Abych neskončil ve spárech ďábla, četla mi babička Bibli, vzpomíná textař Michal Horáček. Biblické příběhy teď přebásnil

Kdo básně inspirované biblickými příběhy zhudebňuje? Jak interprety oslovujete?

Nejprve jsem musel napsat samotné texty, tedy básně, a upravit je tak, aby se daly dobře zhudebnit. To znamená, aby měly rytmus, rým a ideálně i refrén. Ne úplně všechny, asi u dvou to tak není, ale většinou ano.

A v tuhle chvíli, kdy spolu mluvíme, je pro mě nejdůležitější, že vychází kniha, která samozřejmě žádnou hudbu neobsahuje. Jedině když si ji čtenář otevře a začne číst, můžou v něm ty texty vyvolat nějakou vlastní vnitřní hudbu – a to by bylo moc hezké, to bych si opravdu přál.

Bible převedená do tónů

Zároveň už ale musím pracovat na samotném zhudebňování. Těch čtyřicet původních textů jsem nabídl vybraným současným skladatelům, kterých si vážím, a oni je postupně začali zhudebňovat. Některé věci jsem ale upřímně nemohl přijmout, což je lidsky docela složité. Na druhou stranu už mám něco za sebou, takže to snad vzali bez konfliktů – nebo alespoň žádný nevznikl. O to víc si vážím těch, jejichž skladby se na album nakonec dostaly.

Velkou část tvoří hudba Michaela Kocába, a to i v oblasti artificiální hudby, například operních árií. A pak se tak trochu řízením osudu stalo, že jsem objevil Iva Viktorina. Do té doby jsem o něm vůbec nevěděl, přestože už padesát let působí ve Zlíně jako duše studia, kde vznikla řada významných projektů – třeba pro Buty, Roberta Křesťana nebo Ivu Bittovou.

Čtěte také

Kdyby se Ježíš narodil letos, bylo by to asi v krytu na Ukrajině, naznačují Pastoral Brothers

Narazil jsem na něj náhodou na YouTube, kde jsem slyšel jednu jeho věc, která mě zaujala. Sehnal jsem na něj kontakt, zavolal mu – a on byl zpočátku dost zdrženlivý, říkal, že práce s textem není úplně jeho parketa. Abych to zkrátil: po několika měsících mi poslal první zhudebnění a od té doby jich vytvořil asi deset – a podle mého soudu jsou výborná.

Žánrově se pohybují někde mezi folk-rockem a rockem, těžko to přesně zařadit. Každopádně to není opera, spíš takové silné rockové balady – a velmi povedené.

Čtyřicet dnů jako zkouška

Je pravda, že na počátku byla sázka? Prý jste se rozhodl napsat během čtyřiceti dnů čtyřicet textů inspirovaných Biblí.

Sázka to nebyla. Možná sám se sebou.

Číslo čtyřicet ale samoúčelné nebylo...

Ne, to ne. Když se člověk ponoří do biblického prostředí, začne si všímat věcí, které by ho jinak ani nenapadly. Třeba mě zaujalo, jak důležitý je motiv čísla čtyřicet – období čtyřiceti. Ať už jde o čtyřicet dní potopy, čtyřicet dní, kdy Kristus putuje pouští a je pokoušen satanem, nebo čtyřicet let, po která Izraelité bloudí pouští s vírou, že jednou dorazí do zaslíbené země.

V každém případě je to vždycky určitá zkouška. A já jsem si chtěl jednu takovou zkoušku dát sám. Řekl jsem si tedy, že si stanovím úkol: během čtyřiceti týdnů napsat čtyřicet básní, které budou vyprávět biblický příběh Starého i Nového zákona.

Údajně jste jich měl po šestatřiceti týdnech už čtyřiačtyřicet. Kolik tedy jich nakonec vzniklo celkem?

Asi pětapadesát, ale pořád to znamená, že máte ten luxus patnáct jich vyhodit, a ponechat jen ty lepší.

Do jaké míry vychází projekt Pozemský prach a boží dech z hudebních večerů v Zrcadlové kapli Klementina? A proč padla volba na Magdu Vášáryovou jako průvodkyni celým koncertem? Poslechněte si celý rozhovor.