19. století si nesmírně vážím. Byla to doba opravdu šikovných lidí, vše se vyrábělo rukama, přemýšlelo se, říká sběratel parních strojů

Lidé sbírají různé věci. Někdo sbírá známky, někdo různé krabičky, maličkosti... Parní stroje, zejména ty, které stojí před domem, ale i ty, které jsou tady za domem, úplně malé nejsou. Kde se to ve vás vzalo?

Začalo to v roce 2002, kdy jsem k narozeninám dostal od mojí paní malý parní strojek, který byl model. Jeden model jsem měl jako malý od rodičů. Vzápětí se mi podařilo koupit v bazaru třetí parní strojek. Říkám: Ejhle! Vždyť to jsou krásné věci! Takových bych mohl mít! A tak jsem se do toho s vehemencí pustil. V roce 2002 se mi ještě docela dařilo, posléze pár roků to bylo dobré. Dával jsem si inzeráty do novin, časopisů, povídal jsem do hradeckého rádia, a tak se snažím přemlouvat lidi. Ne moc se mi daří.

Neřekla bych, že ne moc se vám daří, protože tady napravo od nás na vaší zahradě je hala, vypadá trošičku jako nádraží v té stylizaci. Pletu se?

Čtěte také

Vše od špendlíku po lokomotivu. Sběratel vytvořil unikátní muzeum obchodu a řemesel první republiky

To všechno já nazývám industriální pavilon. Byl rok 2008, kdy tady v Hradci Králové jsou na Labi parní lodičky. Má to můj známý pan Balský, ten mi ukázal po republice asi na pět velkých parních strojů, které se staly mým snem. K mání nebyly. Lidi si jich vážili. Já jsem tam jezdil, jezdím tam stále, poukazuju na to, že bych ty parní stroje dal dohromady, že by tady byly vidět, ale bohužel se mi moc nedaří. Ale přeci se podařilo, teprve po smrti pána jsem získal tuto lokomobilu, je to lokomobila Umrath, vyrobená v roce 1916, a tu jsem přivezl za velkých slavností sem. Přišel listopad a já ji neměl kam dát.

Co na to říkala vaše paní? Když jí přivezete něco, co svojí velikostí naprosto převyšuje běžný osobní automobil a leckterou dodávku a co má sklopený parní komín, protože jinak by se to do industriálního pavilonu nevešlo?

V současné době to má sklopený parní komín, ale to, co jsem přivezl, to bylo torzo. Za první republiky byla rodina, která tyto stroje půjčovala chudým sedlákům. Dva páry koní to dotáhly na pole a na poli přes pásový řemen poháněl mlátičku. Vepředu se topilo, nejlépe uhlím, ale uhlí nebylo nebo bylo drahé, tak se topilo dřevem nebo odpady. Zatopilo se, nalila se do toho voda, vytvořila se pára.

Co je na těch strojích tak krásného? Když postoupím vedle od té parní mlátičky, je tady stroj, o kterém jsem přesvědčená, že se zprovoznit dá. Co je na něm hezkého?

Bylo 18. století, továrny nebyly, byly jen malé manufaktury, které se stavěly u řeky, u vody, a pomocí vodního kola to pohánělo malé strojovny. Byly to truhlárny na nějaké strojní obrábění, ale všechno to bylo jen ruční obrábění. Teprve 19. století přineslo ten obrovský rozmach techniky. Té doby si nesmírně vážím, byla to doba opravdu šikovných lidí.

Inženýři té doby museli být geniální, když se na to tak dívám a uvědomím si, jak málo toho měli k ruce ve srovnání s dneškem.

Tenkrát se všechno vyrábělo rukama, hlavou, přemýšlelo se. Teď na to máme počítače a ti myslí za nás. Kreslí se výkresy za nás, všechno je usnadněné.

Čtěte také

Parní lokomotiva je symbióza topiče a strojvedoucího, když jeden selže, druhý je nahraný, vypráví historik lokomotiv

Řekněte mi prosím, co tohle udělá s kluky? S malými i velkými, když se přijdou podívat sem do Hradce Králové do muzea parních strojů?

Dovolím si říct, že nejvíc to udělá s těmi starými pány. Ti sedmdesátiletí pánové, kteří pamatují ještě ruční práci v továrnách a dokážou to všechno ocenit. Některé mladé to zajímá samozřejmě, chodí sem žactvo z učiliště. Musím říct, že ty staré to interesuje všechny.

Musím dopředu zavolat, objednat se? Nebo stačí, když tady v Malšovicích půjdu kolem a zazvoním? Protože ty dva velké parní stroje před vaším domem se nedají úplně minout?

To jsou tak velké stroje, které se nedostaly do zahrady. (směje se) Stačí zavolat, samozřejmě je lepší zavolat napřed, abych byl doma. Když doma nejsem, nemůžu ukázat. Muzeum nemám, muzeum to nejde nazvat, protože muzeum musí mít toalety a jisté předpisy. (směje se)

Co vystudoval Jan Tomek, když si umí poradit i s parními stroji? A jak vypadaly první dva modely, které odstartovaly celou sbírku? Poslechněte si celý rozhovor.