rozhovor vedený Vladimírem Krocem.

autoři: Vladimír Kroc , ula

Související