Poetry jam je křižovatka forem. Niterná kombinace hudby a poezie oslovuje i publikum v Lublinu
Tlumené světlo pohlcené neomítnutými cihlovými stěnami bývalé tiskárny, verše vyplňujících ticho místnosti a improvizovaná hudba dotvářející atmosféru předneseného. Tak vypadá Poetry jam – performativní poezie propojující autorské básně s hudbou, která vzniká tady a teď. Střediskem tohoto žánru se v Polsku pomalu stává Lublin, respektive zdejší Dům slov, kam láká stále více účinkujících i posluchačů.
„Je to spojení slova a hudby. Hudební podkres vytváří duo Czuła Obserwacja a doprovází naše hosty, kteří tu vystupují se svými autorskými texty. Jsou to hlavně básně, ale přichází i tvůrci čistě slamerských textů, improvizátoři, lidé s texty trochu blíže rapu. Je to vlastně taková křižovatka forem,“ vypráví Wojciech Dunin-Kozicki, básník a organizátor Poetry Jam Session v lublinském Domě slova.
Ve stejné budově před druhou světovou válkou sídlila tiskárna Popularna. Tady vycházela díla poety Józefa Chzechowicze. Dnes se tu nachází muzeum typografie a sály pro kulturní akce, jako je třeba Poetry jam.
„Každý soutěžící má v každém kole tři minuty. Při hodnocení jsme přijali slamerský model, tedy že rozhodují diváci. První kolo je vyřazovací – pomocí barevných papírů. Vždy se rozhoduje mezi dvěma vystupujícími,“ popisuje Wojciech Dunin-Kozicki a dodává, že v dalším kole rozhodují zvednuté ruce a počet ukázaných prstů. Tak diváci bezprostředně po vystoupení udělí jeden až tři body.
Ve chvíli, kdy se spolu bavíme, ještě není rozhodnuto, jak se bude hlasovat ve finále. Opět to ale bude na publiku.
Báseň pro tento čas a prostor
Vystupujících je tentokrát šestnáct. Jako třetí v červených šatech před diváky předstupuje Agnieszka Mąciková. Sálem zní znepokojivá temná hudba – výsledek předchozích vystoupení. Agnieszka kvůli tomu nakonec představuje jiný text, než který si připravila.
„Bylo to atmosférou toho místa,“ vypráví po vystoupení. „Na slam poetry chodím vždy připravená. Na poetry jamu jsem dnes podruhé. Přišla jsem s vybraným textem, ale nevím, jestli to bylo tou hudbou, nebo publikem, zkrátka v hlavě jsem si vybavila jiný text, než jaký jsem si připravila.“
Agnieszka je v běžném životě personalistka. Básně píše několik let, je to podle ní vedlejší účinek jejích vjemů a zážitků. Píše například cyklus krátkých básní Poezie nízkých letů. V Domě slova začala verši s názvem Nezákonnost odvolání.
„Je to báseň o tom, že nakonec nám nezbyde nic než to, co máme teď – život. A proti životu se nelze odvolat. Občas se nám zdá, že jsme tu tak trochu za trest,“ naznačuje hlavní téma autorka, která se svou tvorbou snaží ve čtenářích a posluchačích probudit sebereflexi.
Sluha lásky
Agnieszka nakonec do druhého kola nepostoupila, i když jen těsně. Na rozdíl od Roberta Karwata vystupujícího pod pseudonymem Habibi. Starší pán v květované košili a květovaném svetru zcela proměnil potemnělou atmosféru. V básni Sny neprodám mluvil o lásce a radosti ze života. A obojí z něj vyzařuje i při následném rozhovoru.
„Považuji se za sluhu lásky. Vždy jsem lásku hledal, ale to bylo hlavně instinktivně. A pak nastalo období v mém životě, kdy jsem byl doslova zachráněn. Paní mého srdce,“ vypráví.
„To už je dvacet let, žil jsem tehdy ve Varšavě a snažil se vydělat peníze, ale neúspěšně. A ona mi řekla: ‚Možná peníze vydělávat neumíš. Věnuj se něčemu, co by po tobě lidem zůstalo.‘ Nemluvila o psaní, ale já si o několik týdnů později sedl a napsal první báseň.“
Jako z Erbena
Vítězkou lublinské Poetry Jam Session se nakonec stala Sid T H X – slamerka pocházející z oblasti jižně od Lublinu. Začala velmi temným textem o svátku zemřelých. „Vybrala jsem texty, ve kterých jsem se inspirovala nejen polskými, ale celosvětovými svátky: Silvestrem a Svátkem všech svatých,“ vysvětluje. Tématem je smrt.
„O noci všech svatých, přiběhl tam, kde pohřbení mají bál, kde není živé duše a nemrtvý by se bál,“ recituje do mikrofonu bez známky trémy až erbenovské verše. Poezii mladá básnířka považuje za svůj život. „Není to jen o psaní, o vázání slov do veršů, ale je to vlastně každodennost. Poezii buď v sobě máš, anebo nemáš. Pokud ano, tvoříš při každé příležitosti.“
„Poezie mě doprovází celý život a podílí se na tom, jak vnímám svět a co mě v něm obklopuje,“ vypráví Sid T H X, která je jako doma i na slamerských pódiích. Loni prý překonala svůj rekord, když vystoupila na 56 slamech. Proto ten klid. I když jak přiznává, hudba v pozadí je pro vystupujícího výzvou, aby neztratil koncentraci.
Související
-
Patnáct metrů za šest sekund. Polské zlaté lezkyni z Paříže věnovali v rodném Lublinu mural
Aleksandra „Ola“ Mirosławová je rychlostní lezkyně a v této disciplíně už nějaký čas překonává své vlastní světové rekordy. A tak jí v jejím rodném Lublinu věnovali mural.
-
V Lublinu koupíte cebularz na každém rohu, ten jejich je prý nejlepší. Uchovává židovskou tradici
Před rokem 1939 tvořili židé více než třetinu obyvatel polského Lublinu. Druhá světová válka tradice přervala, ale zcela nevymazala. Přežívá například v podobě cebularze.
-
Tady se smáli, nakupovali. Tudy pospíchali. Vyvražděné lublinské Židy připomíná stometrový mural
Během 2. světové války přišel polský Lublin skoro o třetinu populace, většinou obyvatel židovské čtvrti. Památkou na ně je od roku 2016 stometrová nástěnná pouliční malba.
