Vážná muzika vůbec není o depce, usmívá se kytarový virtuos Brabec. V 70 vyráží na 70 koncertů

Nebývá to v tomto věku normální, že si virtuos udělá koncertní turné. A už vůbec nebývá normální, že to turné trvá od února až do konce roku. To sis udělal schválně?

To si vymyslela moje přítelkyně a partnerka Ivanka, která má koncertní agenturu a která se stará o mě a další hudebníky. Vymyslela, že když mám sedmdesátiny, udělá mi 70 koncertů. Jsem za to rád, myslím si, že je můžu uhrát.

Vzal jsem si k tomu samozřejmě nějaké partnery, zpívá se mnou Karolína Cingrošová, Alžběta Poláčková, dneska jedna z největších pěveckých hvězd, Dan Hůlka, Vilém Veverka, teď měl se mnou koncert Pavel Šporcl. Mám významné hosty a moc se na to těším. Už jsme odehráli tak jednu třetinu, ještě mám dvě třetiny do konce roku před sebou. A baví mě to, lidé chodí. Je to moc hezké, když člověk může zahrát lidem.

Čtěte také

Stáří je pro rockového muzikanta nepříjemný zádrhel, plešatění pracovní nekázeň, směje se Michael Kocáb

Říkala jsem si, jestli to není dáno tvou sportovní povahou a tím, že neustále trénuješ, cvičíš. Máš tu potřebu dělat to, co tě vybudovalo před mnoha lety v Plzni?

Čím je člověk starší, musí hrát víc, nemyslím víc hodin, ale musí hrát poctivě, musí hrát každý den. Už si nemůžu dovolit jít třeba na 14 dní do hor, pak přijet, vzít kytaru a za tři dny hrát.

Je to jako se sportem, když je třeba cyklista zvyklý jezdit denně 80, 90 km, když zestárne, může jezdit pořád, ale musí doopravdy pořád, ne si říct, že se na to měsíc vykašle. To by si strhnul nohy, stejně tak jako já bych si strhnul ruce. A proto se musím před každým koncertem rozehrát, nemusím hrát mnoho, protože už to umím, ale musím si prsty rozhýbávat.

Vivaldiho koncert D dur byl napsán v Praze. Zjistilo se to rozborem papíru.

Zaujal mě Vivaldiho koncert D dur, protože ho prý napsal pro loutnu, na kterou se hrálo jenom u nás?

Vivaldiho koncert D dur je velice zajímavý, mám radost, že se ti líbil. K tomu muzika je, aby si lidé udělali hezký večer. A vážná muzika dokáže rozšířit obzor, najít v tobě věci, o kterých netušíš.

Vivaldiho koncert D dur vznikl v Praze, byl napsaný pro hraběte Vrtbu a dlouho se přemýšlelo o tom, jestli byl doopravdy napsaný v Praze. Pak se na to přišlo rozborem papíru. Zjistilo se, že papír byl vyrobený na Šumavě.

Koncert byl napsaný pro specifický nástroj – mandoru. Hrálo se na ní jenom v Praze, nástroj vypadal jako loutna, měl ale šest strun sborových, to znamená dvanáct strun, ale v ladění kytary. Je to velice identický nástroj a mrzí mne, že se na něj mnoho nehraje a že dnešní loutnisté, kteří jsou úžasní, na to zapomínají. 

Čtěte také

Všestrannost inspiruje, jedno žánrové údolí se může omrzet. Vivaldiho polidšťujeme, říká Jaroslav Svěcený

Poslouchala jsem tvůj výběr na rádiu D-dur, a měla jsem po dvou hodinách pocit, že muzika byla povznášející, radostná, vášnivá, krásná, ale bez těžkých smutných tónů. To je muzika, kterou máš rád?

Vážná muzika vůbec není o depce. Může být smutná, ale když skladatel píše smuteční pochod, a když se mu to daří, má hroznou radost. Není smutný, ale má radost, že se mu práce daří. Skladatel, když píše smutnou muziku, nikdy není smutný.

Proč Lubomíra Brabce baví outdoorové sporty? A proč se rozhodl napsat kuchařku? Poslechněte si celý rozhovor.