Aby se postavily nepravostem, potřebují děti odvahu, chytrost a rétoriku, učí cestovatel Pištora

Vašku, sáhla jsem trochu do tvé minulosti, kde nastal rapidní zlom po tom uštknutí zmijí útočnou v Jihoafrické republice. Říkal jsi, že jsi měl dost času v posteli si to rozmyslet. Co se potom dělo s tvým životem a tvým podnikáním?

Bylo to velice záhy po opuštění nemocnice. Byli jsme v Jižní Africe na pozorování velkého bílého žraloka. Byli tam se mnou tři kamarádi, a protože nebylo počasí a nemohli jsme na pozorování, tak jsme si půjčili čtyřkolky a jezdili jsme po horách.

Když jsme je vraceli, tak vidím, že se ke mně blíží člověk, na tričku měl To live not exist a pod tím čtyřkolku. Na čtyřkolku jsem kašlal, ale hrozně mě zaujal ten nápis To live not exist.

Čtěte také

Procházky divočinou mění vnímání. Přijdete na jiné věci než v městské džungli, říká průzkumník Pištora

To znamená Žít a ne pouze existovat.

Tak. Ale já jsem si to okamžitě převedl na to, že bych měl pomáhat. Pomáhat lidem, dětem ve školách, povzbudit je v začátcích života, ukázat jim možnosti, jak se může život odvíjet dál. Jistota, že na to mám a mohl bych být úspěšný vyplývala z mých zkušeností, například z potápění, dále z návštěv komunit po světě, jako je Papua, jižní Etiopie, Angola a podobně. Mám co říct.

Díky tomu, že mám tyto konkrétní životní zkušenosti z přírody jak polární, tak podvodní, tak s etniky, věřím tomu, že na základě výsledků a ohlasů dělám tuto aktivitu dobře. Bez těchto zkušeností, bych před těmi dětmi nemohl stát. Je znovu aktivita To live, not exist.

Zlo páchané na oceánech

Ještě se vrátím k projektu To live, not exist, protože přednášíš na různých školách i pro různé věkové kategorie. Věřím tomu, že lidi extrémně přitahuje dobrodružství a jsou dobrodruzi, kteří vypráví o všech svých historkách, ale chybí mi tam to B. Co říkáš dětem, které samozřejmě dobrodružství přitahuje taky, když se spolu o něm bavíte?

Jsou minimálně dvě kategorie, se kterými seznamuji posluchače, děti ve školách. Společný jmenovatel je příroda: podvodní příroda, ale i záležitosti typu Papua, kde navštěvuji komunity a celosvětově velice důležitou papuánskou přírodu posluchačům přibližuji. Bez těchto návštěv a ponorů bych nebyl schopen takto argumentovat a vyprávět, abych – doufám – posluchače zaujal.

Čtěte také

Potápěč Vondrášek strávil pod vodou přes 160 hodin: Až když pod hladinou můžete žít, tak to tam dokážete pořádně poznat

To, co vidím, že se stalo za 20 let mé potapěčské kariéry, je velice bolestivé. Mě to skutečně bolí, je to příšerné. Jeden příklad za všechny: Mosambik, Manta Reef, první ponor, je to skutečně hodně dávno. Manta Reef, to je čisticí stanice...

Jenom dodám, že to není čisticí stanice pro potápěče, ale pro manty samotné, pro které je tento bod mimořádně důležitý.

Přesně tak. Manta najede na reef, otevře ústa, malinké rybičky-čističi přijedou, vyčistí jí ústa, manta popojede dál a přijede druhá manta.

Manta obrovská|foto:Profimedia

Za šest, za osm let jsme se tam vrátili – ani jedna manta. Byly jsme tam tři výpravy, Němci, Češi a ještě někdo. Ptám se: Viděli jste někdo během těch deseti dnů nějakou mantu? Ne, nikdo neviděl žádnou.

Velice podobné, kousek níž: první návštěva a osm tygřích žraloků. Za deset let ani jeden. Prostě zmizeli. Když tuto tématiku načítám, abych stále mohl podávat aktuální informace na školách, život v oceánech prostě mizí.

Mizí i arktická a antarktická příroda. Ale když přijde nějaký šikovný kluk nebo holčička a řekne: „Já budu taky pomáhat žralokům, delfínům nebo mantám,“ co jim říkáš? Co jim vysvětluješ, co mají děti pochopit?

Já jim to schvaluji – kdo skutečně chce takto v životě dál působit, pomáhat přírodě, třeba i podvodní, v Čechách se dá studovat na Jihočeské univerzitě. Potom v uvozovkách stačí udělat si dokonalé profesionální zázemí, být potápěčským instruktorem a v jakékoliv databázi vás velice uvítají. Můžete dál pracovat jako vědecký pracovník a pomáhat, těchto příležitostí je stále hodně.

Čtěte také

Vodu v krajině zajistí až regenerativní zemědělství. Obří lány musí zmizet, nastiňuje krajinotvůrce

Ale milé děti, vy vlastně chcete pomoci odstranit zlo, které se páchá na oceánech. A dovedete si představit, až budete ve vyšším věku, že podobné zlo nebo nějaké nepravosti se budou dít ve vaší komunitě, přímo v Čechách, kdy budete svědkem něčeho, co byste chtěli změnit?

Toto vyprávím velice programově, mám to připravené, protože neodejdu, dokud se nedohodneme na řešení. A řešení spočívá v tom, abychom si vyjmenovali tři vlastnosti a dovednosti, které je třeba mít, aby se těm nepravostem byli schopni postavit. Chceš je slyšet?

Chci.

Dávám jim otázku, co by to mohlo být. Chvilku to trvá, ale nakonec se shodneme, že musí být chytří, aby si poradili s nepravostí. Druhá vlastnost je, aby byli odvážní – můžeš být chytrá, ale když nebudeš odvážná, tak je tvoje chytrost houby platná. A i když budeš chytrá a odvážná, ještě je to málo. To třetí slovo dost dlouho trvá – je to rétorika. Dovést správně mluvit.

Co Václava Pištoru žene i v pokročilém věku na polární cesty? Jak se udržuje v kondici a jak přemýšlí o hraničním okamžiku blízké smrti? Poslechněte si celý rozhovor.