Velikonoční procesí jsou ve Španělsku kulturním dědictvím. Rozplakat dokážou nejednoho přihlížejícího

Josému Jaramillu Silvovi ještě není padesát, zato do všech velikonočních procesí chodí jako takzvaný „nazareno“ neboli kajícník už celých 37 let. V čem spočívá jeho účast na okázalých náboženských procesích, která putují městy se svatými podobiznami?

Následovat Pannu Marii

José Jaramillo Silva mi říká, že jeho místo je v druhé formaci za platformou, na které je umístěná socha Panny Marie. Podobiznu svaté nesou muži, takzvaní „costaleros“ na plošině s vysokou stříškou, vyzdobenou svíčkami a čerstvými květinami, které vzácnému uměleckému dílu dodávají ještě větší majestátnosti. 

Znamená to, že pan José, neboli Pepé, jak mu všichni říkají, kráčí společně s dalšími členy náboženského bratrstva v několik hodin trvajícím průvodu. V ruce nese dlouhou svíčku a samozřejmě nejde v nějakém civilním oblečení, ale patřičně ustrojený.

Kajícníci, tedy španělsky „nazarenos“ neboli „penitentes“, mají až po zem dlouhou tuniku, z části hedvábnou, s vyšitým znakem konkrétního náboženského společenství. Nejpoutavější ale na nich je to, že na hlavě mají špičatou, skoro metr vysokou, čepici, která jim zakrývá tvář, takže jsou jim vidět jen oči.

Cizince to trošku rozruší

Pepé dobře ví, že když jeho a další kajícníky v procesí takto vidí cizinci, evokuje v nich tohle oblečení členy rasistické organizace Kukluxklan. Říká mi, že to bylo poprvé, kdy mu to řekl i jeden jeho kamarád, který se na velikonoční procesí přijel do Španělska podívat.

Čtěte také

Turisté si zvolili nejoblíbenější místo v Evropě. Zvítězilo sevillské náměstí Plaza de Espaňa

Pepé mu však rychle vysvětlil, že zdejší náboženská bratrstva a procesí jsou něčím úplně jiným. Navíc některá z nejstarších společenství existovala už dávno předtím, než Kryštof Kolumbus objevil Ameriku.

Samotné průvody se v ulicích španělských měst konají pravidelně od poloviny 17. století. Poslední desetiletí jsou nesmírně vyhledávanou turistickou atrakcí s nálepkou kulturního dědictví. Je to i proto, že jsou na nich vidět vzácná umělecká díla, která se z kostelů a katedrál dostanou přímo do ulic. Podobizny svatých mají nevyčíslitelnou hodnotu. Plošiny, na kterých je nesou, jsou zdobené zlatem a stříbrem.

Hudba, svíčky a cenné kovy

Osobitou atmosféru procesí silně podporuje i hudební stránka. Místní Španělé všechno už od začátku roku pečlivě a každý rok znovu nacvičují.

S Pepém mluvíme i tom, že pro úspěch jednotlivých průvodů je nutné myslet i na takové detaily, jakými je velikost svíček. Děti v průvodech nosí svíčky menší, dospělí pak větší. A co se týče duchovního rozměru, ten už je záležitostí každého z účastníků a přihlížejících. Je ale běžné, že od dojetí a silných emocí při pohledu na ukřižovaného Ježíše Krista nebo Pannu Marii často slzí jedni i druzí.