Vstoupili jsme do Evropské unie, nezaměstnanost stále roste, republika žije hokejem

Přehled příspěvků

Jaroslav Skalický: Ode dneška jsme už opravdovými Evropany.

Pomůže nám unie snížit nezaměstnanost? O tom v Duelu poslanci Jiří Dolejš z KSČM a Karel Künhl z Unie svobody.

Hokej hýbe Českem. Fanouškům přináší zážitky, překupníkům zisky z předražených vstupenek.

To jsou některé události posledního dubnového týdne roku 2004. Pohled na ně vám nabídneme v následujících minutách. Hezký sobotní podvečer ve společnosti Radiožurnálu vám přeje Jaroslav Skalický.

Duel - Nezaměstnanost

Jaroslav Skalický: Ministerstvo financí tento týden zveřejnilo prognózu hospodářského vývoje. Nezaměstnanost se podle ní má v příštím roce ještě zvýšit. Téma dnešního Duelu.

1. květen je v kalendáři Svátkem práce, nejen samozřejmě u nás. Jak to s prací, přesně řečeno zaměstnaností u nás je v současné době, o tom budu mluvit s poslancem Jiřím Dolejšem z KSČM a poslancem Karlem Künhlem poslancem Unie svobody. Pánové, dobrý den.

Host (Karel Künhl): Dobrý den.

Host (Jiří Dolejš): Hezký den.

Jaroslav Skalický: Slavíte Svátek práce?

Host (Karel Künhl): Já slavím Svátek práce jako den volna, ne jako den jako Svátek práce, já ten svátek považuju spíš za svátek máje.

Jaroslav Skalický: Pan Dolejš?

Host (Jiří Dolejš): Já se zúčastním mítinků u příležitosti Dne práce, ale ty mítinky nejsou slavnostní, ty jsou spíš pro lidi, kteří mají pocit, že právo práce není dostatečně naplňováno.

Jaroslav Skalický: Míra nezaměstnanosti u nás se usadila nad hranicí 10 procent, v únoru to bylo dokonce 10,9, v březnu 10,7 procenta. Je to tak, že si na takovéhle číslo musíme zvyknout?

Host (Karel Künhl): Já myslím, že to není tak, že si na to musíme zvyknout. Já myslím, že je potřeba, aby vláda a celý Parlament připravovaly takové podmínky, rámcové podmínky pro fungování ekonomiky, které dovolí vyšší zaměstnanost. A k těm rámcovým podmínkám patří jednak náprava právního řádu, aby obchodní spory netrvaly 8 let u soudu, náprava odvodových povinností, protože my máme příliš velké nemzdové vedlejší náklady na práci a také trošku pružnější pracovní zákonodárství. Ono je dneska tak svázané, že vlastně podnikatelé se bojí nového zaměstnance přijmout, protože nevědí, co s ním budou dělat, když třeba za půl roku nebudou mít zakázky.

Jaroslav Skalický: Pane Dolejši?

Host (Jiří Dolejš): No, zvykat bysme si v žádném případě neměli, protože deset a více procent populace je špatné číslo a řadí nás mezi země s vysokou nezaměstnaností. Pokud jde o příčiny, já si myslím, že jsme se bohužel ale po uplynutí transformace ekonomiky zabydleli právě v těchto hodnotách proto, že restrukturalizace výroby neproběhla tak, jak jsme si původně mysleli, to znamená, že nevyrábíme, aby se zboží realizovalo, čili podniky mají problém s odbytem. Mnohdy jsou postiženy celé regiony a celé odvětví a to pak samozřejmě vede i k hodnotám v některých okresech skoro ke dvaceti procentům.

Jaroslav Skalický: Vy jste tedy pojmenovali některé příčiny. Na druhou stranu ale teďka v posledních týdnech se hodně mluvilo o třeba zákonu o DPH a všech těch dalších změnách a podnikatelé v této souvislosti kritizují vládu, že nepodporuje malé a střední podnikatele a argumentují tím, že právě ty poslední změny zákonů vedou k tomu, že živnostníci končí a tím se zvedá počet nezaměstnaných. Souhlasí s tím pan Künhl?

Host (Karel Künhl): To je celá kvalita právního řádu a bylo by samozřejmě správnější, aby zákon o DPH byl přijat dříve. Nebyl to Parlament, nebyla to vláda, kdo ho zdržoval do poslední chvíle.

Host (Jiří Dolejš): Já si myslím, že určitá styčná plocha s DPH tady je a to především proto, že zvýšení sazby z DPH povede nepochybně v některých službách ke zvýšení cen. Zvýšení cen může komplikovat poptávku a tudíž může vystavit tyto firmy určitých potíží. Jsou to zejména firmy v oblasti, podnikající v oblasti turistického ruchu. Pokud hovoříme o daních obecně, tak si myslím, že podnikatelskému prostředí by velice prospělo, kdyby daňový systém byl přehlednější, jednodušší. Kdyby přístup podnikatelů k úřadům, počínaje finančními úřady, ale také místními úřady, obecními zastupitelstvy, kdyby prostě ten přístup byl jednodušší. Zúřadovat podnikání dneska je tak složitá věc, že zejména ti nejmenší podnikatelé to pro ně je nepřiměřená zátěž, ale to nejsou lidé, kteří by měli na právní nebo daňové poradce.

Host (Karel Künhl): Pokud mluvíme o administrativní složitosti podnikání, tak také se musíme zastavit u jakéhosi odborářského diktátu, to také patří k administrativní složitosti podnikání, protože téměř všechny druhy podnikání jsou svázány nejenom velmi tuhým pracovním právem, ale také naprosto nadměrnými oprávněními odborových organizací, které vedou velmi často k vydírání podnikatelů a myslím si, že i to je jeden z důvodů, proč podnikatelé se vlastně nakonec bojí zaměstnávat nové a nové lidi a myslím si, že kolega Dolejš, pakliže mluví o náročnosti, administrativní náročnosti podnikání, tak nemůže vynechat ani tuto otázku.

Host (Jiří Dolejš): Samozřejmě odboráři jsou stranou, se kterou je jednat a mělo by se s ní jednat efektivně, ale celá řada podnikatelů, zejména v oblasti obchodu, se vůbec nezdržuje něčím, jako je kolektivní vyjednávání, v supermarketech vůbec není odborářská práce trpěna a tam jsou ti lidé mnohdy velice těžce zkoušeni a zaplať Pán Bůh, že aspoň v tomto aspektu budeme muset naslouchat normám, které jsou v Evropské unii, do které dneska vstupujeme, protože si myslím, že tady ta ochrana práce z hlediska bezpečnosti, z hlediska odborářských práv je na vyšší úrovni, než dosud byla v České republice.

Host (Karel Künhl): No, to je potřeba se podívat přesně do těch předpisů. Není tomu tak, abychom byli úplně přesní.

Host (Jiří Dolejš): Teď z vás mluví zkušený odborář.

Host (Karel Künhl): Teď ze mě mluví zkušený odborník. Není tomu tak, je tomu tak jen v jedné oblasti a to jsou nadnárodní společnosti určitého druhu, ale důležité je si uvědomit, ano, uznávám, že jsou firmy a já se přiznám, že jim fandím, které se brání diktátu odborových organizací. Tyto firmy a zrovna jste je jmenoval, vytvářejí velkou spoustu nových pracovních míst. Zaveďte stejně tuhé systémy do těchto firem, dosáhnete jedině toho, že nebudou pracovní místa.

Host (Jiří Dolejš): Tak že to vzkazuje pan Künhl pracovníkům, prodavačkám v obchodních domech. . . .

Host (Karel Künhl): Já jim vzkazuji, že podle. . .

Host (Jiří Dolejš): Jistě je to potěší.

Host (Karel Künhl): Já jim vzkazuji, že podle receptu kolegy Dolejše přijdou o zaměstnání a je zcela jistě lepší mít zaměstnání, než zaměstnání nemít.

Host (Jiří Dolejš): Já myslím, že by nepřišli o zaměstnání, pokud by byly dodržovány nejzákladnější práva těch, kteří jsou tam umístěni, já myslím, že pracovat s přestávkami, pracovat za slušnou mzdu, že to není nic přemrštěného.

Host (Karel Künhl): Ano a to právě oni všichni činí.

Jaroslav Skalický: Mají lidé vůbec motivaci pracovat? Podnikatelské a zaměstnavatelské svazy tvrdí, že se spoustě lidí vyplatí spoléhat na štědrý sociální systém u nás.

Host (Karel Künhl): No, asi se jim to vyplatí, ale myslím si, že ten štědrý sociální systém není štědrý ve výši těch dávek, které dá. Ty dávky jsou vlastně velmi nízké. On je štědrý v tom, že v něm není žádná kontrola. Že je prakticky běžně možné brát sociální dávky a přitom načerno, našeho, napůl na bílo si přivydělávat, což není v pořádku. Jestliže někdo je schopen si vydělávat, tak nemá brát sociální dávky. Já jsem poslanec, volený ne severu Čech, tak to vím ze severu Čech. Máme tam okresy, které mají přes 20 procent nezaměstnanost, ale pro místní podnikatele je obtížné, mnohdy takřka nemožné dostat lidi do práce, když nabízejí práci. To znamená, že někde je chyba v mentalitě a pravděpodobně ten sociální systém s tím bude mít co dělat, ale zdůrazňuji, nikoli svou výší dávek, ale svojí měkkostí.

Jaroslav Skalický: Koalice tady připravuje . . . ještě prosím.

Host (Jiří Dolejš): Já bych si dovolil oponovat, protože pokud se hovoří o mentalitě, tak by to vypadalo, jako že Češi jsou líný národ. Já myslím, že Češi nejsou líný národ, že chtějí pracovat a i když je pravdou, že sociální podpory a pracovní podpory by měly být kontrolovány a že lidé by si měli být více motivováni k práci, tak dobrovolná nezaměstnanost v těch deseti procentech, jestli hraje hodnotu možná jedné desetiny, tak je to moc. Větší část těch lidí je chronicky nezaměstnaná, dlouhodobě nezaměstnaná a nemůže najít práci prostě ve své profesi a podmínky rekvalifikace v tom regionu, kde žijí se svými rodinami, také nejsou ideální.

Jaroslav Skalický: Připravuje tady koalice nějaké tedy zpřísnění těch podmínek, nějaké kontroly, jak jsou dávky vypláceny?

Host (Karel Künhl): Jeden z těch kroků je navázání ochoty vstoupit do rekvalifikačních mechanismů na výši té sociální podpory, to si myslím, že je v pořádku, kdo se vážně rekvalifikuje, má mít nárok na větší podporu. Dalším krokem třeba je oprávnění obcí povolat nezaměstnané na poměrně málo hodin týdně na, k výkonu veřejně prospěšných prací a v případě neochoty toho, kdo je nezaměstnaný, kdo je na sociální podpoře déle než jeden rok, na ty osoby to má platit, by to znamenalo potom krácení té sociální dávky. Já si myslím, že to je jedna z cest, že by měla tahle cesta pokračovat, že bychom měli jít i cestou nějakého absolutního omezení výše sociálních dávek, jako celku, třeba pro jednu rodinu, že by tam měl být někde nějaký strop, ale samozřejmě hlavní je potom kontrola. Kontrola v poli, přímo na místě. To stojí také nějaké peníze.

Host (Jiří Dolejš): Já vidím zásadní řešení především v tom, že by se vláda daleko víc měla zaměřit na ekonomický růst a to takový růst, který bude vytvářet pracovní místa. V takových zemích, kde je dostatečná kvalita hospodářského růstu, tak tam nezaměstnanost není velká. Bohužel v Evropské unii patří právě vlády liberálů a sociálních demokratů k těm, kteří spíše nezaměstnanost zvyšují.

Host (Karel Künhl): Já velmi souhlasím s těmito slovy a doufám tedy, že kolegové z KSČM, které tady pan kolega Dolejš reprezentuje, budou hlasovat pro nižší daně, pro nižší regulaci podnikatelského prostředí, pro nižší regulaci pracovního trhu. To jsou přesně ty metody, kterými podpoříme ekonomický růst a mimochodem, žádné jiné metody neexistují. Vláda nemá prostředky, peníze, lidi na to, aby udělala ekonomický růst. Může pouze vytvořit prostředí, v němž ekonomický růst vytváří sám sebe.

Host (Jiří Dolejš): Pokud snížíme míru zdanění, tak samozřejmě vláda nikdy mít peníze nebude. Ale já se domnívám, že státní cílové programy, zaměřené na prorůstovou ekonomiku, na podporu exportu a tvorbu pracovních míst, mají oprávnění a nejde jenom o dotace. Jde o komplex nastavení i nepřímých ekonomických nástrojů, jako je nikoliv snížení zdanění, ale zjednodušení zdanění a nastavení daňového systému na určité priority.

Host (Karel Künhl): Já velmi doufám, že tedy budou kolegové z KSČM pro takové návrhy hlasovat. My je zcela určitě předložíme.

Jaroslav Skalický: S poslanci Karlem Künhlem z Unie svobody a Jiřím Dolejšem z KSČM mluvíme o nezaměstnanosti u nás. 1. květen, jak jsem řekl, je Svátkem práce, od letoška také dnem vstupu naší země do Evropské unie. Jak se právě tohle může projevit na trhu práce u nás?

Host (Karel Künhl): Jako spíš okrajovou záležitost vidím možnost zaměstnávání našich občanů v zemích Evropské unie. Jednak na začátku pouze tři země otevřely svůj pracovní trh, zaplať Pán Bůh za to, ale myslím si, že ani dlouhodobě tohle nebude nějaký velký vliv na náš pracovní trh, protože zase přijdou ze zemí Evropské unie jiní zaměstnanci k nám. To si myslím, že se přibližně vyrovná.

Host (Jiří Dolejš): Já si myslím, že po vstupu do Evropské unie budou problémy, protože konfrontace s náročnějším prostředím, náročnějšími trhy povede některé naše firmy ke krachům, k omezení výroby a krátkodobě určitě nezaměstnanost ještě vzroste. Dlouhodobě je šance, ale musí v tom případě Evropská unie také být vstřícná. Nejde jenom o to, abychom mohli cestovat za prací, ale také abychom tam mohli umístit naši výrobu a to znamená určitá omezení, které na evropském trhu existují. Například kvótace některých exportů.

Jaroslav Skalický: Evropská unie má řadu programů na podporu zaměstnanosti. Dokážeme je využít?

Host (Karel Künhl): Já si myslím, že ta otázka, zda je dokážeme využít, je skoro kardinální. K tomu, abychom je využili, je potřeba splnit dvě věci. Musíme mít perfektní projekty, zabezpečené projekty, připravené a musíme mít spolufinancování. Ony ty peníze z Evropské unie taky něco stojí a problém pro stát, který já vítám, ale ne všichni ho vítají je ten, že to spolufinancování jde z veřejných rozpočtů, zpravidla ze státního rozpočtu, zatímco ty peníze do těch projektů jdou do soukromé sféry, zpravidla.

Host (Jiří Dolejš): Takže souhlasíte se stanoviskem ministerstva financí, že v letošním roce Česká republika bude čistým příjemcem a nebo spíš sdílíte obavy, že bude čistým plátcem ve vztahu k Evropské unii?

Host (Karel Künhl): Jsem optimista v tom smyslu, že budeme čistým příjemcem, že budeme mít dostatek projektů v letošním roce, ale v letošním roce to bude teda opravdu jen tak tak. Od příštího roku jsme o tom naprosto pevně přesvědčen, že těch projektů bude velký přebytek a že budou velmi kvalitní a že bude vůbec obtížné mezi nimi zvolit ty správné, které mají být podporovány.

Host (Jiří Dolejš): Určitě bude přebytek poptávky, ale jestli ty projekty, které ne vždycky mají tvar, aby je bruselský úředník nebo náš úředník přijal, že docestují tam, kam mají a budou zaplaceny, tak to je velká otázka a já bohužel váš optimismus nesdílím.

Host (Karel Künhl): Já řadu těch projektů znám, protože samozřejmě se na mě obracejí lidé a podnikatelé a obce a myslím si, že většina z nich má ty projekty připravené velmi dobře a je připravené i financování.

Jaroslav Skalický: Nejsou ty kohouty zatím uzavřeny právě na těch ministerstvech, protože spousta institucí si stěžuje, že tam nejsou nastaveny podmínky, jak vůbec čerpat ty peníze z Evropy?

Host (Karel Künhl): Pokud vím, tak ministerstvo práce a sociálních věcí a ministerstvo pro místní rozvoj jsou připraveny, tam jsou ty manuály hotové. Malinko problém máme se zemědělstvím, s tou akreditací platební agentury, což už zabíháme trošku do odbornosti, ale tam ještě malinko teda problém máme, pokud já vím.

Jaroslav Skalický: Ministerstvo financí zveřejnilo tento týden nové odhady vývoje ekonomiky v roce 2005. Počítá tam se zrychlením tempa růstu domácí ekonomiky na 3,1 z letošních 2,8 a také předpokládá, že nadále poroste míra nezaměstnanosti. Zatímco ten letošní celoroční průměr by měl být 10,5 , tak odhad na příští rok je už 10,7 procenta. Jaké jsou vaše předpovědi? Pane Künhle?

Host (Karel Künhl): Tak já nejsem analytický ústav, ale vím, že třeba Česká národní banka je ještě optimističtější, pokud jde o ten ekonomický růst, ale zajímavá je opravdu ta, ten souběh ekonomického hospodářského růstu a stagnace nezaměstnanosti na vysoké úrovni nebo možná ještě další narůstání. To má zase, jako každá mince, dobrou a špatnou stránku. Ta dobrá je v tom, že to znamená poměrně silný nárůst produktivity práce a to je to, na čem nakonec ekonomika stojí. Špatná stránka je v tom, že máme hodně nezaměstnaných a že to je nejenom ekonomický, ale hlavně sociální problém.

Jaroslav Skalický: Pan Dolejš, jaká je jeho předpověď?

Host (Jiří Dolejš): To s tou produktivitou práce je to složitější, protože těch výkonů, měřeno hrubým domácím produktem, je dosahováno v nevýrobním sektoru, ve službách a je otázka, jestli to má přímý vliv na ekonomickou úroveň a pak samozřejmě i životní úroveň občanů. Druhá věc je, že zabydlet se dlouhodoběji, v dvojciferné nezaměstnanosti má dopad i na ten náš hlavní potenciál a to je kvalifikovaná pracovní síla, protože absolventi, kteří nemohou nastoupit do pracovního procesu, nezískají pracovní návyky. Lidé, kteří jsou dlouhodobě nezaměstnaní degradují psychicky i sociálně a tak dále. Takže já si myslím, že není nad čím jásat a že pokud chceme dosáhnout kvalitního růstu, který bude jak přinášet produktivitu práce, tak i pracovní místa, tak především bysme měli investovat a ne jenom to táhnout přes koupěschopnou poptávku a nárůst neproduktivních služeb.

Jaroslav Skalický: Takže ani jeden z vás si nemyslí, že bychom se mohli příští rok dostat pod desítku?

Host (Karel Künhl): No, všechny instituce, které se tím zabývají, jsou opatrné v této věci a nepředpokládají to.

Host (Jiří Dolejš): Já si myslím, že nikoliv. Konjunktura v Evropské unii je velice vlažná a naše růstové faktory v podstatě neexistují.

Jaroslav Skalický: Tak na Svátek práce to není úplně nejpříznivější závěr našeho povídání. U našeho mikrofonu byli poslanci, za Unii svobody Karel Künhl a za KSČM Jiří Dolejš. Díky, za slyšenou.

Host (Jiří Dolejš): Hezké odpoledne.

Host (Karel Künhl): Na shledanou.

Hokejový šampionát

Jaroslav Skalický: Posloucháte Český rozhlas 1-Radiožurnál, teď už je se mnou ve studiu Věra Štechrová s krátkými zprávami, po nich budeme mluvit o Evropské unii s naší zpravodajkou Pavlou Kvapilovou, která sleduje v Dublinu její první kroky, coby pětadvacetičlenné. Řeč bude také o hokeji, i když nikoliv z pohledu ryze sportovního.

Světový šampionát v hokeji, to je událost, která převrátila vzhůru nohama život v Praze a Ostravě. Sportovní fanoušci zažívají velký svátek, organizátoři, policisté a další lidé, kteří se pohybují v zákulisí mistrovství světa naopak pracují na více než sto procent. Ani to ale často nezabrání tomu, aby sportovní zážitek nekazili například překupníci vstupenek. Více se dozvíme z reportáže Michala Fily.

Michal Fila: Boje v základních skupinách a první zápasy v osmifinále naznačily, že rostoucí atraktivnost utkání požene ceny lístků na černém trhu do závratných výšin. Za relativně nedůležité zápasy platili například návštěvníci Sazka Arény tisícové částky, přitom skutečná cena vstupenky se pohybovala v řádech sto korun. Tento systém ale někteří fanoušci přijali a tak mnohonásobně řepláceli oficiální cenu z předprodeje. Na posledním zápase základní skupiny A Česko Německo to zjistil kolega Vojtěch Bidrman.

Projev účastníka: Já mám určitou hranici a v té době se překročila, nevím kolik.

Vojtěch Bidrman: Dala byste za zápas s Německem tisícovku?

Projev účastníka: Jo, tisícovku jo.

Už nic není.

Vojtěch Bidrman: Kolik byste byl ochotný dát za jeden lístek? Tisícovku?

Projev účastníka: Já tady obíhám celej stadion dva dny, nesehnal jsem ani jeden lupen, člověče. Jedině za trojku. Tak jsem ho koupil.

Vojtěch Bidrman: Možná bychom mohli s úspěchem pochybovat o tom, jestli vstupenka na zápas základní skupiny za tři tisíce je dobrá nebo ne. Chtěl jsem to zjistit v praxi a tak jsem hledal překupníky. Nebyl problém je najít, ale jsou to chlapci podnikaví a zaplatit chtěli dokonce už za to, že jim položím pár otázek.

Projev účastníka: Zaplatíte mi za ten rozhovor, kolik dáte?

Aha, vy jste z rádia, dobře, dobře, ještě se uvidíme, promluvíme si až po skončení mistrovství, pak vám ten rozhovor dám, až po finále.

Vojtěch Bidrman: V tuto chvíli se před pražskou halou pohybovali i obchodní inspektoři a policisté. Na mikrofon také moc mluvit nechtěli, ale přesto mi jeden člen pražské hospodářské kriminálky potvrdil, že kontrolní akce potrvá až do konce šampionátu.

Projev účastníka: Je pravda, že probíhá akce s Českou obchodní inspekcí a byl předveden jeden muž, u kterého bylo nalezeno více lístků. Není všem zatím jisté, jestli se jedná o překupníka nebo o fanouška, který měl lístky navíc a snažil se je prodat.

Vojtěch Bidrman: Překupníkům hrozí správní řízení a pokuta až do jednoho milionu korun.

Jaroslav Skalický: Michal Fila teď u našeho mikrofonu. Je jasná, že žádná vrcholná akce se neobejde bez drobných vad. Otázkou ale zůstává, jestli černý trh s lístky, falešné vstupenky a fronty před detekčními rámy Sazka Arény jsou opravdu jen drobností. Co tedy říkají fanoušci na problémy se vstupenkami?

Michal Fila: Pěkné odpoledne. Samozřejmě nadávají, určitě jim vadí ti novodobí veksláci, myslím, že to je ten správný termín pro překupníky. Přesto neustále před Sazka Arénou pobíhají lidé s nápisy koupím lístky a tak podobně, takže je vidět, že jsou ochotni platit víc. Samozřejmě ještě mnohem horší věc jsou drahé a přitom falešné vstupenky. Přesvědčili se o tom například fanoušci hokejistů Lotyšska. Ti sami nakonec dopadli podvodníka, který jim prodával falešné vstupenky na hokej, i policisté ale potvrdili, že to byl sice dobrý úlovek, ale celý gang překupníků nerozbil.

Jaroslav Skalický: Jak jsou vlastně vstupenky chráněné před paděláním?

Michal Fila: To je další piha na kráse světového šampionátu. Odborníci na falzifikáty tvrdí, že padělat vstupenku, kterou tiskne terminál Sazky není žádný problém. Podle počítačových expertů stačí zručnému člověku na výrobu padělku zhruba půlhodina. Také Sazka přiznává, že papír, na který se ty dané vstupenky tisknou má jen skutečně minimum ochranných prvků.

Jaroslav Skalický: Asi šetřili. Během prvních zápasů si fanoušci hodně stěžovali na dlouhé fronty u vchodů do Sazka Arény. Zlepšilo se alespoň tohle?

Michal Fila: Je to různé zápas od zápasu, ale když hraje český tým, navíc večerní zápas, takže halu nejprve opouštějí diváci z odpoledního utkání, tak je to stále problém. Přestože lidé přijdou dvě hodiny před začátkem utkání tak, jak mají, často nesedí v hledišti na začátku první třetiny. Poslední moje zkušenost je ze včerejška, ze západu Česká republika Rakousko, to je před Sazka Arénou tlačil velký dav lidí a bylo skutečně jen několik málo minut před čtvrt na devět večer.

Projevy účastníka: Fronta. Hlavně že napíšou dvě hodiny před vstupem do haly a pouštějí tady v 19,15 tak to je jako docela blbý, no. Tak jako špatná matematika od pana Hušáka. Švédsko, Hannover, Finsko, mám 5 šampionátů za sebou, něco o tom vím, tohle se neděje nikde jinde. Za osm minut pět koupíš ve Švédsku v Hannoveru i v Helsinkách vstupenku a stojí sto euro, ale koupíš ji, kam chceš, k ledu, k plexisklu a osm minut před zápasem, skutečně vím, o čem mluvím. Tady ji koupíš za tři tisíce nahoru.

Michal Fila: Pro srovnání jsem se právě těchto fanoušků ptal také na jejich zkušenost s organizací světového šampionátu v Ostravě a tvrdili, že žádný podobný problém s frontami u vchodu tam nezažili.

Jaroslav Skalický: U našeho mikrofonu byl Michal Fila.

Ceremoniál ke vstupu do EU v Dublinu

Jaroslav Skalický: V irském Dublinu se dnes sešly hlavy států a vlád rozšířené Evropské unie. Lídři pětadvacítky společně absolvují slavnostní ceremoniál, kterým stvrdí přijetí deseti nových členských zemí. Proč v Irsku je nasnadě právě tato země momentálně pětadvacítce předsedá? Na dublinském hradě je naše zpravodajka Pavla Kvapilová. Pavlo?

Pavla Kvapilová: Hezký podvečer. Všechno se schyluje ke slavnostnímu ceremoniálu v prezidentské rezidenci. Právě tam budou všechny hlavy státu a vlád, včetně našeho premiéra Vladimíra Špidly, který sem letěl ze Žitavy. Děti by měly představit vlajky jednotlivých zemí a ty pak mají být zároveň vztyčeny. Irský básník, nositel Nobelovy ceny Seamus Heaney, složil pro tuto příležitost speciální báseň, kterou by měl sám přednést. No a pak bude následovat ještě večeře. Hostitelem bude irský premiér Bertie Ahern. Ten ceremoniál, jak už jsme dnes několikrát avizovali, přineseme na Radiožurnálu v přímém přenosu. Začíná v 18 hodin a 20 minut našeho času.

Jaroslav Skalický: Jaká slova zatím v Dublinu zazněla?

Pavla Kvapilová: No tak samozřejmě velmi vzletná a taková, která k podobným historickým okamžikům jednoznačně patří. Šéf Evropské komise Romano Prodi už je skoro na konci svého bruselského působení, jeho komisi vyprší na podzim mandát a vystřídá ji komise nová a on toto rozšíření samozřejmě vnímá jako završení té své práce. Byl to obrovský úkol, který tedy tímto prakticky skončil a začíná úplně nová etapa. Připomněl, že vyjednávání nebyla vždycky lehká, ale právě to, že se povedlo ty překážky překonat, je podle něj důkazem, že tu byla opravdu velká vůle ukončit ono umělé rozdělení železnou oponou a sjednotit kontinent. Šéf Evropského parlamentu Pat Cox je původem Ir, takže je tu doma. Velká Evropská unie, která bude mít mimochodem na 455 milionů obyvatel, bude podle něj znamenat také silnější pozici unie na světovém kolbišti. To samozřejmě zní hezky, ale je jasné, že bude důležité také to, jak bude sama držet pohromadě. Je evidentní, že rozhodování v pětadvaceti nebude právě snadné. Někdy se používá termín stará a nová Evropa, jak známo pro označení těch dosavadních a nových členských zemí. Mezi těmi bloky jsou samozřejmě v určitých věcech velmi citelné rozdíly, ale právě tudy ta dělící čára při budoucím rozhodování v unii nemusí nutně vést. To si myslí, jak řekl Radiožurnálu, i ředitel bruselského centra evropské politiky John Palmer.

Host (John Palmer): Když se podíváme na většinu politických otázek, není to tak jednoduché. Například tu máme jiné dělení. Na malé a velké a v tomto případě asi nebudou třeba Česko a Maďarsko vždy na stejné straně, jako Polsko. Myslím, že tu budou různé skupiny o různých velikostech a s různými argumenty. Ale to je normální. Unie se rozšířila a je tu jedna velká výzva. Naučit se debatovat a rozhodovat za situace, že se to týká pětadvaceti zemí.

Pavla Kvapilová: Mimochodem, sám John Palmer mi říkal, když jsem u něj byla, že nedávno byl přizván na jedno unijní jednání a ten stůl je už teď tak veliký, že není ani pořádně vidět z jedné strany na druhou. To je sice samozřejmě na první pohled banální a malý problém, ale už od takových to začíná. Je to zkrátka o tom, jak všechno zorganizovat a najít nové fungující mechanismy.

Jaroslav Skalický: Všude po celé Evropě se od včerejšího večera slavilo. Nebe ozařovaly ohňostroje. Průzkumy však zároveň ukazují, že v zemích, jako je například Francie a nejenom tam, mnozí lidé nepřijímají rozšíření unie s nadšením. Stejně tak se prohlubuje nedůvěra v evropské instituce. Je tu určitá odtažitost. Brusel jim připadá vzdálený. Zabývají se i tímhle problémem evropští politici?

Pavla Kvapilová: Tak Jardo, myslím, že tohle jednoznačně problém je. Ta propast tam skutečně existuje, já se s tím setkávám sama při rozhovorech s lidmi takhle normálně na ulici v různých evropských městech, ať už větších nebo menších nebo i třeba na malých vesničkách. Prostě často říkají, my unii nerozumíme, my vlastně nevíme, o čem v tom Bruselu rozhodují, je to pro nás vzdálené. No a samozřejmě už bych řekla, že si to čím dál víc uvědomují právě špičky Evropské unie a ozývá se i v samotné unii čím dál víc kritika toho, že unie není schopna právě dobře komunikovat se svými občany. Nedávno o tom mluvil hodně naplno a otevřeně třeba komisař Pascal Lamy. Řekl doslova Evropa své občany nebaví, dělá spoustu dobrých věcí, ale nedokáže to zkrátka lidem vysvětlit. Takže tohle jistě potíž je, dnes tu vládne samozřejmě hlavně slavnostní atmosféra, ale asi tohle bude jedna z věcí, se kterou se budou muset v blízké době politické špičky Evropské unie poprat.

Jaroslav Skalický: Tolik z irského Dublinu naše zpravodajka při Evropské unii Pavla Kvapilová. Na slyšenou.

Pavla Kvapilová: Hezký večer, na slyšenou.

Sobotní fejeton Jana Pokorného

Jaroslav Skalický: Mého kolegu Jana Pokorného zaujal tento týden vstup Česka do Evropské unie a jedna ze starých pověstí českých. Tady je jeho pravidelný sobotní fejeton.

Jan Pokorný: "Na dnešek to nebyla úplně klidná noc. Ohňostroje, tam či onde, hudba hrála na náměstích, auta troubila. Kdo bydlí v centru města a nemá dostatečně tvrdý spánek, se asi často budil. Netýká se to ale Blanických rytířů. Ti pořád tak nějak pospávají a že už měli budíčků. Moravské pole, Lipany, prohra našich fotbalistů s Japonskem, tolik důvodů k tomu, aby vnitřkem Blaníku zazněl rázný povel - na koně - a ono pořád nic.

Jak zjistil už kdysi Jára Cimrman, slovenští kolegové našich rytířů takovými spáči nejsou. V divadelní hře Blaník je jasně řečeno, že Slováci s jednou nohou ve třmeni a s hlavou obrácenou k veliteli čekají, až ten řekne - teraz. Ale ti naši pořád nic. Nesedlané koně, halapartny se válí halabala, meče narezlé a brnění? Brnění mají leda ti vladykové, kteří si přeleželi nohu. A to se kdekdo od dnešní půlnoci může courat přes naše hranice sem a tam a uždibovat naší suverenity.

Blaničtí rytíři nedbají a suverénně spí. Takhle jsme si vojenské ležení nepředstavovali. A ani ten Václav nic. Občas ze spaní potěžká kopí a tváří se pořád jako svatoušek. Už se asi musíme smířit s tím, že s našimi chrabrými a spanilými rytíři v Blaníku jen tak něco nepohne. A to jim v noci na dnešek dupaly nad hlavami stovky lidí, včetně hlavy státu."

Jaroslav Skalický: Pravil kolega Jan Pokorný. To byly alespoň některé události, které nás zaujaly v tomto týdnu. K jakým tahům dojde na naší i mezinárodní nejen politické scéně a jak se vytáhnou jejich aktéři v následujících sedmi dnech, o tom zase za týden po sedmnácté hodině. Příjemný poslech Radiožurnálu přeje Jaroslav Skalický.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.