Jak se změnil sport, hudba nebo životní styl za 10 let? Otevřeli jsme schránku s předpovědí budoucnosti
Ve čtvrtek 18. května ve 20:15 oslavil Český rozhlas 100 let. Minutu poté byla otevřena časová schránka se vzkazy z roku 2013. Tisíce posluchačů tipovaly, jak bude vypadat život za deset let, tedy dnes. Anketa byla rozdělena do několika částí a každá část měla svého patrona. Někteří z nich byli hosty speciálu Radiožurnálu a Dvojky, kterým posluchače provádí Lucie Výborná a Dalibor Gondík. Jak jsme si mysleli, že bude Česko v roce 2023 vypadat? A čím žijí dnes patroni ankety?
Ohlédnutí do minulosti
„Když se přeneseme do roku 2013 – prezidentem se stal Miloš Zeman, České lvy vyhrál film Ve stínu režiséra Davida Ondříčka, minimální mzda se zvýšila na 8 500 korun a v Praze se narodila první česká paterčata,“ připomíná reportérka Regina Květoňová.
Lidé si tipovali, kdo bude v roce 2023 prezidentem nebo třeba jestli budeme i nadále platit za internet. „Lidé se strefili – za internet stále platíme a euro nemáme. Co se týče nezdarů, Posluchačům se nepodařilo trefit jméno současného prezidenta Petra Pavla, nejvíce hlasů tehdy dostal politik Jiří Dienstbier. Lidé tipovali, že pravomoci prezidenta budou menší, ale zůstaly stejné,“ upřesňuje Regina Květoňová.
Patronka Martha Issová
„Věřte v nejlepší a buďte připraveni na nejhorší. To je moje poselství.“ Takto zněla zpráva, kterou před deseti lety posluchačům rozhlasu vzkazovala.
Gondík: To jsi byla o deset let mladší. Vidíš to úplně stejně i v současné době?
Je vždycky těžké, jak je to vytržené z kontextu. Nevím přesně, jak tehdy ta otázka byla položena, proč jsem pronesla zrovna tuto větu, ale samozřejmě „věř v nejlepší, připrav se na nejhorší“ stále platí. Stále si myslím, že je to pro život dobré.
Gondík: Když se podíváš na tu dekádu 2013–2023, překvapilo tě něco? Stalo se něco, co jsi nečekala?
Teď mě napadá, že nejvíc mě asi překvapil celkový vývoj společnosti nebo ta nálada, která probublává, a já doufám, že nabere zase trošku jiný směr...
Výborná: Specifikujte tu náladu, jaká probublává...?
Čtěte také
Myslím ve společnosti a myslím si, že Václav Havel tomu říkal blbá nálada. A já jsem nečekala, že takhle krátkou dobu po revoluci se bude společnost popasovávat s věcmi, jako je válka, nikoho z nás nenapadlo, že přijde covid, to byly věci, které mě hodně překvapily, a ne úplně mile. Vývoj společnosti, to, jakým způsobem se teď pereme s nějakým společenským nenaladěním jednotlivých frakcí vůči sobě, to jsem netušila, že přijde takovou silou a takhle rychle poté, co jsme si vydobyli svobodu.
Výborná: Každý rodič myslí na to, aby se jeho dětem dobře vedlo, abychom tu po sobě něco nechali, v čem se našim dětem bude žít lépe... Co chcete pro svoje děti?
Přející, otevřenou, svobodnou, tolerantní, laskavou společnost, to je moje přání, které vysílám. Pak bych si přála, aby planeta zůstala zachovaná, tzn. společnost zodpovědnou za prostředí, ve kterém žijeme. To jsou nejzásadnější věci.
Patroni Zuzana Hejnová a Vladimír 518
Gondík: Téma celého speciálního vysílání je obecně plánování, předpověď, vize... Chtěl bych se vrátit se Zuzanou Hejnovou do dětských let. Jako dítě nebo jako člověk, kterému se všechno před sebou tvoří, vzpomenete si na to, že už jste plánovala zlaté medaile, tenhle směr?
Hejnová: Musím říct, že sport mě bavil od malička, rodiče mě do toho nemuseli nutit. Naopak si pamatuju i chvíle, kdy třeba pršelo a mamka mi říkala: Zůstaň doma, dneska nechoď. A já jí řekla: Ne, mě to baví, na ten trénink půjdu, i když prší...
Moc si to nepamatuju, ale první trenérka mi říkala, že když jsem přišla poprvé na trénink, tak jsem jí rovnou řekla, že budu mistryně světa. Takže asi jsem to nějak naplánované měla a šla jsem si za tím, ale já si to nepamatuju...
Výborná: Vladimíre, jak moc je potřeba sebevědomí ve vaší branži? Kromě toho, že musíte něco umět...
Vladimír 518: Někdo je falešně sebevědomý, někdo si uvědomuje svoje limity i možnosti. A v tu chvíli, kdy se člověk smíří sám se sebou a bere se takový, jaký je, může to nastartovat i docela příjemné sebevědomí, které není falešné, není egoistické, ale je to užívání si toho momentu a disciplíny, což může být běh i koncert a cokoliv jiného. Podle mě je to hrozně důležité, protože bez toho to není ono.
Výborná: V kolika letech jste na to přišel?
Vladimír 518: Trvalo to. Pamatuju si, jak jsem se bál jít na stage. Začátek je takový, člověk si nevěří, má pocit, že to neproudí správným způsobem. Stát na pódiu znamená být hodně odhalený. Pamatuju si období, kdy jsem měl pocit, že jsem na tom pódiu nahý. Člověk má tendenci se schovat.
Čtěte také
Ale pamatuju si moment, kdy jsem pochopil, že mi je tam strašně dobře a že se mi tam líbí, oprostil jsem se od veškerých pochyb a nejistot. A to byl moment, kdy se zažehlo něco strašně zajímavého a od té doby si ten pocit uchovávám. Dneska se na pódium těším. Ať je situace jakákoli, baví mě vyrovnat se s tím momentem, i když zažiju, že tam je málo lidí nebo to nehraje, něco není optimální, baví mě ten challenge překonat a zjistit, že i v tom je možné to najít.
Pedagožka a filozofka Tereza Matějčková
Výborná: Zdrojů, které se na nás valí, je hodně. Jak to všechno zvládnout a neutopit se přitom v balastu té doby? Máte na to odpověď?
Nemám, ale skutečně si myslím, že doba je objektivně těžká. Žijeme v současnosti ve společnosti, která se opravdu ohromně zrychluje, což zjišťujeme na tom, že lecjaké instituce mají nižší životnost než lidský život. Přežíváme instituce. Instituce neznamená nějaký barák, ale sdílená očekávání. A ta se neustále mění.
Mění se, co mám umět, jakým způsobem mám pracovat, mění se rodiny, často se rozpadají, nově se konfigurují. Na člověka to klade velké nároky. Na to nemám žádnou odpověď. To, co pomáhá mně, je snažit si od toho získávat odstup intelektuální prací. Schopností soustředit se a učit se soustředit a neustále bojovat proti tomu, jak naše doba působí na naši mysl a působí nám absolutní nesoustředěnost.
Čtěte také
Vidím to u studentů, u sebe: píšu nějaký text a mám ještě dalších deset otevřených záložek a přeskakuju mezi nimi, do toho mi někdo volá, do toho kontroluju maily...
Neustále na sebe uvalovat disciplínu a navzdory všemu být schopen se soustředit je důležité už proto, že chceme, aby nás život bavil. Bez soustředěnosti není ani zábava. Je to strašně důležitá dovednost. Když ji nebudeme mít, budeme nešťastni. Když ji mít budeme, můžeme stejně selhat, ale je to podmínka pro to, abychom měli alespoň naději, že se nám něco povede. I ten vztah potřebuje soustředění.
Jaké otázky bychom si podle filosofky Terezy Matějčkové měli do dalších dekád klást? Jak pomáhá Tereze Matějčkové filosofie v běžném životě? Na čem aktuálně pracuje Vladimír518? Jak Zuzana Hejnová vnímá, že se proměnil během deseti let sport? A co si každý z nich přeje pro své děti? Patronem životního stylu byl v anketě Jiří Bartoška. Jak se trefil ve své předpovědi? Jaké měli posluchači představy o oblasti sportu a hudby?
Související
-
Zjistila jsem, že mě strašně baví hrát policajtky, říká k minisérii Pozadí událostí Martha Issová
V minisérii Jana Hřebejka hraje vyšetřovatelku Lídu, v novém filmu Buko mladou autistku. „Díky herectví se můžu vydávat někam, kam bych jinak ani nenakoukla,“ usmívá se.
-
Jak se Český rozhlas měnil během sta let? Přijďte na výstavu Sto let je jen začátek
Ke stému výročí pořádá Český rozhlas spolu s Národním technickým muzeem výstavu „Sto let je jen začátek – Český rozhlas 1923–2023“.
-
Vyprávíme příběhy, co je lidstvo lidstvem, jen s jinou technologií, popisuje moderátor Jan Pokorný
Český rozhlas slaví 100 let. Ve speciálním dílu Lucie Výborná zpovídala v Národním technickém muze různé hlasy rozhlasu. Poslechněte si i klenoty z archivu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
