Žijí v Izraeli, mají tři děti a vyhlášenou restauraci. V čem jsou jedineční? Michál je Židovka a Jákúb Palestinec

Jaro v arabské vesnici Ajn Ráfa v Izraeli je cítit na každém kroku|foto: Štěpán Macháček,Český rozhas

Jaro v arabské vesnici Ajn Ráfa v Izraeli je cítit na každém kroku – ptáci zpívají, muezini zpívají, všude je zeleno. V trávě kvetou koberce pestrobarevného kvítí a ve vzduchu se vznáší jeho krásná vůně..

Restaurace Mádžida, která sedí ve svahu na horním konci vesnice, jako by byla do téhle přírody úplně vrostlá.

Restaurace je dřina

„Dneska jsem vstával v půl páté. Máme otevřeno jen tři dny v týdnu: ve čtvrtek, v pátek a v sobotu. Úplně to stačí. Provozování restaurace je fakt dřina. Ostatní dny děláme přípravu,“ říká Jákúb, ale je na něm vidět, že ho právě tohle naplňuje.

Falafel si přivlastňují Izraelci i Palestinci, ale na jednom se shodnou – důležitý není přesný recept, ale správná chuť

• Upravit
• Smazat

V posledních letech zažil obrovský boom ve stáncích s rychlým občerstvením. Pochutnat si na něm mohou vegetariáni i milovníci masa, ale přinejmenším v našich končinách tvoří často bezmasou alternativu k orientálnímu kebabu. Za své národní jídlo ho považují jak Izraelci, tak Palestinci. Falafel se proto ve Svaté zemi zpravidla prodává samostatně ve zvláštních stáncích a obchodech.

V bílém tričku a černé zástěře dokončuje přípravy, za půl hodinky jsou tu první hosté: „Skoro všechno jídlo už je na dnešek připravené. Tady máme teplý tuniský kuskus, samozřejmě humus, kubba síníja – to je mleté maso zapečené s bulgurem. A tady je hotový hazeret – ostrá směs z červené řepy, tradiční jídlo polských Židů.“

Všechny chutě Izraele

„To co tu vaříme, je opravdu izraelská kuchyně. Je to totiž mix z celého světa. Židé si sem přinášeli své vlastní recepty ze zemí svého původu. Já hodně vařím marocká jídla, protože moje maminka je židovka z Maroka,“ upřesňuje Michál, která umí tradičním jídlům dodat svůj šmrnc. Senzačně je dochucuje bylinkami a květinami z vlastní zahrádky.

S Jákúbem tu vaří sami a pomáhají jim i jejich děti. Host si v tomhle příjemném a útulném prostředí připadá, jako by byl přímo u nich doma. Posedět můžete na teráskách, kolem stolečky ze starých šicích strojů, všude květináče s bylinkami, staré venkovní příborníky…

11 fotografií

Rodičům navzdory

Micháliny rodiče jsou velmi tradiční Židé a nápad dcery žít s Arabem se jim vůbec nezamlouval. „Na začátku to bylo příšerné. Ale co mohli dělat? Dneska po 26 letech s Jákúbem už si museli zvyknout, jsme teď velká a šťastná rodina,“ usmívá se Michál.

Snad se jednou přestaneme zabíjet, říká Rawan, Izraelka s palestinským srdcem

• Upravit
• Smazat

Je napůl Izraelka, napůl Palestinka. Osmnáctiletá Rawan má díky matce izraelské občanství, od příbuzných z otcovy strany ji ale odděluje zeď. Přesto věří, že jednoho dne bezpečnostní bariéra oddělující Izrael od palestinských území zmizí a oba národy budou spolu žít v míru.

A o moc jednoduší to neměl ani Jákúb: „Na začátku se mě snažili rodiče přesvědčit, abych se se Židovkou dohromady nedával. Že to pak bude těžké hlavně pro děti."

Štěstí se na národnost neptá

Jákúb a Michál spolu mají tři děti, sezdaní ale nejsou. „Přemýšleli jsme o svatbě, ale byli jsme mladí a neměli jsme peníze. Arab se Židovkou se totiž v Izraeli vzít nemůžou, museli bychom si zaplatit cestu do Evropy a vzít se tam,“ vysvětlují.

Michál se tedy do arabské vesnice Ajn Ráfa k Jákúbovi přistěhovala a lidé ji tu prý přijali vřele. Dnes za nimi jezdí podobné smíšené páry z celého Izraele, aby se podělily o své zkušenosti.

Podle Jákúba je práce v restauraci dřina. Je na něm ale vidět, že by ji za nic nevyměnil|foto: Štěpán Macháček,Český rozhas