Z bývalých rybářských osad jsou luxusní letoviska
Litevské pobřeží Baltského moře určitě nepatří k vyhledávaným destinacím našich turistů. To ale vůbec neznamená, že nestojí za návštěvu, ba právě naopak. Poměrně dlouhý pás pobřeží nabízí hned několik atraktivních míst.
Litevci tráví léto u moře stejně rádi jako Češi. Na rozdíl od nás moře mají, i když je trochu chladnější. "Moře má v létě 16 až 18 stupňů, ale lidé se v něm koupají až do podzimu, protože naše moře je čisté. A teplota vzduchu se v létě pohybuje kolem 25 nebo 24 stupňů," tyto údaje asi většinu Čechů nenadchnou, ovšem pan Zigmuntas tráví u moře každou volnou chvíli.
Je totiž rybářem, ale loví jen pro vlastní potěšení. "Chytám většinou kambalu, potom taky tresky a rybu, která ani nevím, jak se rusky jmenuje. Za odpoledne nachytám pět a někdy i deset kilo ryb," vysvětlil pan Zigmuntas.
Rybáři nahazují návnady z dlouhatánského dřevěného mola v městečku Palanga. Ta je hlavním přímořským letoviskem v Litvě - podobně jako Jurmala v sousedním Lotyšsku. Původní Palangu tvoří různobarevné dřevěnice ukryté ve stínu vzrostlých borovic. Dnes jsou to většinou luxusní penziony nebo vily místních boháčů. Palanga je čistá a velmi drahá, ostatně jako celá Litva.
Jen pár kilometrů od Palangy leží Klajpeda, jeden z největších přístavů v této části Baltu. Klajpedu založili němečtí rytíři a nějakou dobu byla součástí Německa, což na tomto městě poznáte na první pohled. V malebném historickém centru si otevřel restauraci pan Hämmerli, který se sem přistěhoval až ze Švýcarska, a přiznává, že pracovat a žít v tomto městě není úplně jednoduché.
"Jeden den je dobrý, ale na druhý den mi do restaurace nepřijde ani noha. Všichni jsou v nákupním centru Akropolis a město je úplně opuštěné. Myslel jsem si, že tak velký přístav bude živým a rušným městem, protože tak to většinou bývá. V případě Klajpedy jsem ale spletl. Teď už jsem se tady usadil a jako jediný Švýcar široko daleko jsem se stal místní raritou. Zpočátku se ale ke mně Litevci chovali dost nedůvěřivě, brali mě s odstupem, protože mají takovou povahu," svěřil se pan Hämmerli.
Uličkami staré Klajpedy se dá prokličkovat až k mořskému kanálu. Ten odděluje pevninu od přírodní rarity, kterou sem v létě přijíždějí obdivovat především Němci a Skandinávci. Tou zvláštností je Kurská kosa. Tento úzký písečný poloostrov se táhne téměř 100 kilometrů až do ruského Kaliningradu a z Litvy je přístupný pouze trajektem. Uprostřed přetíná Kurskou kosu státní hranice s Ruskou federací, přesněji řečeno s její kaliningradskou oblastí, kam se dá bohužel vstoupit jen s platným vízem.
Litevská část je národním parkem, který se Litevci snaží uchránit před masovou turistikou. Za trajekt a vstup se proto platí nemalá suma. Kurskou kosu tvoří pohyblivé písečné duny, vysoké až 60 metrů. Z jejich vrcholků je vidět velká část Kurského zálivu. Pod dunami se rozkládají borovicové nebo březové háje a ještě níž najdete ty nejkrásnější pláže v Litvě.
Bývalé rybářské osady, jako jsou například Juodkranté nebo Nida, vypadají jako kulisy z pohádkového filmu. Právě v Nidě se na čas usídlil spisovatel Thomas Mann a napsal tady například román Josef a bratři jeho nebo některé eseje. V takovém prostředí se zřejmě každý může stát dobrým literátem. Škoda, že jsem neměl trochu víc času, ale poslední večerní trajekt na pevninu by na mě asi nepočkal.