Stáří je pro rockového muzikanta nepříjemný zádrhel, plešatění pracovní nekázeň, směje se Michael Kocáb

S Michalem Horáčkem si prý 25 let dlužíte operu. A teď pracujete na opeře Vyhnání ďáblů z Areza, což je původně obraz italského malíře Ambrogia di Bondoneho. O čem to bude?

Odvíjí se to od biblického příběhu, ale my ho chceme našít na současnou situaci, kterou jsme obklopeni, tedy na útok z Moskvy.

Michael Kocáb a Lucie Výborná|foto:Agáta Faltová, Český rozhlas

Člověk se dostane do situace, o které by si nikdy nepomyslel, že se zrovna jemu může stát, a najednou čelí katastrofě. Nejsme to tedy konkrétně my Češi, ale Ukrajinci. A my chceme postihnout různé způsoby reakcí lidí. Teď jsme ve fázi, kdy s Michalem dáváme dohromady libreto, scénář, příběh.

A slyšíš už tu hudbu?

To ne. Otázka slyšení hudby je věc, kterou se zabývám už od svých studijních let na konzervatoři, kde se často říkavalo – slyším to. No – já to neslyším. Já si to představuji. V těch představách něco slyším, ale je to pořád jen představa. Že by mi v hlavě zněl orchestr a já jen rychle opisoval, to bohužel ne.

Čtěte také

Za odsun sovětských vojsk by měl být Kocáb svatořečen, říká Sommerová. Natočila o rockerovi a politikovi dokument

Zpívá se ti dnes píseň Stáří jinak?

Pořád čekám, kdy mně řeknou, že bych měl zpívat Stáří, zatím pořád ještě zpívám Mládí. Nezpívá se mi jinak, protože se mentálně pořád cítím na třicet. Nemohu sloužit – moje máma mi říká, že bych měl umět stárnout. A já jí odpovídám, ať mě do toho stáří pořád tolik nenutí.

Speciálně pro profesi rockového muzikanta je stáří nepříjemný zádrhel, který se musí eliminovat a vytěsňovat. Zrovna tak jako plešatění, to je pracovní nekázeň.

Jak posloucháš vážnou hudbu? Máš na to čas? A když máš, co si poslechneš?

Miluji Wagnera. Wagner je monumentalista. Jeho umění bylo zneužito v Třetí říši, ale on za to nemohl. Pak Stravinského a samozřejmě trojici Beethoven, Mozart, Bach, to je moje školní literatura, znám od nich téměř vše.

Čtěte také

Ve vztazích jsem zůstal jako kůl v plotě. Jsem fanatik práce, je to droga, přiznává Michael Kocáb

Oni jsou kyslík, voda a vzduch hudebního skladatele. A ještě bych k nim doplnil The Beatles. Myslím si, že disponovali stejně mohutným talentem. Bachovo Air je stejná písnička jako Yesterday. Kde je rozdíl? Jenom jiné tóny jinak doprovázeny a jiná vážnost, se kterou je k dílu přistupováno.

Jaký máš vztah k rozhlasu?

Já jsem homo politicus. Proto se mi vybaví rozhlas v historii, kdy sehrál v československé politice významnou roli, například v květnu 1945 při Pražském povstání. To je pro mě zásadní. A co se týče rozhlasu jako média, tak má jednu obrovskou výhodu, která už dnes moc neplatí – a to, že tu nejsou kamery a člověk se soustředí jen na tu podstatu a moderátora.

Jak reaguje Lucie Výborná, když nedorazí včas do studia? A kdy Michael Kocáb naposledy dirigoval? Poslechněte si celý rozhovor.