Česká slamová scéna je unikátní humorem, říká mistr republiky ve slam poetry Matěj Plachta

Slam poetry je poezie naživo, poezie okamžiku. Těžko se to definuje. Když jsem se dívala, jak se ptali vašich kolegů a kolegyň, co je to slam poetry, spousta z nich se snažila z toho nějakým způsobem vykroužit a báli se použít slovo „poezie“. Jak to máte vy? Co byste mi řekl o definici slam poetry?

Čtěte také

Poetry jam je křižovatka forem. Niterná kombinace hudby a poezie oslovuje i publikum v Lublinu

Taky jsem s tím dlouho bojoval. Často jsem říkal, že to je něco mezi tady tím a tady tím. Ale přijde mi, že to slam poetry trochu škodí. Přijde mi zajímavé, proč je neustále potřeba vysvětlovat, co je slam poetry, skrze různé jiné věci. Všichni víme, co je rap. Rap je prostě rap, hudba je hudba, zpěv je zpěv, divadlo je divalo. Ano, je to poezie, je to v tom slovu, když to přeložíme. Je to úderná, rázná poezie. A to stačí. Jak to lidi dělají, to už může být různorodé.

Jeden z vašich kolegů, myslím, že Bohdan Bláhovec, říkal: Stát se textem. Což asi na tom jevišti docela platí, ne?

To si myslím, že je hodně trefné.

Studujete vysokou školu, máte kapelu Matěj, takže jste performer. Nemáte problém s tím vystoupit před lidi...

Naučil jsem se nemít problém. Nejdřív jsem měl kapelu, pak jsem začal slamovat. Od té doby jsme tři roky měli s kapelou pauzu. A potom, co jsem osm měsíců oficiálně slamoval, jsme měli koncert a všiml jsem si, že se na té stagi najednou cítím úplně jinak. Dřív jsem se hodně styděl, bál jsem se být já. A teď je to v pohodě. Stal jsem se Matějem v kapele Matěj.

O čem teď píšete?

Teď jsem si dával chvilku pauzu. Ale plánuju... Texty jsem psal vždycky tak, že když jsem měl nějakou akci, večer předtím jsem to ze sebe vyplodil. Tyto Touhy vznikly za jeden večer. Není mi moc vlastní nějak hodně plánovat, o čem budu psát, musí to vždycky přijít. Ale teď jsem si řekl, že bych rád vystřelil do různých směrů, protože moje texty jsou převážně humorné a rád bych taky předal nějakou myšlenku. I když věřím, že humor tam pořád bude jako důležitý nástroj, ačkoli to bude vážné. Takže přemýšlím nad tím, co bych chtěl okomentovat. Ale že bych měl něco přesného, to se říct nedá.

Dívala jsem se na to, jak vypadá slam poetry v Británii, a zjistila jsem, že tam se tolik humor nepoužívá, což mě v této anglosaské zemi docela překvapilo. Je česká slamová scéna charakteristická tím, že si ze spousty věcí, se kterými třeba nemůžete jako vaše generace pohnout, děláte srandu?

Čtěte také

Divadlo ve stylu newyorského klubu. Do Violy vrátíme hudbu i poezii, plánuje ředitelka Cibulková

Myslím, že určitě. Lidi možná mají problém s tím, že v české slamové scéně humor je. Já jsem za to rád, mě to baví. Ale myslím si, že opravdu nikde jinde to není. Například minulý rok bylo mistrovství Evropy na Slovensku a tam prakticky nezazněl ani jeden vtipný text. Humor tam sem tam sloužil jako nástroj, ale že by bylo čistě tři čtyři minuty něčeho vtipného, to se nestalo.

Co vás inspiruje?

Myslím, že asi nic konkrétního. Způsob, jak tvořím, je, že si sednu, dám si jednu věc, kterou bych chtěl zrýmovat. Třeba si řeknu: „touhy“ nebo „trapno“ nebo „co nesnáším“. Pak si udělám obrovský seznam všech možných věcí. Věcí, které zná každý, ale málokdy si na ně vzpomene, a až když je slyší vyjít z toho pódia, řekne si: No jo! To je pravda!

Když se trošičku hlouběji ponořím do vaší komunity, jaké lidi tam potkám?

Spoustu vyučujících. Spoustu muzikantů, novinářek a novinářů, je tam jeden právník. Možná víc. Každopádně hodně lidí s hodně různými názory, které říkají často rádi nahlas.

Jak moc musí být slam poetry ve verších? Může být pro Matěje Plachtu podnětné, o čem slamují ostatní? Jak si ve škole buduje autoritu a co říkají studující na slam poetry? A jak oslavil vítězství v mistrovství České republiky? Poslechněte si celý rozhovor.