Diplomat Karel Pažourek

9. červenec 2006

Hezký den a hezký poslech Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu. U pravidelného nedělního vysílání pořadu Host Radiožrunálu vás vítá Jana Klusáková. A ve studiu vítám také našeho dnešního hosta Karla Pažourka. Karel Pažourek je kariérní diplomat navzdory tomu, že se narodil v roce 1963 v chudé brněnské rodině pracující inteligence nebo naopak díky tomu.

Host (Karel Pažourek): Já nevím. Dobrý den.

Moderátor (Jana Klusáková): Čím jste chtěl být jako 6letý? Vzpomenete si?

Host (Karel Pažourek): Myslím, že učitelem, protože oba rodiče byli učiteli.

Moderátor (Jana Klusáková): A když vám bylo 16?

Host (Karel Pažourek): To jsem chtěl studovat na vysoké škole, myslím, že to byla geografie a čeština, pak jsem si to rozmyslel.

Moderátor (Jana Klusáková): Vzpomenete si, kdy jste viděl prvního živého diplomata?

Host (Karel Pažourek): Vzpomenu si. Když mě bylo 17 let, tak jsem z naší střední školy byl vybrán na zájezd na olympiádu do Moskvy a šli jsme se ukázat generálnímu konzulovi sovětského svazu v Brně. Tak to jsem viděl prvního diplomata.

Moderátor (Jana Klusáková): Vy jste, pane Pažourku, studoval dopravu a urbanizmus na vysokém učení technickém v Brně. Je vám to k užitku při vaší diplomatické profesi?

Host (Karel Pažourek): Kupodivu je, protože technické myšlení, si myslím, že je užitečná věc, že si člověk dobře uspořádá myšlenky a že ta logika není určitě k zahození. Vědomí toho, že materiál klade odpor například, když se opřete o nějakou desku, tak že ta deska vytváří reakci na vaši akci. Tak to je určitě taky důležitý, protože my máme také akce a reakce a také nějací naši oponenti kladou odpor, když s nimi jednáme.

Moderátor (Jana Klusáková): V roce 1996 jste absolvoval diplomatickou akademii ve Vídni. Čemu vás tam učili?

Host (Karel Pažourek): Mezinárodnímu právu, diplomatickému protokolu, dějinám diplomacie, učili nás tam dějinám Rakouska, což také nebylo nezajímavé a spoustě dalších předmětů, které, musím říct, mně byly velice k užitku v dalším profesním působení.

Moderátor (Jana Klusáková): Učí se tam také takové praktické předměty jako třeba stolování?

Host (Karel Pažourek): Také jsme měli přednášku, kdy bývalý velvyslanec se svojí manželkou nám ukazovali, kde se klade jaký příbor a vysvětlovali nám, že si musíme příbory spočítat, protože téměř vždycky ňáký host něco ukradne.

Moderátor (Jana Klusáková): Uchazeči o diplomatickou profesi se stále ještě jezdí školit do Vídně nebo už máme potřebnou školu doma?

Host (Karel Pažourek): Česká republika založila diplomatickou akademii před několika lety. Působí při Ministerstvu zahraničních věcí. Nicméně stále ještě naši adepti na diplomacii se jezdí školit jinam, protože život je pestrý, je hodně možností, takže někteří jezdí do Vídně, někteří jezdí do Limy například, někteří jezdí do Kalifornie.

Moderátor (Jana Klusáková): Do Limy? Lima - Peru?

Host (Karel Pažourek): Ano.

Moderátor (Jana Klusáková): Poznal jste zblízka několik českých ministrů zahraničních věcí, pane Pažourku. Za Želence jste byl ministrovým tajemníkem, za Jaroslava Šedivého a Kavana jste postoupil do funkce ředitele kabinetu ministra a od roku 1998 jste byl generálním konzulem České republiky v indickém velkoměstě Bombaji. Co se vám v Indii povedlo, neboli jak se říká, jakou jste tam zanechal stopu?

Host (Karel Pažourek): Ono to bylo první působení v zahraničí, což je vždycky obtížné. Já jsem se snažil trochu nechat stopu o České republice jako o samostatné vyspělé zemi a měl jsem štěstí, že jsem byl u toho, když se tam zakládala továrna Škody Auto na osobní automobily, která až nečekaně úspěšně se v Indii uchytila. Takže teďka když jedete po Bombaji, tak tam skutečně nemáte problém potkat na ulici Škodovku, Octavii nebo Fabii nebo dokonce i Superba, což je tedy, myslím, moc hezké a jsem za to moc rád.

Moderátor (Jana Klusáková): Samoa, Šalamounovy ostrovy, Tonga, Vanuata, Fidži - jestlipak víte, vážení posluchači, o čem je řeč? Pro všechna tato území a ještě také pro Austrálii a Nový Zéland je akreditován český zastupitelský úřad se sídlem v Canbeře. Velvyslancem je zde právě náš host Karel Pažourek. Odkdy?

Host (Karel Pažourek): Já jsem velvyslancem v Austrálii od srpna 2004 a v těch dalších zemích to bylo o něco později. Musím říct, že ne ve všech zemích jsem velvyslancem, protože tam buď čekám na předání pověřovacích listin nebo dokonce v případě Tongy dosud nemáme navázány diplomatické vztahy. Takže tam ještě máme nějaký domácí úkol před sebou.

Moderátor (Jana Klusáková): A toto všechno musíte objíždět?

Host (Karel Pažourek): S těmito zeměmi nemáme příliš časté vztahy, ale je pravda, že tam minimálně jednou velvyslanectví jede předat pověřovací listiny a že vždycky je nějaká agenda, která je dobrá projednat - například podpora těchto zemí pro Českou republiku do Rady bezpečnosti, kam kandidujeme na období 2008 - 2009. Čili to je jeden z těch bodů, který se s nimi dá projednávat nebo česká rozvojová pomoc v této oblasti. To je, myslím, taky nosné téma.

Moderátor (Jana Klusáková): Po Indii jste chtěl odjet do Austrálie nebo se vás Ministerstvo zahraničí neptá a prostě vás tam pošle?

Host (Karel Pažourek): Systém je takový, že diplomaté se hlásí do výběrových řízení. Na nižší diplomatické funkce a na velvyslance, o tom rozhoduje vláda na návrh ministra zahraničních věcí a ministru zahraničních věcí navrhuje kandidáty personální rada ministerstva. Čili tam je takovýto systém a samozřejmě velvyslance potom jmenuje prezident republiky na návrh vlády.

Moderátor (Jana Klusáková): Ano a vy jste do té Austrálie chtěl?

Host (Karel Pažourek): Já jsem do Austrálie chtěl.

Moderátor (Jana Klusáková): Tím hostem je Karel Pažourek, velvyslanec České republiky v Austrálii a na Novém Zélandě. Máme po volbách. V Černínském paláci na pražských Hradčanech se, jak se říká, hejbou škatulata. Přichází nový ministr. Co to znamená pro náš diplomatický sbor a pro vás osobně, pana Pažourku?

Host (Karel Pažourek): Já mám pocit, že se osvědčilo v České republice, že změny v politické situaci se neodrážejí na postavení diplomatické služby, že ta je skutečně samostatnou entitou profesionální a nepamatuju si, že by příchod některého z předchozích ministrů znamenal ňáký zásadní zlom do fungování diplomacie, která funguje podle svých pravidel a prostě profesně tak, jak má fungovat. Takže nečekám, že se tomu stane ani teď.

Moderátor (Jana Klusáková): Dovolte, abychom připomněla smutný příběh. Nedávno bohužel zemřela Jaroslava Moserová. Byla vaší předchůdkyní, byla velvyslankyně v Austrálii a na Novém Zélandě. Byla to zdatná velvyslankyně a když přicházel nový ministr zahraničí, když přicházel po Jiřím Dienstbierovi Jozef Zieleniec, tak musela uprostřed své mise odjet.

Host (Karel Pažourek): Já ten příběh neznám, takže nemůžu to komentovat. Je fakt, že na paní Moserovou si vzpomínají v Austrálii stále v dobrém a když umřela, tak to tam vyvolalo veliký ohlas a dočkala se několika pěkných článků v novinách.

Moderátor (Jana Klusáková): Ano. Já tohlento, co jsem teď řekla, nemám vyčteno, mám to přímo od Jaroslavy Moserové. Ještě nedávno jste byl, pane Pažourku, nestraník. To stále platí?

Host (Karel Pažourek): Samozřejmě.

Moderátor (Jana Klusáková): Je to pro diplomata výhodné nebýt členem žádné politické strany?

Host (Karel Pažourek): Myslím, že je dobré být nestranným, protože sloužíte státu bez ohledu na to, která strana tomu státu zrovna vládne. Takže rozhodně vás to trochu osvobozuje, ale nevím, jestli je to výhodné. To skutečně takto neposuzuji.

Moderátor (Jana Klusáková): K volbám chodíte?

Host (Karel Pažourek): Samozřejmě.

Moderátor (Jana Klusáková): Prozradíte, koho jste volil?

Host (Karel Pažourek): Ne.

Moderátor (Jana Klusáková): Platí u nás teď už velvyslancem jednou - velvyslancem navždy?

Host (Karel Pažourek): Já myslím, že to je povolání jako každé jiné, že člověk si volí profesi podle toho, jaké má schopnosti a jaké má zájmy a stejně tak ta profese si volí jeho. Takže můžete být velvyslancem na krátké časové období nebo jste jím celý život podle toho, jestli se osvědčíte a jestli vám ta profese sedí. Ona není jednoduchá, ono to je někdy těžké být daleko od domova a myslím si, že spousta lidí, kteří závidí diplomatům, tak si neuvědomují všechny ty souvislosti a všechny ty těžkosti, které ta profese přináší.

Moderátor (Jana Klusáková): Proč jste přijel teď začátkem léta do Prahy?

Host (Karel Pažourek): Já jsem tu na dovolené. Jednou za rok nám stát zaplatí dovolenou v České republice.

Moderátor (Jana Klusáková): Nastal čas prázdnin a dovolených. Copak to znamená pro české občany, kteří cestují lán světa až do Austrálie? Musí před cestou hodně úřadovat?

Host (Karel Pažourek): Teď se nám povedlo velké zjednodušení vízové procedury pro české žadatele o australské vízum. Dostali jsme téměř na úroveň žadatelů ze Spojených států. Ten rozdíl je pouze 70 dolarů vízového poplatku, které my tu máme dražší a několik stránek vízového formuláře, o který to máme delší. Jinak na rozdíl od situace, která platí ještě dnes, tak za měsíc zhruba už českou žádost bude posuzovat pouze automat - počítač a vízum bude udělováno v zásadě autenticky po porovnání se seznamy nežádoucích osob, jak jsem to pochopil. Takže vízum, které trvá do dneška 5 týdnů a ke kterému je potřeba doložit spoustu potvrzení a dokumentů, jako jsou bankovní výpisy a potvrzení o zaměstnání a daňová přiznání a zdravotní pojištění, tak toto všechno odpadá a z těch 5 týdnů průměrných k vyřízení žádosti se stane pouhých 5 minut.

Moderátor (Jana Klusáková): A to bude odkdy?

Host (Karel Pažourek): To by mělo být během několika málo týdnů. Počítá, že určitě už v srpnu.

Moderátor (Jana Klusáková): A kde se bude o tohle kouzelné vízum žádat?

Host (Karel Pažourek): To kouzelné vízum žadatelé obdrží buď prostřednictvím internetu, když se přihlásí na internetovou stránku australského Ministerstva zahraničí, což je www.immi.gov.au, což je stránka australského Ministerstva imigrace a nebo prostřednictvím několika českých cestovních kanceláří, které operují v tomto regionu nebo se zabývají například nákupem letenek do tohoto regionu. Takže buď žadatel vyplní vízum přes internet a zaplatí přes internet svojí platební kartou ten vízový poplatek a nebo o toto požádá cestovní kancelář, která to za něho provede.

Moderátor (Jana Klusáková): Výlet do Austrálie není žádná levná záležitost. Jezdí tam hodně Čechů jen tak se podívat?

Host (Karel Pažourek): Jezdí tam hodně Čechů. Když to porovnám například s Polskem, tak je tam víc Čechů než Poláků, ačkoliv Poláků je čtyřikrát tolik než Čechů. V loňském roce Austrálii navštívilo, tuším, čtyři až pět tisíce turistů a zhruba 2000 studentů, kteří tam jezdí studovat angličtinu případně jiné předměty.

Moderátor (Jana Klusáková): Další novinka - Nový Zéland a pracovní dovolená pro žadatele z České republiky. Co k tomu, pane velvyslanče, řeknete?

Host (Karel Pažourek): Program pracovní dovolené je výsledkem dohody mezi Českou republikou a Novým Zélandem, která platí už 2 roky a v jejímž rámci může až 1000 mladých českých lidí mezi 18 a 30 lety navštívit Nový Zéland, pobývat tam až 12 měsíců a pracovat tam až 12 měsíců. Jsou tam omezení kromě věku například to, že u jednoho zaměstnavatele nemůže ten člověk strávit déle než 3 měsíce. Takž jde o jakéhosi krajánka, který má chodit od jednoho zaměstnání k druhému. Nový Zéland o tento program velmi stojí, zvýšil nám nedávno kvótu pro naše lidi a tato kvóta nebyla vyčerpána. Takže apeluji na všechny cestovatele, kteří hodlají využít bezvízového styku s Novým Zélandem, aby si rozmysleli, pokud tam náhodou chtějí pracovat a požádali si o toto vízum pracovní dovolené na novozélandské ambasádě v Londýně, protože toto vízum je velmi dostupné.

Moderátor (Jana Klusáková): A musí vám být od 18 do 30 let, takže 31letí už mají smůlu. A copak tam tihle lidé nejčastěji dělají?

Host (Karel Pažourek): Sbírají ovoce, víno, pracují v pohostinství, v restauracích, v hotelích a nebo v profesích, ve kterých jsou kvalifikováni. Tam je velká poptávka podobně jako v Austrálii po kvalifikované pracovní síle, takže.

Moderátor (Jana Klusáková): Například?

Host (Karel Pažourek): Elektrikáři, instalatéři, automechanici, počítačoví odborníci, kuchaři.

Moderátor (Jana Klusáková): A holky? Vy jste jmenoval takové mužské profese.

Host (Karel Pažourek): Já jsem se nad tím tak nezamýšlel, ale tam se najde jisté uplatnění.

Moderátor (Jana Klusáková): Zdravotní sestry třeba by se uplatnily?

Host (Karel Pažourek): Samozřejmě zdravotní sestry se také uplatní.

Moderátor (Jana Klusáková): Ano. Vydělají si nějakou korunu, to jest nějaký australský dolar?

Host (Karel Pažourek): Na Novém Zélandě si vydělají novozélandský dolar, v Austrálii tento program bohužel ještě nemáme sjednán. Jednáme o tom, ale ta jednání ještě nějakou dobu potrvají. Samozřejmě se o to snažíme.

Moderátor (Jana Klusáková): Jedním z úkolů našich zastupitelských úřadů je podpora českého exportu. Týká se to i tak vzdáleného kontinentu, jakým je Austrálie?

Host (Karel Pažourek): Ano. Česká republika je tradičně exportérem na velké vzdálenosti, takže i zde se snažíme. Ten export není příliš velký, je to skutečně několik málo stovek miliónů dolarů ročně, ale potenciál tam velký je, protože přepravit kontejner na takovou vzdálenost není o tolik dražší než přepravit ho někde po Černém moři. Takže možnosti tu jsou.

Moderátor (Jana Klusáková): O jaké naše zboží mají v Austrálii zájem?

Host (Karel Pažourek): V současné době v Austrálii mají úspěch české dopravní stroje, strojírenská zařízení, české sklo, zkoušíme tam nebo výrobci zkouší české pivo. Takže potenciál tam je. Také se tam nedávno prodalo několik letadel - ultralightových letadel a je tu zcela možné, že se povede kontrakt na vývoz lokomotiv například. Čili tradičně dopravní stroje, dopravní zařízení. V tom je Česká republika silná. Bohužel se tam zatím nevyváží česká auta na rozdíl od Nového Zélandu.

Moderátor (Jana Klusáková): Za minulého režimu mnoho našich občanů, mluví se až o 30 000, skončilo v Austrálii a na Novém Zélandu. Možná proto, že dál už to nešlo. Co o nich víte? Obracejí se na naše velvyslanectví v Canbeře a pokud ano, z jakých důvodů především?

Host (Karel Pažourek): Je tomu skutečně tak, že někteří z nich jsou tam proto, že už to dál nešlo. Ti, kteří utíkali v 50. letech, tak mnozí z nich utíkali před atomovou bombou a říkali si, že přece jenom tam ten jaderný oblak nedoletí a někteří z jiných podobných důvodů. Většinou jsou ti občané ve velmi dobrém vztahu k České republice. V poslední době se ten vztah ještě posílil, protože s naším členstvím v Evropské unii začíná být český pas zajímavý i pro jejich děti, protože má větší hodnoty než australský pas v Evropské unii. Takže o to více se k nám hlásí, ale musím říct, že to je ten vztah k domovině vřelý. Krajani se tam sdružují, v každém věštím městě jsou krajanské kluby. Vychází tam asi 15 periodik - měsíčníků a v každém velkém městě je v provozu krajanské vysílání v češtině s českými písničkami.

Moderátor (Jana Klusáková): A na závěr poněkud nediplomatická otázka. Stalo se vám jako diplomatovi a zástupci naší země, že jste se musel za Českou republiku stydět?

Host (Karel Pažourek): Já jsem se styděl za Československou socialistickou republiku a pro ten stát bych nikdy nechtěl pracovat jako diplomat, ale ze Českou republiku se nestydím. To jsem hrdý, že pro ni můžu pracovat.

Moderátor (Jana Klusáková): Dnes jsme vám představili Karla Pažourka, velvyslance České republiky v Austrálii a na Novém Zélandě.

autor: jak
Spustit audio

Více z pořadu