Zlatý Roman Šebrle

Host (Roman Šebrle): No, určitě. Vím, že je to bohužel potřeba. Je to taková odvrácená stránka. Někdy je to příjemné, ale většinou bych byl raději s rodinou.

Redaktor (Petr Souček): Jaké jsou ty příjemnější stránky?

Host (Roman Šebrle): Tak samozřejmě medaile, samozřejmě pocit z toho závodu a pocit z toho, že se mi povedlo dokázat to, co jsem chtěl.

Redaktor (Petr Souček): Romane, když Československo se radovalo z prvního desetibojařského zlata Roberta Změlíka, vám bylo 17 let. Viděl jste ten závod?

Host (Roman Šebrle): Tak je pravda, že si na něj nijak zvlášť nevzpomínám. Vzpomínám si na výstřižky z novin a samozřejmě jsem to vnímal, že máme olympijského vítěze, ale tenkrát asi stejně jakoukoliv jinou medaili z kteréhokoliv jiného sportu.

Redaktor (Petr Souček): Napadlo vás tehdy, že Roberta Změlíka budete následovat právě vy?

Host (Roman Šebrle): To určitě ne.

Redaktor (Petr Souček): Snil jste v té době už o zlaté olympijské medaili?

Host (Roman Šebrle): Jako že bych snil, to určitě ne, i když samozřejmě každý sportovec, který začne se sportem, chce dosáhnout co nejvíc, ale vyloženě snít o olympijské medaili, tak to jsem začal, až když jsem tu atletiku začal brát vážně.

Redaktor (Petr Souček): Od toho roku 1992 Češi na olympiádě vždy stáli na stupních vítězů. Čím si to vysvětlujete?

Host (Roman Šebrle): Asi jsme dobrý. Je to trošku náhoda, že jsme se zrovna tam vyloupli tři za sebou vícebojaři, kteří měli medaili na té olympiádě pokaždé, tak uvidíme, jak to bude pokračovat dál.

Redaktor (Petr Souček): Tvrdí se, že ta česká éra desetiboje vámi končí.

Host (Roman Šebrle): Rád bych se mýlil, ale zatím to tam nevypadá nijak zvlášť oslnivě. Jsou tam mladí kluci, kteří dobře závodí, ale že by to bylo jednou na olympijskou medaili, to se mi zatím nechce moc věřit. Budu nesmírně šťastný, když se budu mýlit.

Redaktor (Petr Souček): Ono vůbec v desetiboji teď dochází k výměně generací. Tady v Athénách neuspěli všichni ti slavní.

Host (Roman Šebrle): Je to tak. Ta výměna je tam patrná. Já naštěstí se neřadím k úplně do té generace, která teď odchází, ale bohužel se neřadím už ani do té, co teď nastupuje. Nicméně vzhledem k tomu, že jsem opravdu začal pozdě s tím desetibojem, tak bych měl ještě tu další olympiádu s nimi držet krok.

Redaktor (Petr Souček): Nicméně ta obhajoba toho olympijského prvenství bude asi těžší.

Host (Roman Šebrle): To jednoznačně. Budu určitě starší, budu zase zkušenější a věřím, že když i zdraví vydrží, takže to zase budu chtít obhájit, ale 4 roky je strašně dlouhá doba a uvidí se až za ně.

Redaktor (Petr Souček): V Sydney jste od té zlaté medaile nebyl až tak daleko. Berete to jako propásnutou příležitost, že už teď v tuto chvíli jste mohl mít 2 zlaté olympijské medaile?

Host (Roman Šebrle): Ne, tenkrát jsem vyloženě chtěl medaili a tenkrát jsem to tak nebral. S odstupem časem mi to teď zrovna vůbec nemrzí, protože jsem tady vyhrál, takže jsem si to vynahradil, ale uvidíme za pár let, ale myslím si, že ne.

Redaktor (Petr Souček): Jediné, co vám teď ve sbírce chybí, je titul mistra světa. Vyhrál jste mistrovství Evropy, vyhrál jste olympijské hry, takže to je další cíl?

Host (Roman Šebrle): Jednoznačně.

Redaktor (Petr Souček): Víte o tom, že byste byl prvním českým atletem, který všechny ty tituly posbíral, protože Janu Železnému chybí titul mistra Evropy. V době, kdy závodil Emil Zátopek, tak se mistrovství světa nekonalo. Jarmila Kratochvílová, ta na rozdíl od vás nezískala olympijské zlato.

Host (Roman Šebrle): Tak já si myslím, že Jarmila by ho získala, tenkrát jsme nejeli do Ameriky na olympiádu. Nevím o tom, takhle jsem na to nikdy nekoukal, ale o to větší motivací to pro mě je.

Redaktor (Petr Souček): Romane, medaile znamená také finanční přínos. Od Českého olympijského výboru dostanete jako prémii milion korun, bude se to zdaňovat, mělo by to být čistého zhruba 800 tisíc. Už víte, co s těmi penězi uděláte?

Host (Roman Šebrle): Nedávno jsem dostavěl a není to úplně všechno v cajku, takže ty peníze padnou na barák.

Redaktor (Petr Souček): Napadlo vás, že byste udělal to, co udělal třeba Lukáš Polert po olympijských hrách v Atlantě, že byste tu svoji zlatou olympijskou medaili mohl někdy prodat?

Host (Roman Šebrle): To mě v životě nenapadlo a nechápu, jak to může napadnout někoho jiného.

Redaktor (Petr Souček): Berete to jako posvátnou relikvii?

Host (Roman Šebrle): Přesně tak to beru. Ta olympiáda je prostě top a ať si každý říká, co chce, pro mě to top je a nikdy bych ji za nic na světě neprodal.

Redaktor (Petr Souček): Už víte, kde ji budete mít uloženou?

Host (Roman Šebrle): Bude uložená mezi ostatními medailemi. Možná na ni vymyslím nějaký speciální místo, ale ještě uvidím.

Redaktor (Petr Souček): Kam vůbec ukládáte trofeje, které jste vyhrál?

Host (Roman Šebrle): Tak mám je pěkně seřazené chronologicky ve stolku v obýváku.

Redaktor (Petr Souček): Na druhou stranu vydělat na zlaté olympijské medaili dokázal, aspoň se na tom všichni shodují, Aleš Valenta. Dokázal byste podstoupit to, co podstoupil třeba on?

Host (Roman Šebrle): Tak já mám agenturu českou sportovní, která mi tohle všechno hlídá, takže si myslím, že nebudu muset to, co podstoupil on, podstupovat. Navíc já jsem úplně jiný typ. Nemám rád večírky, nemám rád takové ty akce. Raději jsem doma a mimo to dění. Takže určitě bych tohle podstupovat nechtěl a doufám, že kolem mě takový mumraj není. Už se hrozně těším, až vyhrajeme tady ještě 2 zlatý a na moji už se lehce zapomene.

Redaktor (Petr Souček): Podle vašeho manažera ziskem zlaté olympijské medaile stoupá cena sportovce na mítincích zhruba dvojnásobně. Vy možná máte tu smůlu, že na rozdíl od sprinterů nemůžete startovat každý týden. Mrzí vás to?

Host (Roman Šebrle): Tak já mám hlavně smůlu, že jsem desetibojař, a tam ty ceny jsou daný, tam se startované nedává. Ten desetiboj vlastně absolvuji maximálně dva do roka, mistrovství světa, Evropy, olympiádu, takže tam nijak zvlášť v tomhletom moje cena nestoupne.

Redaktor (Petr Souček): Neberete to jako nespravedlnost?

Host (Roman Šebrle): Ne, neberu to jako nespravedlnost. Kdybych to tak bral, tak bych asi si musel vybrat jinou disciplínu, a ta volba byla na mě, já jsem si vybral desetiboj a věděl jsem jeho klady, zápory, takže jako nespravedlnost to neberu.

Redaktor (Petr Souček): V Česku se asi nenosí moc mluvit o tom, kolik kdo vydělává peněz. Přece jenom Češi si dost závidí. Setkal jste se i s tou závistí vy?

Host (Roman Šebrle): Zatím ne, tak jako já si myslím, že ten desetiboj není až zase tak úplně lukrativní, i když jste nejlepší na světě, jako jiné disciplíny v atletice, takže si myslím, že si nežiji špatně, ale že by mě měl někdo co závidět, to určitě ne. Je hrozná spousta lidí v České republice, kteří jsou daleko bohatší.

Redaktor (Petr Souček): Nicméně v jednom on-linovém rozhovoru, který už jste absolvoval po zisku zlaté olympijské medaile, se vás kdosi ptal, že utrácíte peníze daňových poplatníků.

Host (Roman Šebrle): Tohle přecházím. Jestli to myslel z legrace, tak je to jenom taková legrace, a jestli to myslel vážně, tak když Českou republiku zviditelní víc, tak mu všechny peníze, který do mě stát investoval, rád dám.

Redaktor (Petr Souček): Možná by stálo za to popsat, jak tvrdě vydělané peníze to pro vás jsou.

Host (Roman Šebrle): Celý ten rok je prostě úplně jiný než u normálního člověka. Musíte se hlídat, musíte si dávat na všechno pozor, nemůžete skoro nikam chodit. Rodinu odstrkujete, dáváte ji pryč nebo vy jezdíte pryč, aby byl větší klid, větší pohoda. Sice vás to mrzí, ale je to tak. Ještě jedete, jste tam sám a musíte dřít, že vás to opravdu bolí, tak to určitě není co závidět někdy.

Redaktor (Petr Souček): Když jste mluvil o té rodině, ani váš syn nemohl být tady v Athénách, byla tady jenom manželka Eva. Jak prožívala ten desetiboj ona?

Host (Roman Šebrle): Tak syn tady mohl být, ale ještě jsme si říkali, že je na to malý, a přece jenom tady je vedro a ta doprava hrůzná. Oni bydlí 90 kilometrů, vracejí se tam ve dvě hodiny, takže by to opravdu nebylo nic pro něho. Manželka je vždycky nervóznější než já, takže myslím si, že tentokrát byla ještě víc.

Redaktor (Petr Souček): Váš syn je doma, viděl ten váš desetiboj?

Host (Roman Šebrle): Já si myslím, že určitě. On si to nenechá ujít, i když mu ještě nejsou ani dva roky. Jeho to strašně baví. Já nevím proč, nevím, jestli to zdědil nebo ne, ale jeho strašně baví koukat na jakýkoliv sport v televizi už takhle v mladém věku. Vždycky, když tam jsem já, tak ho to baví o to víc. Já mu to někdy pustím, protože jednak mě baví se koukat na to, jakou má reakci, a jakmile tu vypnu, tak se prostě dožaduje, abych to tam dal znovu, tak to je příjemné.

Redaktor (Petr Souček): Poznává vás mezi ostatními desetibojaři?

Host (Roman Šebrle): Poznává, sice občas řekne i na jiného desetibojaře táta, ale poznává.

Redaktor (Petr Souček): Půjde někdy ve vašich stopách?

Host (Roman Šebrle): Úplně v mých stopách, to jsem tedy zvědavý. Byl bych šťastný, kdyby dělal jakýkoliv sport, protože si myslím, že sport od toho nejútlejšího věku u mladého člověka je to to nelepší, co může dělat.

Redaktor (Petr Souček): Vy víte, co desetiboj obnáší. Když by za vámi přišel a řekl, že by rád desetiboj dělal, dovolil byste mu to?

Host (Roman Šebrle): Jasně, ta volba bude úplně na něm. Stejně tak jako kdyby přišel a řekl, že chce hrát na housle, tak také bych mu neřekl, ať nehraje, že se mi to nelíbí. Ne že by se mi to nelíbilo, ale nemám pro to cit a nijak zvlášť mě to nezajímá. Také bych ho nechal hrát a ještě bych chodil na ty koncerty a dělal, že mě to baví, že?

Redaktor (Petr Souček): Kdyby přišel s tím, že by chtěl, abyste ho trénoval?

Host (Roman Šebrle): To už bych musel přemýšlet, protože si myslím, že úplně super dobrotu to nikdy nedělá. Já se nijak zvlášť necítím být dobrý trenér ještě v tom desetiboji. Asi bych chtěl být jenom takový konzultant, radit mu v něčem málo, když by potřeboval tu radu, ale to je ještě tak strašně daleko, že za 20 let to třeba bude úplně jinak.

Redaktor (Petr Souček): Vy určitě na olympijské hry v Athénách budete mít skvělé vzpomínky. Nicméně olympijské hry v Athénách se do dějin zapíší také jako hry, kdy už 2 olympijští vítězové vraceli medaili kvůli dopingovým případům. Jak to vnímáte?

Host (Roman Šebrle): Tak vnímám to hodně. Jednak vnímám, že se potom víc jde, což je samozřejmě v pořádku, a vítám to. Na druhou stranu mě trošku mrzí, že ta atletika je braná jako nečistý sport, protože tam v každém tom sportu je spousta sportovců, kteří si budou chtít pomoct k těm cílům nedovoleně, ale není to jenom v té atletice, je to ve všem, takže vždycky budou ti, co chtějí podvádět a co chtějí hrát fér.

Redaktor (Petr Souček): Je to podle vás i tím, že ze sportu se stal obrovský byznys?

Host (Roman Šebrle): Tak určitě to k tomu přispělo, to jako jednoznačně.

Redaktor (Petr Souček): Jak si myslíte, že se proti dopingu dá bojovat? Pomohlo by třeba to, že sportovci, kteří budou dopovat na olympijských hrách, už víckrát nebudou moci startovat?

Host (Roman Šebrle): Je to samozřejmě těžké proti tomu bojovat, protože jak se to zkomercionalizovalo, tak samozřejmě když někdo vidí, že nemůže dosáhnout na ty nejvyšší mety těmi dovolenými prostředky, tak prostě ten risk podstoupí, protože v tom je spousta peněz. Jak říkám, vždycky budou ti, co chtějí fér a co nechtějí fér. To je prostě všude.

Redaktor (Petr Souček): Ač vzpomínám, jak vzpomínám, tak v desetiboji žádná dopingová kauza v posledních letech nebyla. Čím si to vysvětlujete?

Host (Roman Šebrle): Tak já věřím tomu, že prostě ten desetiboj je tak širokospektrální, že prostě tam když opravdu něco vezmete na nějakou disciplínu, tak si tím uškodíte v dalších třech odlišných, že prostě ty vícebojaři to nepotřebují. Doufám, že se nemýlím.

Moderátor (Jan Pokorný): I dnes můžete volat svoje názory, dojmy, pocity či připomínky, vyvolané předchozím rozhovorem. Dobrý den, máte slovo.

Názor posluchače: Dobrý den, tady Petr z Duchcova. Pane Pokorný, já si pana Šebrleho a takových sportovců vážím víc než těch našich politiků, protože když člověk kouká na tu politiku, tak jenom na sebe hází svinstva, ale tady ten pán nás tak proslavil ve světě, že to neudělal žádný z našich politiků. Děkuji, na shledanou.

Moderátor (Jan Pokorný): Mějte se hezky, na slyšenou. Další, prosím.

Názor posluchače: Dobrý den, Pavel z České Lípy. Ten předcházející posluchač mi v podstatě vzal myšlenku přímo z úst, protože já s ním naprosto souhlasím. Navíc bych chtěl říct, že ať si pan Šebrle nic nedělá z toho, že mu někdo závidí a pokládá mu otázky typu: Utrácíte peníze daňových poplatků? Protože si myslím, že pan Šebrle všechno, co udělal, tak si vybojoval opravdu zaslouženě. Na shledanou.

Moderátor (Jan Pokorný): Na shledanou. Haló, vítejte.

Názor posluchače: Dobrý den, tady je Dostálová. Já jsem chtěla poděkovat panu Šebrlemu za výjimečnou reprezentaci naší republiky a za to, že je takový slušný člověk ve svém jednání. Jednou jsme ho potkali na Motole a působí opravdu hvězdným dojmem, i jak se chová k rodině a ke všemu. Děkujeme moc a na shledanou.

Moderátor (Jan Pokorný): Hezký den. Další, haló.

Názor posluchače: Dobrý den, Fiala. Já bych chtěl panu Šebrlemu poděkovat za jeho výkony, a chtěl bych mu říct jenom tu věc, že může zůstat ledově klidný a říci jenom jedinou věc, ať si to každý zkusí, ať si zkusí ten desetiboj. Já jsem ho šel jednou v životě a mohu říct, že smekám před takovými sportovními výkony. Vynikající. Děkuji.

Moderátor (Jan Pokorný): Haló, dobrý den.

Názor posluchače: Dobrý den, tady Ivo z Brna. Roman je mimo jiné i voják, takže reprezentoval i Armádu České republiky. Myslím si, že když bude tolik profesionálů jako je on, že ta armáda bude skutečně vynikající. Děkuji.

Moderátor (Jan Pokorný): Tolik k majoru Romanu Šebrlemu. Další, haló, dobrý den.

Názor posluchače: Dobrý den, tady Vladimír z Brna. Já jsem chtěl tady k tomuto pořadu něco říct. Já se úplně divím novinářům, že dávají takové otázky nesmyslné typu: Co budete dělat s penězi, které jste vydělal? Kolik jste vydělal? Prosím vás, uvědomte si všichni, že ti sportovci špičkoví si ty peníze zaslouží, vždyť jsou to jejich vydřené peníze, tak na co tyto otázky? Nechte je žít a pracovat, ano?

Moderátor (Jan Pokorný): Na shledanou. Haló, vítejte.

Názor posluchače: Dobrý den, Pokorný. Pane Pokorný, já vás zdravím. Panu Šebrlemu bych chtěl vzkázat, že je to špica, je to zlatý člověk, takových lidí si važme a buďme na ně hrdi. Šebrle je špicový chlap. Děkuji vám.

Moderátor (Jan Pokorný): Na slyšenou. Dobrý den.

Názor posluchače: Dobrý den, já bych chtěl říct, že panu Šebrlemu děkuji za výkony sportovní. Chtěl bych říct, že je to snad nejlepší sportovec. Ještě lepší než Jan Železný. Jestli to slyší, tak bych se ho chtěl zeptat, jaký měl názor na Ivana Hlinku.

Moderátor (Jan Pokorný): V těchto pořadech se neodpovídá už na dotazy posluchačů, takže se omlouvám, názor Romana Šebrleho na Ivana Hlinku nezazní. Haló, dobrý den.

Názor posluchače? Milan, České Budějovice. Chtěl bych popřát panu Šebrlemu, je to úžasný, vynikající člověk a atlet. Přeji mu, aby byl mimořádně povýšen jako voják do hodnosti majora nebo podplukovníka. Na shledanou.

Moderátor (Jan Pokorný): Na slyšenou. Dobrý den, máte slovo.

Názor posluchače: Dobrý den, tady Radek z Prahy. Já bych chtěl panu Šebrlemu také vyslovit obdiv, protože opravdu je to sportovec výborný, a myslím si, že takových lidí, kdyby měla republika víc, pokud možno co nejvíc, tak jsme někde jinde. Chtěl bych také pogratulovat jeho manželce, že si vybrala dobrýho chlapa.

Moderátor (Jan Pokorný): Děkujeme, hezký den. Další, prosím.

Názor posluchače: Dobrý den, tady je Jana z Prahy. Já bych chtěla poděkovat panu Šebrlemu. Byl absolutně vynikající. Dělal jsem také kdysi atletiku, tak vím, jaká je to dřina. Je veliká škoda, že více lidí nefandí atletům. Těch lidí ještě není tolik, spíš se každý zaměří na hokej, na fotbal, ale tyto výsledky desetibojařů, ty jsou absolutně neskutečně vydřený. To si opravdu umí málokdo představit. Ještě jednou mockrát děkuji, pane Šebrle za celý národ, díky moc.

Moderátor (Jan Pokorný): Hezký den. Předposlední telefonický názor. Haló, vítejte.

Názor posluchače: Dobrý den, Hanka, Liberec. Přeji rodině Šebrlový hodně zdravíčka, štěstíčka, hodně lásky, ale hlavně těchto úspěchů a aby měli radost i ze svého syna, protože my máme také dva kluky. Manžela už bohužel nemám, ale vedu je ke sportu a přeji doopravdy hodně úspěchů a děkujeme moc. Díky, na shledanou.

Moderátor (Jan Pokorný): Závěrečný názor na to, co jste slyšeli z úst Romana Šebrleho. Haló, vítejte.

Názor posluchače: Rajský, Praha, dobrý den. Já bych chtěl každopádně poděkovat, pár lidí mi vzalo z úst to, co bych chtěl říct, takže tohle je ta příkladná reprezentace státu a myslím si, že všichni by měli být hrozně pyšní. Chtěl bych to obrátit na ty naše politiky opět zpátky. To, co se tady děje, tak to je tragédie, takže víc takovýhle úspěchů a méně takových politiků jako máme v České republice.

Moderátor (Jan Pokorný): Na slyšenou. A to byla tečka za dnešním vydáním pořadu O kom se mluví. Jan Pokorný přeje dobrý poslech

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.