Ve vztazích jsem zůstal jako kůl v plotě. Jsem fanatik práce, je to droga, přiznává Michael Kocáb
V listopadu bude mít premiéru film Symphony bizár. Jde o záznam koncertu Pražského výběru z O2 arény v roce 2016 a samotný Michael Kocáb ho označuje za labutí píseň kapely. „Dělám to pro příští generace. Můžeme mít i další koncerty, dál už se ale dostat nemůžeme. Je to se symfonickým orchestrem, je to v O2 aréně a je to s jedním z nejvýznamnějších světových dirigentů,“ vypočítává Kocáb. Co je pro něj dnes jako hudebníka nejdůležitější? A jaká kritika ho nejvíc bolí?
Říkáš, že už tě megalomanství tolik nebere a že ti jde víc o podstatu. Ta podstata je kde?
Jsou dvě podstaty: pravda a láska. Pravda je něco nehmatatelného, ale je to občerstvující nutnost pro prožití spokojeného života. Kdo se má pořád zaobírat lhaním a pamatovat si vlastní lži? Myslím, že se lidstvo jednou k pravdě vrátí s mohutným třeskem.
Ještě důležitější je láska, to jsou vztahy mezi lidmi. Nejen partnerské, ale i vztahy s dětmi nebo vztahy se sousedy a dalšími lidmi. Trochu nás to naučil koronavirus, který nám dal možnost uvědomit si, že patříme k sobě a musíme se bránit vnějšímu nebezpečí. Tehdy za socialismu nám vnější nepřítel, Sovětský svaz a komunisti, dával možnost semknout se do komunity. Pak přišel internet, kdy jsme se sobě začali vzdalovat a pokračuje to dál, je to velké riziko.
Vrátím se k té pravdě. Ikonického Sebastiána, text Michala Horáčka, zná úplně každý. Kdy tebe „zásah šípu záští“ bolel nejvíc?
Víc mě to paradoxně bolelo v hudební rovině než v té politické. Když jdete do politiky, musíte počítat s tím, že budete posetý šípy, to je v politice běžné. V hudbě jsem se s tím ale nikdy nedokázal vyrovnat. Například novináři označili album Za kyslík za paskvil, člověk úplně přestal chuť to dělat. Vždy jsem si říkal: Co jsi udělal tak krásného, že máš odvahu člověka srazit na kolena za jeho tvorbu? Pak se mi postupem času omlouvali.
Překvapuje mě, že se tě něco takového dotkne.
Strašně. Tvorba je křehká, dotýkáš se duše, jsou to obnažené nervy. Nikdy jsem nebyl schopen si na to zvyknout. Bolí to, jsou to šípy. Naštěstí jsem v životě neměl tu smůlu, že by mi umřel někdo z bližních, to by bylo ještě horší. Když jsem byl mladý, byl jsem šikanovaný…
… jak tě zmlátili doma ve vlastní posteli?
Ano. Ale to mě nebolelo, cítil jsem, že mám pravdu. Byl jsem z disidentské rodiny a jako prvňák jsem věděl, že máme pravdu, když odporujeme komunistům. Nebolelo to. Říkali mi „kostelní krysa“, tím mi jasně řekli, proč na mě plivou a kopou do mě. To mi nevadilo, to jsem pochopil. Pro pravdu šípy tolik nebolí. Bolí, když má člověk pocit, že je to nespravedlivé.
Čemu a komu dnes věnuješ svůj čas?
Zůstal jsem jako kůl v plotě, co se týče vztahů. Zasloužím si to. Otevřelo mi to ale určité možnosti, které moje povaha umí proměnit v pozitivum. Můžu pracovat od rána do večera. Dělám uměleckou práci, která mě baví, zdržuje mě i jídlo. Jsem fanatik práce. Je to droga, člověk by měl umět odpočívat. Já to nedokážu a zároveň vím, že to není dobře.
Čeho v životě Michael Kocáb skutečně lituje? Proč si klipy nejraději stříhá sám? Co přivedlo jednoho světoznámého dirigenta ke spolupráci s Pražským výběrem? A k čemu ve studiu používá rakev? Poslechněte si celý rozhovor.
Související
-
Kocáb s Horáčkem stavěli v roce 1989 mosty. Hrozilo násilí,...
Nezávislé iniciativy v Československu požádaly v roce 1989 Sovětský svaz, aby odsoudil vojenskou intervenci Varšavské smlouvy do Československa. Charta 77, Obroda, ...
-
Bláznivost nás nepustila. Ani tah na hudbu, shodují se členové Pražského výběru
Lucie Výborná natáčela ve zkušebně rozhovor s Pražským výběrem, než se kapela vydá na šňůru letních koncertů. Jak vnímají revizi své hudby? A kdo je DJ Rockstar?
-
Chceme vystoupit ze svého stínu, říká Michal Pavlíček. Vydá Pražský výběr novou desku?
Co všechno zahraje Pražský výběr na Metronome Festivalu?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.