Vracet nebo recyklovat? Zamyšlení Pavla Maurera nad osudem skleněných lahví

Naše městečko má v prázdninové sezóně asi 30 000 obyvatel, takže když každá rodina spotřebuje to co my, je to bratru 1 680 000 lahví za měsíc jen v naší malé přímořské dovolenkové osadě. To si ani nedokážu představit!

Nesmrtelný materiál

Možná je to nějaký kopec nebo hora nebo věžák plný lahví, které nikdo nechce vrátit, vymýt označkovat a znovu poslat do oběhu. Skoro mi přestává chutnat víno a pivo, když si to představuji. A to vůbec nehovořím o lahvičkách od jogurtů, okurek, papriček, oliv a dalších ingrediencí.

Sklo není nic jiného než roztavený písek. Je prakticky nesmrtelné. Sklo je buď zelené, nebo bílé. Do nově stvořené sklenice na víno se může použít přes 70 % skleněného střepu. To je obrovský podíl recyklace. Nicméně před tím musí proběhnout následující proces:

Zodpovědný občan hodí sklenici do správně barevného kontejneru, ten odveze náklaďák na nějakou skládku, kde se vše vytřídí a pak se musí skleněný střep znovu roztavit a zpracovat na nové sklenice. Pořád mi nějak nevychází, že by tenhle proces měl být energeticky a finančně výhodnější než starý zavedený systém vratných lahví.

Tříděný odpad, kontejner, recyklace (ilustrační foto)|foto: Filip Jandourek

Hlavní výhoda – opakované použití

Obaly ze skla mají přece fantastickou vlastnost. Dají se opakovaně používat, a to i v průmyslovém měřítku. Možnost znovuvyužití skleněných obalů (především lahví) řadí sklo na špici současných takzvaně ekologických obalů. Přestože jednou vyrobený obal lze několikrát použít, zpětný výkup lahví se omezuje.

Důvodem jsou kapacity, logistika, prostor, finanční náročnost a další výmluvy, které mají za cíl akcelerovat výrobou nových sklenic. Zájmy ekonomické jednoznačně vítězí nad zájmy zdravého rozumu. Výkup lahví je pro životní prostředí přijatelnější než recyklace. Recyklace skla, byť je relativně efektivní, je z tohoto pohledu velmi diskutabilní.

Nová stáčecí linka na skleněné lahve

Hlavní předností skleněných obalů není to, že je sklo recyklovatelné, ale to, že ho můžeme opakovaně používat. Bohužel, tato vlastnost ekonomice příliš nevyhovuje. Málokoho zajímá, že když vrátíme lahev a ta je znovu použita, znamená to, že jen v Evropě není vypuštěno do ovzduší několik desítek milionů tun CO2 pro zpracování vápence, písku a sody na další nové sklenice, které, bohužel, většinou opět skonči v popelnici!