Známe recept na nejlepší košer sendvič v Jeruzalémě. Základem jsou smažené baklažány

Iráčtí židé si o šábesovém jitru plnili břicha předem připraveným sabíchem. Základem pokrmu byly smažené baklažány a vařená vejce. Židovská komunita už z Iráku dávno přesídlila do Izraele, sabích ale v původní domovině nenechala. Taková je nejznámější verze příběhu oblíbeného izraelského sendviče. A zatímco jiná pouliční jídla má Izrael společná s arabskými sousedy, sabích si v jiné zemi nedáte.

„Baklažány oloupeme v noci na další den, nakrájíme na plátky a nasolíme. Sůl z nich vytáhne vodu, takže po usmažení jsou pak křupavější,“ říká Itáj Arícha, který si svoji malou hospůdku se sabíchem otevřel před pěti lety. Ve směně má šest zaměstnanců a i tak horko těžko stíhají. „Na naše sabíchy padne tak metrák až metrák a půl baklažánů denně. Loupeme, krájíme, solíme a smažíme bez přestání,“ směje se.

I tradiční polská kuchyně může být sexy, tvrdí majitel vyhlášeného katovického bistra. Jeho specialitou je žurek

V rodině Kuby Farona se připravuje zákvas do žuru už několik generací

S odpovědí na otázku, k čemu se hodí kvásek, by Poláci neváhali ani na vteřinu. Přece na žurek! Zákvas z žitné mouky je hlavní ingrediencí tradiční polské polévky. V Katowicích na jihu Polska patří mezi vyhlášené podniky bistro jménem Žurownia, kde se – jak už název napovídá – na tuto polévku specializují.

Nejlepší sabích v Jeruzalémě

Bedny plné baklažánů jsou všude – v kuchyni, u vchodu, u pultu. Baklažány s fialovou slupkou i bílé baklažány svlečené z kůže, baklažány, baklažány, baklažány. Kuchyni dominuje bublající fritéza. „Musí se usmažit takhle do zlatova, trvá to tak čtyři minuty. Po smažení ještě z baklažánů vymačkáme olej,“ loví Itáj z fritézy úplně zlaťoučké plátky baklažánu a hned tam místo nich noří syrové. Je tu neuvěřitelný mumraj, lokál je plný. Na Itájův sabích se tvoří fronty.

„Když se řekne pouliční strava, znamená to laciná jídla. Moje vize je ale dělat pouliční stravu ve vysoké kvalitě, zdůrazňuje Itáj. A musím říct, že se mu to opravdu daří. Vsadím se, že lepší sabích přinejmenším v Jeruzalémě nikdo nejedl. Já osobně poté, co jsem ho tady kdysi poprvé ochutnal, jsem byl všude jinde ze sabíchu už jen zklamaný.

Do pity přijde celkem jedenáct ingrediencí

Jedenáct chutí

Itájův africký pomocník odnáší mísy usmaženého baklažánu z kuchyně k pultu. Tam se natahují ruce zákazníků, kterým se už sbíhají sliny.

Tahle chuť vám změní život, říká o svých avokádových receptech majitelka londýnského bistra

Avokado burger je zdravá varianta klasického burgeru

Avokádo zdomácnělo na českém jídelníčku docela nedávno. Jeho tučná dužnina oříškové chuti pronikla například do pomazánek, ale většinou se jí jen tak. Dokázali byste si ale představit avokádo teplé? Třeba smažené? Přesně takovou lahůdku nabízí jedno bistro v centru Londýna, o zákazníky nouzi nemá.

Službu u finální kompletace sendvičů má zrovna Odeja: „Tohle je humus, tady čili omáčka, mangové chutney, nakrájené okurky, rajčata, tahína, kyselé okurky, zelená cibulka, cibule, vejce, no a samozřejmě baklažán,“ pojmenovává nádoby s celkem jedenácti ingrediencemi, které do chlebové placky přijdou.

Základem úspěchu je láska

Přípravy mého sabíchu se ovšem pro jistotu ujal přímo šéf Itáj. Přeci jen, bude to v médiích a jistota je jistota. Už předtím mi říkal, že si zakládá na pečlivém vrstvení sabíchu. A teď konečně vidím, co měl na mysli.

Itáj nařezává pita placku, s láskou ji zevnitř vymazává humusem, pak vkládá několik zlatých plátků baklažánu, přidává čili omáčku a chutney, rozmačká vevnitř vidličkou celé vajíčko natvrdo, a dvakrát za sebou pokračuje celé kolečko se všemi přísadami. A výsledek – z chlebové placky se stala chlebová koule. Pěkně naditá, chutná, šťavnatá a hodně vydatná. A navíc košer.

Itáj provozuje své bistro pět let. O zákazníky nouzi nemá
Spustit audio