Byt mám plný listů a květů na náušničky. Nepotřebujete hluboké znalosti chemie, říká šperkařka Blumensteinová

Jméno podle mě předurčilo váš osud, protože Blumen = květiny, Stein = kámen. V jednom rozhovoru jste řekla: začalo to láskou ke kamenům, propadla jsem minerálům, hledala jsem způsoby, jak je uchytit na krk. Proč nakonec přišlo toto? Co advokátku přivedlo k úplně jiné profesi?

Advokátka postupně zjistila, že se při výběru svého povolání minula. Došlo to tak daleko, že jsem z profese vyhořela a moje tělo mi dávalo jasně najevo, že takto to dál nejde. Hledala jsem, co budu dělat dál. Šperkařina nepřišla samozřejmě hned, bylo to v rámci hledání další cesty. Pořád ještě pracuji v kanceláři, pořád dělám kancelářskou profesi, která už není s právními záležitostmi spojená, ale pořád v kanceláři působím. Šperky jsem začala dělat vyloženě jako koníčka, v podstatě až do dneška je to koníček.

Ale když se vrátím k vašemu jménu a profesi advokátky, kámen je pevný, je tvrdý. Nakolik a kdy pro vás bylo důležité být pevná a tvrdá v advokacii?

Čtěte také

Pod slupkou sporů bývají lidské vztahy. Mediátor hraje diplomata a psychologa v jednom, říká Lenghartová

Podstatou advokacie je být tvrdá, neoblomná. To je právě to, co se neslučovalo s mou podstatou. Kvůli tomu, že jsem tvrdá musela být, tak duše, řekněme, dost trpěla. Došlo to až do stádia, kdy už jsem dál nemohla. Takže ano, tam jsem musela být tvrdá a neoblomná.

Ten kámen si myslím, že je krásným symbolem mé cesty: je sice tvrdý a neoblomný, ale když se podíváte na jeho další vlastnosti, je tam spíš pevnost, stabilita – to je to, co se na své cestě snažím hledat, dívat se na věci z jiného úhlu.

Jste teď také alchymistka? Jak vypadá vaše laboratoř?

Dalo by se asi říct, že alchymistka jsem, minimálně se o to pokouším. Moje laboratoř vypadá opravdu jako laboratoř. V mé dílně to vypadá tak, že jsou všude zapojené přístroje, nějaké kádinky, ve kterých šperky vznikají. Pořád tam něco přelévám, ředím, něco brousím.

Musela jste hodně oprašovat znalosti z chemie?

Úplně nemusela. Já jsem nikdy v chemii neexcelovala, popravdě. Jsem takový chemik amatér. Ale ta technologie není úplně o tom, že byste musela mít hluboké znalosti chemie. Vy se naučíte, v jakém poměru galvanickou lázeň namíchat, jak přístroje zapojit. Samozřejmě, když víte do detailu, co v nich v rámci elektrolýzy elektrochemických procesů probíhá, tak je to super, ale můžete to praktikovat, i když to nevíte.

Květy musíte dělat hned, když jsou čerstvé
Alena Blumensteinová

Vy se věnujete šperkařině poměrně krátkou dobu, sama jste říkala, že se stále učíte. Ale za tu dobu jste si našla cestu k přírodninám. Jak člověka napadne udělat z přírodniny šperk? Mám si vás představit, že chodíte na procházky, máte košíček a sbíráte tu plod, tu větvička, tu listí – nebo je to zcestná představa?

Ne, ta představa je ještě konzervativní, řekla bych.

Jako že to je ještě horší?

Je to ještě horší. Chodím s košem.

Mám to spíš naopak, že se musím přibržďovat v tom, abych nekovila všechno. Spíš vždycky: neblázni, to už fakt ne, to už je moc, to se nebude dát nosit – ale to nevadí, vyzkoušíme, uvidíme. Ve mně to takto pracuje pořád.

Čtěte také

Do svých šperků zaplétá magii. Drátování je formou terapie a meditace, líčí drátenice Monsterance

Mám pejsky, teď už bohužel jen jednoho, ale venku jsem pořád. Bydlím u Stromovky, u Letenských sadů, takže tam pořád pendluji tam a zpátky, sbírám a lisuju, zamražuju a páruju na náušničky a pořád mám plný byt listů a nějakých květů.

Už v tom listu vidíte šperk?

Jo, já už v listu vidím šperk, no.

A když jste říkala: zamrazím to, máte speciální mrazák?

Ne, žádný speciální mrazák není. Je to ten, který by asi žena v mém věku měla mít plný jídla – tak já ho mám plný listů, žaludů a nažek.

A je to potřeba vždy zamrazit?

Pokud chcete vykrýt období pozdního podzimu a zimy do jara, než lístky začnou, tak to potřebuji, abych potom měla s čím pracovat. Ale samozřejmě, některé listy se dají vylisovat, takže i lisuju listy nebo suším. Ale hlavně na podzim. Vždy je to nejlepší z čerstvého materiálu.

To se hned galvanizuje?

Jo. Já nejradši dělám z květů, ty musíte dělat hned, když jsou čerstvé. Listy některé nemusíte, některé dlouho vydrží i v pokoji nebo v lednici. Některé zase rychle schnou, takže musíte už vědět, jak s tím pracovat. Třeba mochyňky: když chci zachovat přírodní pecičku, kterou mají, tak ji musíte do lázně dát hned, aby vám neseschla nebo aby se nepokroutila.

Takže takto to mám já. Samozřejmě na podzim, když končí sezona listů, tak se snažím maximum předkovit – třeba dát do lázně jen na den, jen na chvíli, aby to zachovalo tvar. A v zimě pak dodělávám.

Jak se míchá galvanická lázeň? Které květy se koví snáze? A jaké skvosty uchvacují šperkařku? Poslechněte si hosta Radiožurnálu.