Petr Zelenka si dokáže z lidí střílet a zároveň u toho otevírat otázky. V Limitech vzdávám hold své tetě, prozrazuje herečka Tatiana Dyková

Viděla jsem první dva díly série Limity Petra Zelenky, kde hrajete na první pohled přímočarou ženu, která pracuje v továrně na podprsenky. Bývalá manželka hlavního hrdiny, kterého hraje Aleš Háma. Jak se hraje s Alešem Hámou?

Čtěte také

Ze StarDance jsem si odnesla soubor radostí. Bolelo mě úplně všechno, celá Paulová, usmívá se herečka Jana Paulová

Výborně. Aleš je hrozně fajn člověk a už jsme spolu natáčeli. Myslím, že Aleš toho nenatočil zase tak moc a vždycky jsem u toho byla. Jednou jsme spolu točili televizní inscenaci Kolotoč, což bylo o manželském páru, kterému se narodí dítě, a o všech těch strastech, co přináší první dítě.

A hlavně jsme spolu zažili Tvoje tvář má známý hlas. Tam se lidi moc dobře poznají, protože je tam obrovské napětí, velká únava a tak. Takže my s Alešem, řekla bych, na sebe slyšíme, máme rádi stejný humor a fakt je moc milý.

Jaké bylo zadání od pana režiséra? Co vám řekl, že po vás chce a jak to máte hrát?

Hodně jsme četli, mělo to velkou přípravu, což mám ráda. U stolu se všechno vysvětlí – všechny vztahy, všechny myšlenkové pochody. Když je to precizně připravené, je v tom větší svoboda a člověk přijde na plac, dostane kostým a začne: „Jo, takže ještě s tím IQ půjdeme trošku níž, protože jestli ta paní je schopná si toto vzít na sebe, mít takto odbarvené vlasy, tak to úplný Einstein nebude.“ 

Pocta tetě

Máte tam neodolatelnou červenou podprsenku a oranžové tílko s velkými otvory.

Čtěte také

Když věci berete moc vážně, zabije vás to. Za divadlo dávám život, vypráví herec a režisér Miroslav Hanuš

Ano, ale zároveň to ani není o inteligenci, ale o bezprostřednosti a o tom, že ta paní je hrdá na to, že pracuje v podprsenkárně, je hrdá na to, že ta prsa do toho má… I když já je tedy nemám, takže se nějak musela vytvořit.

Vyrůstala jsem navíc v Aši, jezdila jsem tam k babičce na prázdniny, mám tam půlku naší rodiny. A tam ženy převážně pracovaly v textilkách, takže to mám trošku načuchané.

Hrajete někoho ze svých příbuzných? 

Hraji svoji tetu. V dalších dílech tato žena bude mít větší prostor. Byl to hold mé tetě.

Je vám téma Limitů blízké?

Je to téma, nad kterým samozřejmě člověk přemýšlí, to znamená nad ekologií. Začne to otvírat otázky, což mě na Petrovi baví. Dokáže dělat humor, střílet si z lidí, a zároveň do nich trošku píchat, otvírat otázky a přemýšlet na tím, jestli je třeba aktivismus cesta k tomu, abychom si uvědomili, jak tady žijeme. 

Prostor vyblbnout se

Ve filmu Jana Hřebejka a scenáristy Míly Tesaře Výjimečný stav hrajete naši kolegyni. Ocenila jsem výjimečný komediální talent, i když téma je vlastně vážné. Bavila jste se dobře?

Čtěte také

Dezinformace není otázkou politiky, je to život ohrožující blbost, komentuje téma filmu Výjimečný stav režisér Hřebejk

Bavila jsem se, protože Honza Hřebejk má rád improvizace, dává tomu vždycky volnou ruku a není srab, takže to pak ve střižně všechno nevystříhá, což se někdy děje.

Nechci opomenout Janu Plodkovou, Jardu Plesla a další, ale toto je film, kde je hlavní to trio, a ještě naše duo s Ondrou Vetchým. Když je komorní obsazení, je samozřejmě více prostoru se tam vyblbnout. A to bylo, i ten text toho nabízí spoustu.

Když se točí komedie, za kamerou zas tolik legrace není. Nechcete si vystřílet energii, protože směna je dlouhá.

Začínám si všímat, že když se točí komedie, za kamerou zas tolik legrace není, protože odpočíváte a pracujete s energií, nechcete si ji vystřílet, směna je totiž dlouhá. A když naopak točíte vážné věci, herečka nebo herec potřebují upouštět ventil – nebo alespoň já to tak mám. Tam se mezi prostoji a čekáním snaží dělat zábava.

Když přejdu o rok později, dostanu se k vážným rolím. Hrála jste maminku bratří Mašínů. Říkala jsem si, když máte takovou roli a váš partner Vojta Dyk má roli Josefa Myslivečka, jak to asi ve vaší domácnosti vypadá? Řešíte toto doma?

Čtěte také

Bariéra tabu smrti padá. Nebráním se ztrátu blízkých vykřičet, říká herečka Beretová z Roku vdovy

Ne, nejsme vůbec pár, který by si nosil domů práci. Maximálně když spolu hrajeme v Divadle Ungelt, tak si doma ještě něco řekneme. Vojta by si ode mě samozřejmě vůbec nenechal poradit a já zase dodržuji, že zavřu dveře a zítra je taky den. Máte tam režiséra, který by měl být v tu chvíli váš partner, a taky vaši herečtí kolegové a kolegyně. Takže ne, to my nemáme. 

Ale samozřejmě třeba tušíte, že pro toho druhého bude role náročnější. Vidíte, že se uzavře a potřebuje nějaký svůj prostor. Ale kdybych matně netušila, že pan Mysliveček umřel na to, na co umřel, říkala bych si, že asi Vojta prochází velice zajímavým obdobím. Tak prostě se teď bude setkávat s jinými herečkami, a s těmi si asi bude nejenom povídat. A do toho je lepší spíš nevidět.

Chodí Tatiana Dyková ráda na udílení filmových a divadelních cen? Proč by se chtěla podílet na filmu o menopauze? A jak se za posledních 30 let proměnil český showbyznys? Poslechněte si celý rozhovor!