Aby se postavily nepravostem, potřebují děti odvahu, chytrost a rétoriku, učí cestovatel Pištora
Zlomovým okamžikem v životě polárního průzkumníka Václava Pištory bylo uštknutí zmijí. Dal si závazek, že jeho pobyt na světě bude společensky prospěšný a upnul se k heslu To live, not exist. „Okamžitě jsem si to převedl na to, že bych měl pomáhat. Pomáhat lidem, dětem ve školách, povzbudit je v začátcích života, ukázat možnosti, jak se může život odvíjet dál,“ líčí cestovatel, co jej ponouklo sdílet s dětmi zkušenosti různých komunit světa. Co jim říká o mizejícím životě?
Vašku, sáhla jsem trochu do tvé minulosti, kde nastal rapidní zlom po tom uštknutí zmijí útočnou v Jihoafrické republice. Říkal jsi, že jsi měl dost času v posteli si to rozmyslet. Co se potom dělo s tvým životem a tvým podnikáním?
Bylo to velice záhy po opuštění nemocnice. Byli jsme v Jižní Africe na pozorování velkého bílého žraloka. Byli tam se mnou tři kamarádi, a protože nebylo počasí a nemohli jsme na pozorování, tak jsme si půjčili čtyřkolky a jezdili jsme po horách.
Když jsme je vraceli, tak vidím, že se ke mně blíží člověk, na tričku měl To live not exist a pod tím čtyřkolku. Na čtyřkolku jsem kašlal, ale hrozně mě zaujal ten nápis To live not exist.
Čtěte také
To znamená Žít a ne pouze existovat.
Tak. Ale já jsem si to okamžitě převedl na to, že bych měl pomáhat. Pomáhat lidem, dětem ve školách, povzbudit je v začátcích života, ukázat jim možnosti, jak se může život odvíjet dál. Jistota, že na to mám a mohl bych být úspěšný vyplývala z mých zkušeností, například z potápění, dále z návštěv komunit po světě, jako je Papua, jižní Etiopie, Angola a podobně. Mám co říct.
Díky tomu, že mám tyto konkrétní životní zkušenosti z přírody jak polární, tak podvodní, tak s etniky, věřím tomu, že na základě výsledků a ohlasů dělám tuto aktivitu dobře. Bez těchto zkušeností, bych před těmi dětmi nemohl stát. Je znovu aktivita To live, not exist.
Zlo páchané na oceánech
Ještě se vrátím k projektu To live, not exist, protože přednášíš na různých školách i pro různé věkové kategorie. Věřím tomu, že lidi extrémně přitahuje dobrodružství a jsou dobrodruzi, kteří vypráví o všech svých historkách, ale chybí mi tam to B. Co říkáš dětem, které samozřejmě dobrodružství přitahuje taky, když se spolu o něm bavíte?
Jsou minimálně dvě kategorie, se kterými seznamuji posluchače, děti ve školách. Společný jmenovatel je příroda: podvodní příroda, ale i záležitosti typu Papua, kde navštěvuji komunity a celosvětově velice důležitou papuánskou přírodu posluchačům přibližuji. Bez těchto návštěv a ponorů bych nebyl schopen takto argumentovat a vyprávět, abych – doufám – posluchače zaujal.
Čtěte také
To, co vidím, že se stalo za 20 let mé potapěčské kariéry, je velice bolestivé. Mě to skutečně bolí, je to příšerné. Jeden příklad za všechny: Mosambik, Manta Reef, první ponor, je to skutečně hodně dávno. Manta Reef, to je čisticí stanice...
Jenom dodám, že to není čisticí stanice pro potápěče, ale pro manty samotné, pro které je tento bod mimořádně důležitý.
Přesně tak. Manta najede na reef, otevře ústa, malinké rybičky-čističi přijedou, vyčistí jí ústa, manta popojede dál a přijede druhá manta.
Za šest, za osm let jsme se tam vrátili – ani jedna manta. Byly jsme tam tři výpravy, Němci, Češi a ještě někdo. Ptám se: Viděli jste někdo během těch deseti dnů nějakou mantu? Ne, nikdo neviděl žádnou.
Velice podobné, kousek níž: první návštěva a osm tygřích žraloků. Za deset let ani jeden. Prostě zmizeli. Když tuto tématiku načítám, abych stále mohl podávat aktuální informace na školách, život v oceánech prostě mizí.
Mizí i arktická a antarktická příroda. Ale když přijde nějaký šikovný kluk nebo holčička a řekne: „Já budu taky pomáhat žralokům, delfínům nebo mantám,“ co jim říkáš? Co jim vysvětluješ, co mají děti pochopit?
Já jim to schvaluji – kdo skutečně chce takto v životě dál působit, pomáhat přírodě, třeba i podvodní, v Čechách se dá studovat na Jihočeské univerzitě. Potom v uvozovkách stačí udělat si dokonalé profesionální zázemí, být potápěčským instruktorem a v jakékoliv databázi vás velice uvítají. Můžete dál pracovat jako vědecký pracovník a pomáhat, těchto příležitostí je stále hodně.
Čtěte také
Ale milé děti, vy vlastně chcete pomoci odstranit zlo, které se páchá na oceánech. A dovedete si představit, až budete ve vyšším věku, že podobné zlo nebo nějaké nepravosti se budou dít ve vaší komunitě, přímo v Čechách, kdy budete svědkem něčeho, co byste chtěli změnit?
Toto vyprávím velice programově, mám to připravené, protože neodejdu, dokud se nedohodneme na řešení. A řešení spočívá v tom, abychom si vyjmenovali tři vlastnosti a dovednosti, které je třeba mít, aby se těm nepravostem byli schopni postavit. Chceš je slyšet?
Chci.
Dávám jim otázku, co by to mohlo být. Chvilku to trvá, ale nakonec se shodneme, že musí být chytří, aby si poradili s nepravostí. Druhá vlastnost je, aby byli odvážní – můžeš být chytrá, ale když nebudeš odvážná, tak je tvoje chytrost houby platná. A i když budeš chytrá a odvážná, ještě je to málo. To třetí slovo dost dlouho trvá – je to rétorika. Dovést správně mluvit.
Co Václava Pištoru žene i v pokročilém věku na polární cesty? Jak se udržuje v kondici a jak přemýšlí o hraničním okamžiku blízké smrti? Poslechněte si celý rozhovor.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor


Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Prosperitu ve členství v NATO a EU nevidím. U záruky bezpečnosti si také nejsem jist, říká poslanec Kobza
-
Rusko a Ukrajina zahájí okamžitě jednání o konci války, prohlásil Trump po telefonátu s Putinem
-
Češi porazili Německo 5:0 a jsou zpět v čele skupiny. Dvěma góly se blýskl Flek, zářili i Pastrňák s Nečasem
-
‚Matka nás zachránila tím, že se nás zřekla.‘ Vzpomínky účastnic pochodu Němců z Brna